Reklama
Banner

Ústecké muzeum splácí svůj dluh

Email Tisk

MuzeumUsti perexPrvní kroky každého nového zaměstnance v ústeckém podniku Setuza vedly do propagačního oddělení k fotografovi panu Adolfu Čejchanovi a to už od roku 1950. Bez služebního průkazu s aktuální fotografií se do závodu nemohlo vstupovat.

 

 


Pan Čejchan se narodil 3.3.1930 v Turnově, ale dětství a studentská léta již prožívá v Ústí nad Labem. Po vystudování Státní grafické školy v Praze se vrací domů a nastupuje do zaměstnání v Setuze. O několik let později se stává jeho kolegou, grafik a malíř Zdeněk Urban (o jehož životě a výstavě Obrázky ze života jsme na kultuře21 také psali), až do jejich odchodu do důchodu v roce 1990. Oba mimo své pracovní povinnosti zachycovali každodenní běžný život lidí i města a každý po svém způsobu. A tak jak za malíře „mluví“ jeho obrázky, tak za fotografa jeho snímky.

MuzeumUsti6

Pan Čejchan patří mezi nejlepší ústecké fotografy druhé poloviny 20. století. Jeho snímky byly oceňovány na výstavách doma i v zahraničí (hlavní cenu v soutěži ORWO získal za cyklus „Poslední den v sanatoriu“ v roce 1968). Jeho fotografie se často objevovaly v regionálním i celostátním tisku. Byl také dvorním fotografem amatérského Malého divadla a jeho zásluhou se tak zachovaly snímky i z této zájmové dlouholeté činnosti.

MuzeumUsti1

Již v roce 1961 byla uskutečněna jeho první ústecká výstava pod názvem Město a lidé kolem nás. Úspěšně se prezentoval na soutěžním klání „Humor a satira na Haškově Lipnici“ kde v roce 1963 získal třetí cenu a v následujícím roce již cenu hlavní. Podílel se takéna knize „Ústecké retro“ v roce 2011.

MuzeumUsti

Současná výstava v ústeckém muzeu poskytuje návštěvníkovi průřez celé jeho tvorby, na své si tak přijdou milovníci rostlin či historie i fotografičtí odborníci. A mnozí tam objeví i vzpomínky na své mládí, a mladí zase uvidí, jak dříve vypadal běžný život na ulici i jak se změnilo samo město. Je možné si prohlédnout i jeho knihu „Co vyprávěl koniklec z holého vrchu“ doprovázenou jeho vlastním krásným poetickým textem.

MuzeumUsti4

A cyklus „Skvosty českého středohoří“ opravdu nabízí z přírody to, co se hned tak nepodaří vidět. Těch fotografií je tam přes 150 převážně černobílých a mezi nimi i ty, vytvořené speciální fotografickou technikou. A že se i s digitálním fotoaparátem dají udělat krásné snímky, to na výstavě dokazuje svými fotografiemi, přestože se na tuto novou techniku zaměřil až v poslední době.

MuzeumUsti3

Jeho snímky si na nic nehrají, ukazují a zachycují ten neopakovatelný okamžik po zmáčknutí spouště fotoaparátu. Jeho archiv snímků je za ta dlouhá léta obrovský a je dobře, že jeho část věnoval muzeu pro budoucí pokolení.

MuzeumUsti5

Výstava je doplněna dobovými fotoaparáty z muzejních sbírek a navazuje tak na dobu, kdy fotografie vznikly.

MuzeumUsti2

A co muzeum považovalo za svůj nesplacený dluh? V muzejní knihovně je již 50 let jeho kniha „Mladýma očima“ bez autorova podpisu a nebyla jediná, kterou pan Čejchan při vernisáži vlastnoručně podepisoval.

Foto z výstavy: autorka článku

www.kultura21.cz/vytvarne-umeni/11195-zdenek-urban-muzeum-mesta-usti-nad-labem-obrazky-ze-zivot


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Hledat

Mimísek 5

Partneři

Čtěte také...

LIDSTVO JE NEPOUČITELNÉ

tenk200Jako červená niť dějinami lidstva se táhnou války – boje o území, přírodní bohatství, ovládání jiných lidí i celých národů. Člověk neustále vymýšlí nové a dokonalejší zbraně k ničení sebe sama. Každá další válka je ničivější a zasahuje rozsáhlejší území.<...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Manolito Brejloun pobaví

mano 200Manolito Brejloun je přezdívka malého španělského kluka. Ten se ve skutečnosti jmenuje Manolito García Moreno, ale nikdo ho pod jeho skutečným jménem nezná. Jeho příběhy okouzlily svět a jsou vydávány v řadě zemí. Dočkaly se i filmového zpracování. ...

Divadlo

Arnošt Goldflam připravuje neotřelou tragikomedii Happy End

Happy End 200Režisér a dramatik Arnošt Goldflam připravuje v Divadle Rokoko neotřelou tragikomedii Happy End izraelské dramatičky Anat Gov, která v její zemi vzbudila velký rozruch. Otevřeně se totiž zabývá chorobou, která se dnes nějakým způsobem dotýká ...

Film

Spolu s filmem vychází i kniha o Všech dobrých rodácích

200filmO co všechno se Národní filmový archiv, už nějakou dobu pod novým vedením, zasloužil? Hodlá zastavit letitý, mimořádně záslužný a svou informační šíří nenahraditelný časopis Filmový přehled, v posledním roce odsouzený živořit ve výhradně internetové podo...