Reklama

Otroctví v Novém světě

Email Tisk

otroctvi v novem svete 200Pod dojmem stále živých hrůz, které vyhřezly ve 20. století, ať již diktované rasově, etnicky nebo třídně, ustupují do pozadí neméně děsivé jevy, které se děly v předešlých časech, často po celá dlouhá staletí. Avšak ty vstoupily do dějepisných učebnic jako cosi vzdáleného a odtažitého, co už přestalo oslovovat. Patří mezi ně také otroctví: nebyly na něm založeny jen antické společnosti, až do nedávna - v historickém měřítku - z něho těžily evropské mocnosti ve svých koloniálních državách, kde přetrvávalo i poté, co získaly samostatnost. Nyní se touto problematikou zabývá Markéta Křížová v knize Otroctví v Novém světě od 16. do 19. století.

Autorka hned v úvodu upozorňuje, že se zdrží morálního hodnocení zkoumaného jevu z pozic dnešního pojetí lidských práv a lidské důstojnosti. Otroctví kvetlo v dobách, kdy demokracie platila jen pro svobodné občany - a nikoli pro bytosti, které nebyly považovány za plnohodnotného člověka, a tudíž jim lidská práva ani nepříslušela. Antika považovala otroka za pouhý výrobní nástroj a křesťanství otrocký úděl převzalo, když vyzývalo otroky, aby své pány poslouchali s uctivou pokorou.

Ani průkopníci novodobých lidských svobod a ideje rovnosti, ať již je nalézáme v Nizozemí nebo ve Spojených státech, nebrali otroky v potaz, z jejich pohledu nebyli lidmi. Například Thomas Jefferson, jenž v americkém Prohlášení nezávislosti hodlal pranýřovat britského krále za podporu otroctví, sám vlastnil několik stovek otroků obdělávajících jeho rodinné plantáže. (s.230-231)

Ve středověké i novověké Evropě se rozšířilo pojetí otroka jako cizince, odlišného „od nás“ svým vzhledem, zvyky i vírou, tedy zejména africké černochy - a bylo uplatněno téměř výhradně v zámořských územích, které evropské státy (Španělsko, Portugalsko, Francie, Anglie, Nizozemí...) ovládaly. Závislost kolonií na otrocké práci se zvyšovala a tehdy také začal růst dovoz „černého zboží“ z Afriky. Pracovní určení bylo jednoznačné: plantáže na obdělávání náročných plodin, například třtinového cukru nebo bavlny.

otroctvi v novem svete 1

Čekal je bezprávný osud pracovního nástroje, do něhož majitel investoval peníze, a tudíž neměl zájem na jeho zbytečném porouchání. Pokud ovšem otroci odmítali podřídit se svému údělu nebo se dokonce bouřili, čekalo je, jak Křížová uvádí, utínání prstů, končetin, kastrace či utýrání hladem a žízní v železných klecích vystavených na veřejném prostranství, což byly ne snad běžné, ale rozhodně nijak vzácné tresty ukládané černým otrokům. (s.111) A zmiňuje leckteré paradoxy: například v Jižní Americe se leckteří kněží stavěli proti zotročování Indiánů... a navrhovali jejich nahrazení černochy.

Do amerických kolonií připlulo v průběhu dějin – podle autorčina odhadu - přinejmenším 11 milionů černých otroků, nepočítaje v to ztráty během plavby. Jejich „sociální smrt“ (termín Křížové) začínala únosem nebo zajetím v nitru afrického kontinentu a strastiplným přesunem k pobřeží. Vzájemně znepřátelené a spolu válčící domorodé kmeny se pro obchodníky staly bezednou zásobárnou „černého zboží“. Z četných dokladů o poměrech na plantážích vyplývá, že většina otroků umírala před dosažením padesátého roku věku a po velkou část svého života měla podlomené zdraví, že existovala obrovská dětská úmrtnost.

otroctvi v novem svete 2

I osvícený majitel, jenž požadoval, aby se s otroky zacházelo humánně, přiznává, že „černoši mají takový odpor k práci, že jsme je k ní skoro nikdy nebyli schopni přinutit jinak než nátlakem, dokonce i ty, kteří byli k práci vychováni.“ (s.144) Bezvýchodná situace je mnohdy hnala do povstání a vzpour, zpravidla brutálně potlačených. Jen málokde se vzbouřenci - zejména v málo přístupných oblastech - udrželi po delší dobu, jen výjimečně si vymohli uznání nezávislosti (roku 1804 vznikla černošská republika Haiti).

Křížová sepsala publikaci velice čtivou, přehlednou, spolehlivou v předestření historických údajů a zejména dobového myšlenkového kontextu, aniž by zabředávala do soucitného rozhořčení nad krutým osudem otroků. Probírá v chronologickém uspořádání jednotlivé koloniální državy, od španělských a portugalských kolonií v Jižní Americe až po Spojené státy: ty se jako vzor demokracie osamostatnily od anglické nadvlády na sklonku 18.století, avšak ke zrušení otroctví došlo až o bezmála století později, a to ještě zásluhou občanské války.

otroctvi v novem svete 3

Autorka oživuje početnými ilustracemi i mapami, do svého výkladu vkládá typem písma odlišené pasáže. V nich přibližuje některé výmluvné detaily, ať již se jedná o jedince spjaté s otroctvím, kteří o něm zanechali důležitá pojednání, nebo různé jevy s ním související, vysvětlení termínů, úryvky ze zpráv a jiných dokumentů. Nechybějí ani zmínky o soudobém literárním zpracování otroctví (Chaloupka strýčka Toma, Dobrodružství Huckleberryho Finna), o pozůstatcích otrocké éry přežívajících do současnosti (karneval v Riu de Janeiru), o „roztančeném“ prožívání křesťanské věrouky, o hudebních aktivitách (reggae), o jazykových odlišnostech. Dočteme se, že ne všichni černí obyvatelé Ameriky se s africkými kořeny ztotožňovali, značná část se spíše pokoušela co nejrychleji vřadit do většinové společnosti.

Je jen škoda, že autorka více pozornosti nevěnovala právě druhotné (sebe)reflexi otrocké minulosti, její případné mytizaci, jak se odráží zejména ve filmovém zpracování. Podle prý autobiografické románové ságy Kořeny vznikl stejnojmenný seriál. Ovšem přístupy se různí: nalezli bychom pohledy romantické (brazilský snímek Sinha Moca) a naivně dobrodružné (němečtí Otrokáři, nejnověji americký western Nespoutaný Django), ale také výpovědi modelově předvádějící porobené obyvatelstvo jako oběť mocenských svárů koloniálních velmocí (italský Ostrov v ohni) nebo soudní drama (americký Amistad). A známe rovněž polohu podobenství, jak dokládá kubánská Poslední večeře. Každopádně bezprávné postavení otroků rezonuje podnes…

otroctvi v novem svete obalka
Markéta Křížová: Otroctví v Novém světě od 15. do 19. století.
Vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2013, 350 stran.
Hodnocení: 90%

Foto: kniha, www.fineartamerica.com, www.picsbox.biz, www.national-geographic-cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

ANDREA CERQUEIROVÁ


45 let, znamení Lev se narodila v Praze, matce Češce a otci Brazilci, živí se novinařinou, věnuje se tématům spjatým se sociální či komunální politikou nebo life style článkům a rozhovorům

    S Kulturou 21 pracuje takřka od začátku vzniku portálu, baví ji to, rozšiřuje si tím témata, o kterých píše.

    "Baví mě život a lidi," říká Andrea. "Mám ráda koncerty a další kulturu, ráda plavu, ráda diskutuju." Žije v Praze.

    Motto: Neboj se svých přátel, nanejvýš tě mohou zradit, neboj se svých nepřátel, nanejvýš tě mohou zabít, boj se ale lidí lhostejných, ti nezrazují ani nezabíjejí, ale za jejich tichého souhlasu se na světě dějí zrada i vražda.

Banner

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 25

Čtěte také...

Vzácné orientální koberce budou k vidění na hradě Karlštejn

Koberec perexPřibližně osm desítek nejhodnotnějších orientálních koberců ze sbírek Národního památkového ústavu bude od června vystaveno na hradě Karlštejně. V rámci obou prohlídkových okruhů i na samostatně přístupné výs...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

I slavní mají právo na lásku

Osudove lasky 200Láska patří mezi nejryzejší a nejušlechtilejší city, jakými lidská bytost dokáže oplývat. A protože je člověk tvorem jedinečným, tak i samotné jeho prožívání a vnímání lásky má mnoho podob. Někdy však i tato emoce musí být podřízena...

Divadlo

Divadlo Archa: Kdo je srab a kdo je hrdina aneb představení Vadí-nevadí.cz

arc 200V září a říjnu můžete zavítat do divadla Archa na dokumentárně divadelní inscenaci Vadí–nevadí.cz od autorů Jany Svobodové a Philippa Schenkera. Ti spolu s hudebníkem Janem Burianem a videoartistou Jaroslavem Hrdličkou postavili na náměstí...

Film

Kniha o pozapomenutém proklatci nové vlny

nemec perexJan Bernard patří k význačným filmovým badatelům, spojeným zejména s pražskou FAMU, kde byl během 90. let děkanem. Zabývá se jak teoretickými otázkami, tak zkoumáním tvorby významných režisérů (Pier Paolo Pasolin...