Reklama
Banner
Banner

Ústecké muzeum splácí svůj dluh

Email Tisk

MuzeumUsti perexPrvní kroky každého nového zaměstnance v ústeckém podniku Setuza vedly do propagačního oddělení k fotografovi panu Adolfu Čejchanovi a to už od roku 1950. Bez služebního průkazu s aktuální fotografií se do závodu nemohlo vstupovat.

 

 


Pan Čejchan se narodil 3.3.1930 v Turnově, ale dětství a studentská léta již prožívá v Ústí nad Labem. Po vystudování Státní grafické školy v Praze se vrací domů a nastupuje do zaměstnání v Setuze. O několik let později se stává jeho kolegou, grafik a malíř Zdeněk Urban (o jehož životě a výstavě Obrázky ze života jsme na kultuře21 také psali), až do jejich odchodu do důchodu v roce 1990. Oba mimo své pracovní povinnosti zachycovali každodenní běžný život lidí i města a každý po svém způsobu. A tak jak za malíře „mluví“ jeho obrázky, tak za fotografa jeho snímky.

MuzeumUsti6

Pan Čejchan patří mezi nejlepší ústecké fotografy druhé poloviny 20. století. Jeho snímky byly oceňovány na výstavách doma i v zahraničí (hlavní cenu v soutěži ORWO získal za cyklus „Poslední den v sanatoriu“ v roce 1968). Jeho fotografie se často objevovaly v regionálním i celostátním tisku. Byl také dvorním fotografem amatérského Malého divadla a jeho zásluhou se tak zachovaly snímky i z této zájmové dlouholeté činnosti.

MuzeumUsti1

Již v roce 1961 byla uskutečněna jeho první ústecká výstava pod názvem Město a lidé kolem nás. Úspěšně se prezentoval na soutěžním klání „Humor a satira na Haškově Lipnici“ kde v roce 1963 získal třetí cenu a v následujícím roce již cenu hlavní. Podílel se takéna knize „Ústecké retro“ v roce 2011.

MuzeumUsti

Současná výstava v ústeckém muzeu poskytuje návštěvníkovi průřez celé jeho tvorby, na své si tak přijdou milovníci rostlin či historie i fotografičtí odborníci. A mnozí tam objeví i vzpomínky na své mládí, a mladí zase uvidí, jak dříve vypadal běžný život na ulici i jak se změnilo samo město. Je možné si prohlédnout i jeho knihu „Co vyprávěl koniklec z holého vrchu“ doprovázenou jeho vlastním krásným poetickým textem.

MuzeumUsti4

A cyklus „Skvosty českého středohoří“ opravdu nabízí z přírody to, co se hned tak nepodaří vidět. Těch fotografií je tam přes 150 převážně černobílých a mezi nimi i ty, vytvořené speciální fotografickou technikou. A že se i s digitálním fotoaparátem dají udělat krásné snímky, to na výstavě dokazuje svými fotografiemi, přestože se na tuto novou techniku zaměřil až v poslední době.

MuzeumUsti3

Jeho snímky si na nic nehrají, ukazují a zachycují ten neopakovatelný okamžik po zmáčknutí spouště fotoaparátu. Jeho archiv snímků je za ta dlouhá léta obrovský a je dobře, že jeho část věnoval muzeu pro budoucí pokolení.

MuzeumUsti5

Výstava je doplněna dobovými fotoaparáty z muzejních sbírek a navazuje tak na dobu, kdy fotografie vznikly.

MuzeumUsti2

A co muzeum považovalo za svůj nesplacený dluh? V muzejní knihovně je již 50 let jeho kniha „Mladýma očima“ bez autorova podpisu a nebyla jediná, kterou pan Čejchan při vernisáži vlastnoručně podepisoval.

Foto z výstavy: autorka článku

www.kultura21.cz/vytvarne-umeni/11195-zdenek-urban-muzeum-mesta-usti-nad-labem-obrazky-ze-zivot


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

LENKA KLESTILOVÁ

ředitelka terénní pečovatelské služby Kvalitní podzim života, z.ú

Film:


PHAR LAP

Nejsem ani fotbalista a ani hokej mě nebaví. Vlastně žádný sport mě nenadchl natolik, abych ho sledovala natož, abych se mu věnovala, ale nasel se jeden hrdina, který mě vážně inspiroval. Emotivní příběh z doby třicátých let, kdy v Austrálii řádila ekonomická krize, je plný nadějí a odhodlání vyhrát, ale i pádů. Krásně ukazuje, jak zkažená umí být lidská povaha. Moc, bohatství a závist, které světem vládnou. Australský film z roku 1983 mi přinesl mého sportovního hrdinu - Phar Lapa. Tenhle anglický plnokrevník byl osobnost. Přestože byl o 10 cm větší a o 150 kg těžší než jeho vrstevníci a prohrával závod za závodem, jeho trenér věřil v jeho dobrý rodokmen a trénoval ho až do úmoru. Jednoho dne se ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, najednou začal posouvat dopředu, až na konec zaujal první pozici. Od té doby byl jasným vítězem ve všech dostizích, ve kterých startoval. Pro sázkaře byl jistotou, ale Austrálii rozdělil na dvě části. Jednou byl milován, druhou nenáviděn. A to natolik, že jednoho dne zemřel. Hypotéz o příčině jeho smrti je mnoho, avšak ta pravá nebyla nikdy objasněna. Ať už za smrt toho koně může kdokoliv, jedno je jisté, můžou za to lidi a jejich hamižnost po penězích. Viník bohužel nikdy nebyl potrestán. Stále ho můžeme vidět v Melbournském muzeu. Snad se mi někdy povede se tam zajet podívat. Díky filmu se mi opravdu vryl do srdce!

Banner

Anketa


Partneři

Čtěte také...

Divadlo Na Fidlovačce oslaví 15. výročí novodobé historie

fidlovacka 200Historie Divadla Na Fidlovačce sahá do roku 1921, kdy bylo 28. října v pražských Nuslích na tradičním místě ševcovských slavností otevřeno hudební divadlo s názvem Tylovo. Od cechu ševcovského si J. K. Tyl půjčil název své s...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Literatura

Dialóg či monológ umenia?


umeni bez revoluci 200Intentio operis, intentio auctoris a intentio lectoris – Radek Horáček sa vo svojej odbornej publikácii venuje fenoménu vnemu umeleckého diela, z ktorých si vyberá diela súčasných umelcov, ale vedie nás k nim, ako inak, ...

Divadlo

V Lomnici nad Popelkou proběhlo klání ochotnických souborů
ImageOchotnický soubor při Tylově divadle v Lomnici nad Popelkou má poměrně dlouhou tradici. Jeho historie se datuje už od roku 1825. Ve dnech 1. -  4.března 2012 uspořádal domácí Divadelní spolek J. K. Tyl již tradiční př...

Film

Rytíři nebes
ImageFilm Rytíři nebes, který u nás nevyvolal téměř žádné reakce, je povedeným válečným filmem na pomezí dramatu, komedie a romance, který vypráví skutečný příběh několika amerických letců, kteří odjeli bojovat proti Němcům do...