Banner

PŘEMYSL ORÁČ SE VRÁTIL DOMŮ A BYL PŘIVÍTÁN S NÁLEŽITOU POMPOU

Email Tisk

Povesti 200Staré pověsti české ožívají v Ústeckém muzeu ve spolupráci s Národním muzeem Praha, jejichž poslední expozicí před uzavřením se tak prodlužuje život až do ledna příštího roku. Ústečtí muzejníci se na tuto událost připravovali dlouhé měsíce. Už patří k tradicím, že minipivovar Na Rychtě připraví k jejich velkým výstavám nový druh piva. Tentokrát, podle legendy o Přemyslu a jeho zasazené otce z lískového prutu, je pivo s oříškovou příchutí. Nakonec je historicky doloženo, že stadické „lískáče“ byly pravidelnou součástí královské kuchyně i u Karla IV.

 

Obětní rituál spojený s pokřtěním piva Oráč proběhl ve Stadicích, u pomníku Přemysla Oráče na královském poli. Sám Přemysl se toho nezúčastnil, ale měl zdatné zastoupení v historikovi Martinu Krstkovi, kurátoru připravované výstavy, který nejprve sám pivo ochutnal z tradičního volského rohu a teprve po odsouhlasení jeho kvality ulil zbytek na půdu královského pole pro spojení s posvátným místem.

Povesti 1


I slavnostní zahájení výstavy se neslo v tradičně v humorném duchu a slavnostní projevy tak byly přerušovány výbuchy smíchu zaplněného císařského sálu. To když praotec Čech vysvětloval, jak to tehdy vlastně bylo a co různí kronikáři, písmáci či spisovatelé zatajili či záměrně zkomolili. Ústečtí patrioti pak neopomněli zdůrazňovat, že Přemysla si přisvojoval kde kdo, přitom patří sem k nám potomkům Lemuzů.  Velké návštěvnosti okamžitě využil kurátor Martin Krsek a vyhlásil, že bylo právě založeno Bratrstvo Přemysla Oráče, vyznačující se účesem „Přemák“ který zdobil jeho hlavu. Dále místo lýkových střevíců byly povoleny pantofle a okamžitě také do Bratrstva zařadil všechny stojící přítomné, se zdůrazněnou povinností platit řádně příspěvky.

Povesti 6


Pak se už ve vestibulu muzea shromáždil lid na slavnostní uvítání Přemysla Oráče. A byly to docela napnuté chvíle, když přes sklo vstupních dveří bylo vidět volky, kterým se viditelně vstoupit dveřmi nechtělo. Ale Přemysl je dokázal ukočírovat a byl přivítán slavnostní fanfárou ze Smetanovy Libuše a slovy : „Vítej konečně doma a přestřihni slavnostní pásku k otevření výstavy na tvou počest připravenou.“ Přemysl na to děl jako vládce „Na to tady mám své voly“. Po přestižení pásky a sundání volských hlav, bylo vidět, že ani nejvyšším představitelům muzeí humor a recese nechybí.

Povesti 5


Legenda o Stadicích a Přemyslu Oráči se traduje již od 12. století a i když se zatím nepodařilo ji potvrdit, ale ani vyvrátit, je jisté, že právě toto místo mělo pro naše předky velký význam. Lokalita Stadic patří mezi nejbohatší archeologická naleziště ústeckého regionu a byla osídlena podle nalezených artefaktů již od doby kamenné. Také lípa, posvátný strom Slovanů, zaujímala v jejich životě důležitou roli a má svou významnou pozici i na výstavě.  

Jednotlivé expozice, mimochodem na centimetry rozvržené, provází návštěvníka jednotlivými pověstmi a připomínají Kroka a jeho dcery, Bivoje, i to, proč si Libuše vybrala Přemysla Oráče za svého manžela. A také Dívčí válku, pověst o Křesomyslu a Horymírovi, Luckou válku s legendou o Strabovi, či o Durynkovi a Neklanovi a všechny staré pověsti až do doby začínajícího křesťanství. Vše podrobně a srozumitelně popsáno (i v německém jazyce). Tlumené a jen bodové osvětlení u jednotlivých exponátů vyvolává tajuplnost, která k těmto pověstem patří. Je zajímavé pozorovat a porovnávat, jak malíři rozdílně vnímali a zvěčnili ve svých vyobrazeních tuto dobu a její představitele. Pozorný návštěvník objeví i vysílačku Libuši v Ležákách a připomene si, jak to s touto vesničkou a lidmi v době II. světové války bylo. Není také bez zajímavosti, že i StB používala pro své agenty krycí jména i z těchto dávných časů. A které bylo nejčastější, na to odpověď na výstavě také najdete.

Povesti 3

 

Výstava je doplněna archeologickými nálezy z té doby a u jedné z vitrín můžete přemýšlet, zda ty dvě vrtané kosti mohly sloužit jako brusle. Můžete také obdivovat ptáky a zvěř, která v u nás tehdy žila, včetně svázaného kance. Je tam toho k vidění i poučení hodně. Zastavíte-li se u starého písmáka, v jehož pozadí jsou listy lípy, na každém z nich si můžete přečíst jména známá i neznámá, která o těchto dávných dobách psala, i když většina zná tyto dějiny z pera Aloise Jiráska. 

A pokud se někomu nelíbí rozhodnutí praotce Čecha na hoře Říp? Tak ten má možnost na interaktivní mapě jeho rozhodnutí změnit a najít pro Čechy místo jinde a podívat se, co to s Evropou pak udělá. Nebo si nechat vybrat počítačem nové starodávné jméno a pak si přečíst, komu patřilo. Těch zajímavostí je tam celá řada, nejen pro dospělé, ale  i pro děti. A ke kterému kmenu patříte? Mapa kmenových území to napoví, viz http://www.moraviamagna.cz/mapky/m_ckmeny.htm a můžete se ke svému kmeni i zapsat.

Povesti 4


Muzeum využilo nejen místnosti, ale i přilehlé chodby, a to nejen jejich zdi, ale i podlahy, takže i když výstavu navštívíte opakovaně, zjistíte, že je možné mnoho zajímavostí přehlédnout.

Kdo nestihl navštívit výstavu v Praze, má teď jedinečnou šanci to napravit v Ústí nad Labem.


Foto: Ústecké muzeum a autorka

www.muzeumusti.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Čtěte také...

Vzácné orientální koberce budou k vidění na hradě Karlštejn

Koberec perexPřibližně osm desítek nejhodnotnějších orientálních koberců ze sbírek Národního památkového ústavu bude od června vystaveno na hradě Karlštejně. V rámci obou prohlídkových okruhů i na samostatně přístupné výs...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Vstoupili jsme do druhého skautského století

altSkautské hnutí (u nás zvané též junáckým) existuje již celé století, jakkoli po několikrát násilně přerváno totalitními režimy - jak nacistickým, tak komunistickým. Oba totiž žádaly, aby veškeré organizace včetně dětských a mládežnickýc...

Divadlo

Mnoho nápadů láme Pitínskému dudákovi vaz

dudak perexNic nesluší historické budově Národního divadla tolik, jako inscenování českých klasických dramat a oper. Z tohoto důvodu připravila činohra Národního divadla ve své 131. divadelní sezoně pro svou první scénu návrat Tylova Strakonického dudáka a ...

Film

Cesty pánů Hanzelky a Zikmunda po světě

hanzelkazikmund perexV dobách, kdy československé televizní vysílání bylo teprve v plenkách a kdy informace o dění ve světě dostával divák především prostřednictvím filmu (a to jak díky cestopisným dokumentům, tak týdeníkům, uváděným před celovečer...