Reklama
Banner

Výstava o životě před padesáti lety aneb JAK SE ŽILO ZA HUSÁKA

Email Tisk

husak 200Byla to tak trochu troufalost, ale i značné riziko, představit veřejnosti, jak se žilo před touto, z hlediska historie velmi krátkou, dobou. Vždyť pamětníků z té doby je stále mnoho a každý má své vzpomínky i názory jiné. Poslední velká výstava ústeckého muzea v minulém roce vznikala od nápadu k realizaci přes tři roky.

 

Ačkoliv se očekávalo, že k této době bude dostatek exponátů, skutečnost byla jiná. Lidé si své domácnosti nově začali vybavovat a to staré končilo v popelnicích. Přesto muzejníci nechtěli od svého záměru ustoupit a ukázat JAK SE ŽILO ZA HUSÁKA, takže se shánělo, kde se dalo. Jak přiznali tvůrci výstavy, nejednou zachraňovali vhodný exponát právě z popelnic, za což od svých kolegů získali označení vetešníci.

hUSAK 1

Výstava je rozdělena na několik částí a zachycuje běžný život v 70.-80. letech v době tzv. normalizace. V té první se představuje tehdejší mohutně se rozvíjející panelová bytová výstavba, která převažovala nad ostatní občanskou vybaveností. Stěhování do paneláku bylo pro mnohé vyřešením bytové otázky, pro někoho získáním komfortu, byli ale i tací, pro které nucené vystěhování z prostorných starých a již zmodernizovaných bytů to bylo jako přechod do králíkáren.

HUSAK2

Již vstup do výstavních prostor, kde přístup suchou nohou umožňují prkna položená přes bláto (než se tam ta prkna dala, někomu tam zůstaly nejen boty, ale i ponožky), připomíná první problémy nových obyvatel sídlišť. Panelový dům se vždy osídloval najednou a tak při tehdejších možnostech měla půlka domu nejen stejné záclony, ale i nábytek. Typizované panely urychlovaly sice výstavbu, ale stejné vnitřní vybavení (sociální zařízení, lina i kuchyňská linka) způsobovalo, že občas si člověk ani neuvědomil, že je vlastně na návštěvě u sousedů.

HUSAK3

Ovšem ono se nejen stavělo, ale také hodně bouralo, což bylo ústeckou specialitou. A tak na výstavě dokumenty právě o tom také nemohou chybět. Stará zástavba měla jen jednu vadu, nebyla vůbec udržovaná, protože většinou byla dávno odsouzená ke zbourání. Některé plány se nakonec realizovaly jen částečně a návštěvník si na vystavených maketách sám může ověřit,  jak mělo město vypadat. Další, co do té doby patřilo, byla lidová tvořivost, hlavně pro snahu trochu odlišit byt od sousedů, protože obchody nabízely stále to stejné, bez možností většího výběru, a leccos prostě k dostání ani nebylo.

HUSAK4

Další část je věnována právě obchodu. Je možno se podívat nejen co se nabízelo a v jakých cenách (ceny musely být uvedeny už na obalech a byly jednotné pro celou republiku). To, že tam uvidíte pouze jeden druh zboží na regálech, bylo běžné.  Také existovala reklama v televizi, ovšem velmi omezeně a ve vyhraněném čase. Nekouskovala program jako dnes a týkala se jen zboží, kterého bylo dostatek a toho zas moc nebylo.

HUSAK6

I v této sekci se návštěvník setká s kutilstvím, dokonce uvidí podomácku vyrobenou sekačku na trávu. Někdo také poprvé pozná bony, kterými se platilo pouze v Tuzexu za zboží z dovozu. Většina lidí však neměla možnost je vůbec někdy vidět, natož získat. Hned vedle návštěvník uvidí tehdejší peníze, jak papírové, tak i mince.

HUSAK7

Co se dělalo ve volném čase je náplní další části. Jaká se poslouchala hudba a jak tehdy vypadal gramofon, kam se jezdilo na dovolenou či prázdniny a s jakým vybavením. Přestože cestování bylo omezeno, člověk který se přece jen někam za hranice dostal, se neobešel bez potřebných dokladů, které jsou na výstavě také k vidění. I další zajímavosti z té doby si můžete prohlédnout, než se přesunete do originálně postavené školní třídy s tabulí i básní, kterou se děti tehdy učily.

HUSAK8

Sledování reakci návštěvníků, kteří v těchto letech aktivně žili, svědčí o tom, že záměr výstavy se tvůrcům opravdu povedl. Často vyjadřovaným souhlasem potvrzovali, že takto se opravdu tehdy žilo, jejich“ děti“ poznávaly své hračky. Jen generace, která to již nezažila, nevěřícně kroutila hlavou nad domácí chemlonovou výzdobou či drátěnými parádami na zeď.

HUSAK9

Nezapomnělo se ani na srpen 1968, který je přiblížen fotografiemi na chodbách před výstavními prostorami, ani na rok 1989, jenž zase připomínají studenti gymnázia z Lovosic osobitým pohledem na tu dobu prostřednictvím své výstavky.

HUSAK10

Ústeckým muzejníkům se povedlo přiblížit časy, ve kterých žili naši prarodiče a rodiče, a proto si tento počin zaslouží pozornost široké veřejnosti. Nakonec, každý návštěvník se o tom může sám přesvědčit. Pokud máte zájem o komentovaný doprovod, kdy se, mimo jiné, dozvíte i něco i o tom, jak muzeum exponáty získávalo, je možnost výstavu navštívit 24. 1. 2015 od 15 hodin.

Výstava bude ukončena 1. března 2015.

HUSAK11


Foto: autorka

( 1 hlas )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Výstava představuje Libeňský most

liben200Expozice v pražském Národním technickém muzeu představuje dobové materiály z doby vzniku Libeňského mostu; jeho sádrový model, plány a kresby z pozůstalosti architekta Pavla Janáka i dobové fotografie ze stavby. 

...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Březen – měsíc čtenářů 2016, aneb Knihovny jsou kreativní nejen v březnu

brezen200Svaz knihovníků a informačních pracovníků vyhlásil na měsíc březen sedmý ročník kampaně Březen – měsíc čtenářů. Letošním motem je Knihovny jsou kreativní nejen v březnu. Cílem  akce je propojit čtenáře, organizace a instituce zabývající se psaným slo...

4 aktéři, 3 verze, 2 manželské páry a 1 nepovedený večírek

3verze perexKaždý z nás si jistě stačil hned několikrát za svůj život položit otázku: „Co by se stalo, kdyby …“ Stačilo by totiž jedno jediné odlišné slůvko či gesto a vývoj celé situace by okamžitě nabral zcela jiné tempo a směr. Pokud vá...

Aneta Langerová a Marta Kubišová ve filmu Magický hlas rebelky

Kubisova perexPo filmu Věra 68 o nejslavnější české gymnastce Věře Čáslavské zachycuje režisérka Olga Sommerová v chystaném celovečerním dokumentu Magický hlas rebelky osud zpěvačky a signatářky Charty 77 ...

Pozdrav z koncertní fronty Daniela Landy
ImageCo se vám vybaví, když se řekne Daniel Landa? Kontroverzní kapela Orlík? Muzikál Touha? Film Tacho? Nebo snad rallye a pořádná bouračka? Tohle všechno k Danovu životu neodmyslitelně patří, a ještě ...