Reklama
Banner

Co bychom měli vědět o životě našich předků

Email Tisk

predci jarolimova200Dlouhou dobu byla minulost nazírána průzorem "velkých dějin" - skrze panovníky či jinak proslulé osobnosti, skrze války a bitvy, skrze povstání, skrze útlak všelikého druhu. Byla to minulost naplněná bezpočtem letopočtů, jmen a údajně zásadních událostí. Je dobře, že historici si konečně začali také všímat toho, jak žili úplně obyčejní lidé ve městech i na vesnici, čím se zabývali, jak se stravovali, jakými se vyznačovali zvyky. A je chvályhodnou zásluhou Stanislavy Jarolímkové, že odborná pojednání převedla do přístupnější "lidové kuchařky". Svou práci rozvrhla do dvou knížek - Co možná nevíte o životě našich předků (od počátků až k nástupu Habsburků na český trůn roku 1526) a Co ještě nevíte o životě našich předků (zachycuje habsburskou monarchii i různé etapy samostatné republiky).

Obě knihy, řazené nikoli po časové ose, nýbrž "hnízdovitě" podle jednotlivých témat, se skládají z patnácti kapitol v obou případech stejně nazvaných - zkoumají tytéž jevy v dějinném průřezu, samozřejmě v nezbytném zjednodušení, ale přitom přehledně a výstižně. Některé termíny či jevy pak ještě v samostatných odstavečcích speciálně vysvětluje, aby čtenář zbytečně netápal, přidává i zajímavosti shrnuté do několika vět jako "Co ještě stojí za zmínku".

Též si vypomáhá úryvky z literárních děl, aby přiblížila jednotlivé, dnes mnohdy jen obtížně představitelné jevy (mnohdy se odvolává třeba na Jindřicha Šimona Baara). Stejnou službu ve snaze dosáhnout optimální názornosti poskytuje i množství perokreseb, které nachystal Štěpán Zavadil. Coby první vhled řekněme do "nedějin" české společnosti tyto publikace zajisté obstojí. Mohou posloužit i jako pomůcka pro základní a střední školáky.

predci jarolimova ukazka2

Autorka nás zavede na nejrůznější místa, přiblíží všeliké, i dnes zaniklé profese, nahlédne do zákrutů lidské duše, do svědomí, do náboženství (příslušná kapitola nese nanejvýš výstižný název - Modli se, pracuj a nezapomeň platit). Takže se postupně vypravíme do sféry zemědělství, obhlédneme, jak se choval dobytek, jak se zasívalo a sklízelo obilí. Ale stejně nahlédneme za hradby měst - existovala královská, horní a poddanská. Seznámíme se s rozvrstvením společnosti od jejích nejvyšších míst po ty nejubožejší jedince.

Lidé ve všech dobách nějak bydleli, avšak podoba obydlí se měnila, a to jak v průběhu věků, tak v závislosti na místních zvyklostech. Pisatelka přibližuje nejen zevnějšek domů, ale čtenáře zavádí i do jejich nitra, všímá si jejich uspořádání, zkoumá, jak a na čem lidé třeba spali, jak to bylo s dodržováním čistoty - vždyť už odedávna se říkávalo "čistota, půl zdraví". Popisuje nábytek, probírá druhy topenišť. A nahlíží rovněž do hrnce a zjišťuje, co kdy lidé jedli, jak se měnily jejich chutě. Nechybí ani uspořádávání soukromého, rodinného života, třeba uzavírání sňatků, po dlouhou dobu výhradně církevních.

predci jarolimova ukazka

Knihy se soustředí rovněž na společenské aspekty: zabývají se stavem školství i přístupem k němu (například ženy si vysokoškolské vzdělání vyvzdorovaly až na přelomu 19. a 20. století). Stručně je připomenut vývoj českého jazyka, ale také léčebné postupy, ať již vycházely z pověr a zaříkávání, z modliteb nebo z reálných medicínsky ověřených prostředků. Některé epidemie byly přitom mimořádně zhoubné - třeba mor. Povinné bývaly i odvody do vojenské služby, která bývala velice dlouhá, v některých obdobích dokonce doživotní. Bojování přitom prošlo křivolakým vývojem, bývalo výsadou rytířů, jakkoli i ty dokázaly porazit obyčejné selské šiky (jako za husitských válek), bojovali námezdní žoldnéři, od 18. století byli do armády nuceně naháněni mladí poddaní.

Nalezneme rovněž kapitoly věnované vězeňství a (kulhajícímu) právu, též se dočteme o způsobech a proměnách cestování, i když poddaný lid připoutaný k půdě poddanstvím i robotou se mohl stěží vypravit dál než za pověstná humna. A konečně obě knihy končí přiblížením zábav našich předků: jak se zpívalo a tancovalo, jaké se držely oslavy, jak se hrálo v kostky i jiné (hazardní) hry, jak se hrálo divadlo, jaké se pěstovaly sporty. A také se dovíme, jaké zábavy přinesl rozvoj techniky - třeba pohyblivé obrázky, ať již je sledujeme kdekoli, patří už celé století k největším atrakcím, jimiž trávíme volný čas. Ostatně i volný čas patří k vymoženostem moderního věku…

Stanislava Jarolímková vytčený úkol zajisté zvládla, předestřela poutavé panorama všední existence v dávných časech i dobách, od nichž nás dělí třeba jen desetiletí. A pro zájemce, kteří by se chtěli dovědět další podrobnosti, kteří by chtěli hlouběji nahlédnout do "nedějin", přichystala soupisy literatury, z níž čerpala. Poskytnou hojnou inspiraci k další četbě.

predci jarolimova
Stanislava Jarolímková: Co možná nevíte o životě našich předků
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a.s.
Praha 2013
247 stran

Stanislava Jarolímková: Co ještě nevíte o životě našich předků
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a.s.
Praha 2013
255 stran 

predci jarolimova2

Hodnocení: 100 %

Foto: www.albatrosmedia.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Hledat

Mimísek 6

Partneři

Čtěte také...

Karel IV. jako stavitel

civitas carolina 200První prázdninový den mohou žáci a studenti strávit v Národním technickém muzeu na výstavě „Civitas Carolina aneb stavitelství doby Karla IV.“

...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Už se nikdy nevrátí - mrazivý švédský thriller

uz se nikdy nevrat perexTahle knížka má v podtitulku napsáno „Mrazivý švédský thriller“. A to tedy opravdu je! DAST MAGAZINE ji zhodnotil takto: „Je to napínavé od první až do poslední stránky. Spisovatel stupňuje ďábelské drama, při kterém ...

Divadlo

Co se škádlívá, to se rádo mívá
ImageV neděli 12.února 2012 uvedlo Městské divadlo Zlín pohádku Jak si spolu hráli. Na jedné louce se ocitli dva – Zajda a Felix. Ona veselá, hravá, trošičku potrhlá, ale v hloubi duše hodná bytůstka. On, na ...

Film

16. Festival francouzského filmu

200filmOd 21. do 27. listopadu promluví plátna vybraných kinosálů v Praze (Lucena, Světozor, Kino 35, CineStar Anděl), Brně (Scala) a Českých Budějovicích (Kotva) jazykem vzdělanců a zamilovaných. Již šestnáctý Festival francouzského filmu opět nabízí rozman...