Jak probíhala kolektivizace v Československu

Email Tisk

Kolekt obalka

Knih o násilně prosazovaném združstevňování české a slovenské vesnice v průběhu 50. let vyšla řada, nejnověji pak sborník Kolektivizace v Československu. Více než tři desítky studií, ať již poskytují zobecňující nadhled nebo mapují dílčí jevy, tak načrtávají společenské pozadí, jehož znalost potřebujeme, abychom pochopili ideologické požadavky, tehdy kladené na zpodobnění těchto událostí v literatuře, na divadle a zejména ve filmu. Právě pohyblivými obrázky se zabývají Petr Slinták a Hana Rottová v knize Venkov v českém filmu 1945-1969. 

Jak známo, komunistická strana zvítězila prvních poválečných volbách, a to mimo jiné také přispěním vesnice. Rolníci uvěřili komunistickým slibům, že kolchozy podle ruského vzoru určitě zakládány nebudou a naopak všestrannou podporu získá každý poctivě a svědomitě hospodařící rolník. Komunisté to tvrdili ještě v roce 1948, jak názornou rozhlasovou ukázkou doložil nedávno vysílaný televizní dokument Století rádia. A stále se vedou spory, nakolik komunisté mysleli své sliby vážně a nakolik to byly bohapusté lži, které měly jen nalákat důvěřivé voliče.

Například Kamil Nevědický v úvodním textu tvrdí, že zdejší komunisté od počátku směřovali ke kolektivizaci podle sovětského vzoru, protože ani jiná možnost nepřipadala do úvahy - a své cíle jen všemožnými způsoby zastírali. Naproti tomu Jiří Pernes se domnívá, že zdejší komunistická strana skutečně mohla trpět iluzemi o své specifické cestě k socialismu - dokud Stalin v červnu 1948 nevystoupil s jednoznačnými požadavky, kterým se vzepřela jedině Jugoslávie, záhy vyloučená z komunistického společenství.

Kolekt 1

Všechny ostatní státy včetně Československa se disciplinovaně podřídily, i když třeba ministr zemědělství Július Ďuriš si posteskl, že "bude to těžké, aby titíž lidé, kteří prohlašovali, že nebude u nás kolektivisace, nyní prohlašovali kolektivisaci." (s.35) Avšak přijaté rozhodnutí o zásadní proměně vesnice začala být naplňováno, a to se vší rázností i bezohledností. Rolníci byli nuceni odevzdávat své majetky do zemědělských družstev a v případě odporu je čekala kriminalizace, vystěhování a vězení.

Aby vše probíhalo "podle zákona", bylo nutné výši povinných odevzdávek (co rolník měl vypěstovat a odevzdat státu) navršit tak, aby byla nesplnitelná, do chalup vpadávaly kontroly a hledaly schované zásoby. Pak následovalo stíhání pro sabotáž. Zastrašování dosáhlo masivního rozměru a většina zemědělců se nakonec podvolila, i když se vyskytly případy ozbrojeného odporu. Združstevňování vesnice proběhlo ve dvou fázích, první se odehrávala počátkem 50. let a druhé v jejich druhé polovině.

Jednotlivé příspěvky, pocházející z Česka i Slovenska, podrobně líčí, jak "přesvědčovací" kampaně probíhaly, jak likvidoval odpor, jak se lámaly odvěké tradice. Ale také naznačují, že násilná kolektivizace nevedla jen k devastaci mravů i pracovních návyků, k bezmocné letargii. Jak píše Anna Macourková, dosud soukromě hospodařící rolníci, kteří se vyhnuli negativní zkušenosti s kriminalizací, byli neutuchající propagandou postupně přesvědčeni, že mimo družstvo není naděje na úspěšné hospodaření (s.147).

Některé příspěvky, například Pavla Nováka, Lenky Kaloušové, Marie Jílkové či Anežky Stříbrné, do podrobna a využitím znalosti místní lokality, seznamují s děním v konkrétních družstvech (Hlízov, Veltěže, vesnice na Poličsku, Vranice), která navzdory krušným začátkům pozvolna začínala prosperovat. Do družstev i do jejich vedení postupně vstupovali i ti zemědělci, kteří byli původně ocejchováni a pronásledováni jako kulaci, úhlavní nepřátelé režimu. Knihu uzavírá exilové zamyšlení agrárního národohospodáře Ladislava Feierbenda (z roku 1954), jenž předkládá návrh, jak by se mělo nakládat se zkolektivizovanými majetky, až komunistický režim padne...

Je škoda, že autoři už příliš nenahlížejí za rok 1960, kdy hlavní vlna kolektivizace skončila. Pokud se totiž nějaký soukromý rolník udržel a nepodlehl tlaku, mohl již bez větších obav hospodařit. Ale postihla ho jiná tragédie: když tito houževnatí a nepoddajní lidé (samozřejmě že s výměrou polností jen několikahektarovou) zestárli, jejich děti většinou odmítly pokračovat v jejich šlépejích. V 70. a 80. letech pak i tato hospodářství přebírají družstva. A neméně výmluvné je, že po pádu komunistického režimu se málokdo vrátil k soukromému hospodaření.

Stejně tak lituji, že je dosud opomíjen průzkum vesnické mentality, popis každodennosti, vztahů a obyčejů - možná by se lépe porozumělo zarputilosti a nedůvěře tamního obyvatelstva. Například sociolog Inocenc Arnošt Bláha už v meziválečném období zkoumal poměry na vesnici a dospěl k závěru, že sedlák bývá tvrdý k sobě a bezohledný k okolí, že v jeho myšlení byla obdělávaná půda cennější než člověk. Z toho pak pramenila i sousedská pomstychtivost, která v 50. letech také vyvřela.

Jeden z příspěvků - od Petra Slintáka - se věnuje proměnám filmového zpodobnění kolektivizace a na příkladu tří dokumentů, které vznikly na Slovensku bv průběhu 50. let a týkaly se obce Príbeta, zkoumá vztah mezi propagačním zadáním a (aspoň subjektivně z tvůrcova pohledu) pravdivým obrazem. Tentýž Petr Slinták, navíc ještě s pomocí Hany Rottové, věnoval obrazu kolektivizované vesnice celou knihu Venkov v českém filmu 1945-1969. Autoři se dotýkají jak výsledné podoby těchto filmů, a to od krajně schematické oslavy kolektivizace až k jejímu zpochybnění. Cenná jsou ovšem také nahlédnutí do zákulisí cenzurních připomínek, detailně jsou popsány konkrétní případy mrzačených filmů, ačkoli se snažily vyhovět ideologickým požadavkům.

Kolekt venkov obalka

Autoři zpravidla nepostupují tak, že by izolovaně rozebírali jednotlivé tituly, ale naopak si vytyčují ucelené tematické okruhy, kterými pak prosívají daná díla (například obraz rodiny, úloha folklóru, role mládeže, problém náboženství atd.). A postupně se vydávají i do oblastí obtížněji uchopitelných - jedna z kapitol je nazvána "Temnota v duši venkovana", jiná se zabývá poetickou perspektivou pohledu, samozřejmě v souvislosti s režisérem Vojtěchem Jasným - na snímku záběr z filmu Všichni dobří rodáci.

Kolekt rodaci

Kniha je psána přehledně i čtivě, poskytne jasnou představu o filmové produkci zvoleného období (ideální by zajisté bylo, kdyby se čtenář mohl souběžně s četbou seznamovat i s příslušnými filmy). Lze jen litovat, že se uzavírá rokem 1969 a nerozšiřuje svůj záběr ještě dál, ideálně až k dnešku.

Jaroslav Rokovský, Libor Svoboda (eds): Kolektivizace v Československu

Vydal Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2013. 475 stran.
Hodnocení: 90%

Petr Slinták, Hana Rottová: Venkov v českém filmu 1945-1989
Vydala nakladatelství Academia a Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2013. 484 stran.
Hodnocení: 90%
Foto: nakladatelství, Česká televize, www.moderni-dejiny.cz



 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Čtěte také...

Výstavy představují gotické madony i Svatovítský poklad

Madony 200Návštěvníci Pražského hradu mají v letošní zimní sezoně jedinečnou příležitost prohlédnout si dvě unikátní výstavy - Matka a Syn a Svatovítský poklad.

 

...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Polobohové se vydávají vstříc Smrti

haduvChram perexV životě polobohů dochází neustále k nějakým zvratům. K jednomu takovému neočekávanému, ale zato osudovému zvratu došlo, když se sedm vyvolených polobůžků pokoušelo v Římě zachránit sochu Athény Parthenonské. Nejenže tento obrat v ději o...

Divadlo

Dalším hitem brněnského Buranteátru je bezpochyby Pán s kaméliemi

pan s kameliemi plakat 200Říkáte si, že vás nemůže v divadle nic překvapit? Chcete od večera stráveného ve společnosti lidí jdoucími za kulturou něco víc než samotný děj představení a jde vám i o celkový zážitek, než o pouhý dojem ze shlédnuté...

Film

Doba ledová 4 potěší malé i velké diváky

altKdyž před třemi lety Doba ledová 3 vydělala celosvětově téměř 900 miliónů dolarů, nikdo jistě nepochyboval, že do pár let vznikne další pokračování. 28. června tedy vstoupilo do našich biografů nejnovější dobrodružství podivné smečky tvořené...