Reklama
Banner
Banner

PŘEMYSL ORÁČ SE VRÁTIL DOMŮ A BYL PŘIVÍTÁN S NÁLEŽITOU POMPOU

Email Tisk

Povesti 200Staré pověsti české ožívají v Ústeckém muzeu ve spolupráci s Národním muzeem Praha, jejichž poslední expozicí před uzavřením se tak prodlužuje život až do ledna příštího roku. Ústečtí muzejníci se na tuto událost připravovali dlouhé měsíce. Už patří k tradicím, že minipivovar Na Rychtě připraví k jejich velkým výstavám nový druh piva. Tentokrát, podle legendy o Přemyslu a jeho zasazené otce z lískového prutu, je pivo s oříškovou příchutí. Nakonec je historicky doloženo, že stadické „lískáče“ byly pravidelnou součástí královské kuchyně i u Karla IV.

 

Obětní rituál spojený s pokřtěním piva Oráč proběhl ve Stadicích, u pomníku Přemysla Oráče na královském poli. Sám Přemysl se toho nezúčastnil, ale měl zdatné zastoupení v historikovi Martinu Krstkovi, kurátoru připravované výstavy, který nejprve sám pivo ochutnal z tradičního volského rohu a teprve po odsouhlasení jeho kvality ulil zbytek na půdu královského pole pro spojení s posvátným místem.

Povesti 1


I slavnostní zahájení výstavy se neslo v tradičně v humorném duchu a slavnostní projevy tak byly přerušovány výbuchy smíchu zaplněného císařského sálu. To když praotec Čech vysvětloval, jak to tehdy vlastně bylo a co různí kronikáři, písmáci či spisovatelé zatajili či záměrně zkomolili. Ústečtí patrioti pak neopomněli zdůrazňovat, že Přemysla si přisvojoval kde kdo, přitom patří sem k nám potomkům Lemuzů.  Velké návštěvnosti okamžitě využil kurátor Martin Krsek a vyhlásil, že bylo právě založeno Bratrstvo Přemysla Oráče, vyznačující se účesem „Přemák“ který zdobil jeho hlavu. Dále místo lýkových střevíců byly povoleny pantofle a okamžitě také do Bratrstva zařadil všechny stojící přítomné, se zdůrazněnou povinností platit řádně příspěvky.

Povesti 6


Pak se už ve vestibulu muzea shromáždil lid na slavnostní uvítání Přemysla Oráče. A byly to docela napnuté chvíle, když přes sklo vstupních dveří bylo vidět volky, kterým se viditelně vstoupit dveřmi nechtělo. Ale Přemysl je dokázal ukočírovat a byl přivítán slavnostní fanfárou ze Smetanovy Libuše a slovy : „Vítej konečně doma a přestřihni slavnostní pásku k otevření výstavy na tvou počest připravenou.“ Přemysl na to děl jako vládce „Na to tady mám své voly“. Po přestižení pásky a sundání volských hlav, bylo vidět, že ani nejvyšším představitelům muzeí humor a recese nechybí.

Povesti 5


Legenda o Stadicích a Přemyslu Oráči se traduje již od 12. století a i když se zatím nepodařilo ji potvrdit, ale ani vyvrátit, je jisté, že právě toto místo mělo pro naše předky velký význam. Lokalita Stadic patří mezi nejbohatší archeologická naleziště ústeckého regionu a byla osídlena podle nalezených artefaktů již od doby kamenné. Také lípa, posvátný strom Slovanů, zaujímala v jejich životě důležitou roli a má svou významnou pozici i na výstavě.  

Jednotlivé expozice, mimochodem na centimetry rozvržené, provází návštěvníka jednotlivými pověstmi a připomínají Kroka a jeho dcery, Bivoje, i to, proč si Libuše vybrala Přemysla Oráče za svého manžela. A také Dívčí válku, pověst o Křesomyslu a Horymírovi, Luckou válku s legendou o Strabovi, či o Durynkovi a Neklanovi a všechny staré pověsti až do doby začínajícího křesťanství. Vše podrobně a srozumitelně popsáno (i v německém jazyce). Tlumené a jen bodové osvětlení u jednotlivých exponátů vyvolává tajuplnost, která k těmto pověstem patří. Je zajímavé pozorovat a porovnávat, jak malíři rozdílně vnímali a zvěčnili ve svých vyobrazeních tuto dobu a její představitele. Pozorný návštěvník objeví i vysílačku Libuši v Ležákách a připomene si, jak to s touto vesničkou a lidmi v době II. světové války bylo. Není také bez zajímavosti, že i StB používala pro své agenty krycí jména i z těchto dávných časů. A které bylo nejčastější, na to odpověď na výstavě také najdete.

Povesti 3

 

Výstava je doplněna archeologickými nálezy z té doby a u jedné z vitrín můžete přemýšlet, zda ty dvě vrtané kosti mohly sloužit jako brusle. Můžete také obdivovat ptáky a zvěř, která v u nás tehdy žila, včetně svázaného kance. Je tam toho k vidění i poučení hodně. Zastavíte-li se u starého písmáka, v jehož pozadí jsou listy lípy, na každém z nich si můžete přečíst jména známá i neznámá, která o těchto dávných dobách psala, i když většina zná tyto dějiny z pera Aloise Jiráska. 

A pokud se někomu nelíbí rozhodnutí praotce Čecha na hoře Říp? Tak ten má možnost na interaktivní mapě jeho rozhodnutí změnit a najít pro Čechy místo jinde a podívat se, co to s Evropou pak udělá. Nebo si nechat vybrat počítačem nové starodávné jméno a pak si přečíst, komu patřilo. Těch zajímavostí je tam celá řada, nejen pro dospělé, ale  i pro děti. A ke kterému kmenu patříte? Mapa kmenových území to napoví, viz http://www.moraviamagna.cz/mapky/m_ckmeny.htm a můžete se ke svému kmeni i zapsat.

Povesti 4


Muzeum využilo nejen místnosti, ale i přilehlé chodby, a to nejen jejich zdi, ale i podlahy, takže i když výstavu navštívíte opakovaně, zjistíte, že je možné mnoho zajímavostí přehlédnout.

Kdo nestihl navštívit výstavu v Praze, má teď jedinečnou šanci to napravit v Ústí nad Labem.


Foto: Ústecké muzeum a autorka

www.muzeumusti.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JANA SEMELKOVÁ

šéfredaktorka týdeníku Naše rodina a jednatelka JaS nakladatelství, s.r.o

Kniha:


knihy od JIŘÍHO HOLUBA, FREDERIKA BACKMANA

Je velice těžké z řady knížek, které kolem mne jsou, vybrat jedinou. Miluji knihy Jiřího Holuba a v poslední době jsem se zcela nepokrytě zamilovala do románů Frederika Backmana. Poměrně mladý Švéd dokonale ve svých příbězích vystihuje myšlení zkušených lidí, kteří jsou ve světě upřednostňujícím mládí najednou ztraceni. Mají pocit, že je už nikdo nepotřebuje, jenže se ukáže pravý opak. Tedy Muž jménem Ove vás zprvu naštve, vrátíte se k němu a nakonec ho budete milovat. Kniha Tady byla Britt-Marie ukáže, jak se postavit nepřízni osudu. Stanete se fanoušky fotbalu a uklízení, ani nebudete vědět jak. V té třetí – Babička pozdravuje a omlouvá se – prožijete dobrodružnou cestu malé dívenky za jakýmsi pokladem. Připravila ji pro ni umírající babička a vlastně jí pomohla vyrovnat se se smrtí. Tři krásné příběhy se vyznačují laskavým humorem i sžíravou ironií, jsou plné života a víry, že to s námi, lidmi, není úplně špatné… Moje tipy tedy zní: cokoli od Holuba nebo Backmana a nebudete litovat.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Jak kolabují složité společnosti?

200imZ minulosti známe případy říší, mnohdy i notně rozvinutých, které se rozpadly, zanikly, byť posléze je nahradily nové státní útvary. Zejména ve starověku se to dělo docela často - na území Číny a Indie, v Mezopotámii, v různých místech Evropy. Týká se to rov...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Tashlinův svět, který není

svet ktery neni 200Mám ráda knížky Franka Tashlina i nakladatelství Baobab. Obě jména jsou zárukou kvality a příjemných zážitků, takže když se mi dostal do rukou třetí komiks Franka Tashlina – Svět, který není, neváhala jsem ani minutu a začetla jse...

Brno zažije filmy i westernovou estrádu
ImageV rámci queer filmového festivalu Mezipatra bude uvedeno i divadlo. Brno čeká  vícežánrová estráda ve westernovém stylu.
...
SIGNATURES: SVĚTOVÁ PREMIÉRA MOUNTAINBIKOVÉHO FILMU Z ČESKÉ PRODUKCE

signatures perexMountainbikový film Signatures je už téměř hotový a tak je ten správný čas, abychom vás pozvali na premiéru! Ta se uskuteční 18. dubna v pražském klubu ROXY!

...
Schodiště: škleby a smutky jako jistota
ImageKdo říká, že kapely vzešlé z tzv. nové vlny 80. let jsou archaické, trapné či mrtvé, nemá až tak úplně pravdu. Důkazem je Schodiště navazující na formaci Nahoru po schodišti dolů band. Nové album...