Podává televizní zpravodajství doopravdy objektivní obraz světa kolem nás? Nebo ve skutečnosti vyzněním záměrně manipuluje, neboť v tvaru zkráceném až na samu hranici ještě únosné délky (či spíše krátky) snadno vytušíme jak záměrný výběr a opracování obrazového materiálu, tak podsouvání žádoucího výkladu? A co si počít s komiksy? Jsou obrázkové příběhy určeny pologramotným jedincům, pro něž je "obyčejné" čtení příliš náročné? Když začínaly v druhé půli 19. století v Americe masově vycházet, prý měly oslovit hlavně přistěhovalce, kteří anglický jazyk - nemluvě o psaní - sotva zvládali.

Prvním tématem se zabývá Marek Lapčík v knize Televizní zpravodajství jako paradox s výmluvným podtitulem Jak (ne)rozumět zpravodajství. Autor ji zamýšlí jako první část celkem trojdílného pojednání a v budoucnu hodlá zkoumat nejen vnější vzhled zpravodajství, ale také jeho strukturu a zejména jeho vyznění.

Zpravodajské působení médií je v současnosti nepochybně určujícím zdrojem informací, takže nepřekvapí, že každá televize se zapřísahá, že právě její zpravodajství přináší zcela nestranné informace. Diváci jsou ochotni tomu věřit - vždyť přece to či ono spatřili na vlastní oči. Ale Lapčík zjišťuje nejen to: jestliže na jedné straně zpravodajství předstírá řekněme komplexnost informace, na druhé straně stejně úspěšně zastírá, že se jedná o složitou komunikační konstrukci, která je přesto vnímána jako naprosto jednoduchá a přehledná.

Ovšem případného zájemce musím hned varovat: před čtenářem se zde otvírá svět vysoce odborného pojednání, kde termínem naprosto základním, kterému je nutno bezpečně rozumět, je "komplexní komunikát". Televizní zpravodajství coby komplexní komunikát, postupující v závazných kódech od reality přes její mediální reprezentaci až k divácké interpretaci, totiž vystupuje jako specifický typ kulturního diskursu. Inu, v "echt" vědeckých spisech si laik málokdy s chutí počte a Marek Lapčík na něho rozhodně nemyslel.

Druhá publikace Studia komiksu: možnosti a perspektivy je naproti tomu souborem rozličných příspěvků od patnácti autorů, kteří pokrývají tento složitý fenomén od zobecňujících úvah až po vypodobnění konkrétních případů. Kladou si základní otázku, co a jak v komiksu, tedy v obrázkových příbězích, vlastně studovat, zabývají se jeho hranicemi a limity, zkoumají sepětí s novými médii, s digitalizací a vstupem do internetového prostředí. Do komiksu ovšem vplouvají i počiny vyrůstající z odlišných tradic, jak nasvědčuje japonská manga. (A to stranou pozornosti zůstávají v Itálii tak oblíbené "fotoseriály".)

Samozřejmě nemohou chybět ani průhledy do tuzemského dění. Historické výpravy přibližují začátky kreslených příběhů v druhé půli předminulého století, jejich dospívání v prvorepublikovém mezidobí i jeden z vrcholů poválečného období, jakým je legendární Čtyřlístek. Právě ve studii o Čtyřlístku se dočteme, že v českém prostředí se komiks uchytil ve čtivu určeném primárně (předškolním či ještě chabě čtoucím) dětem. Z vlastní zkušenosti mohu dosvědčit, že zájem o Čtyřlístek vyprchával společně s přecházením na takovou četbu, která už nevyžadovala podpůrnou berličku v podobě doprovodných obrázků.

Komiks, pokud jej nahlížíme v historické perspektivě, však může sloužit i jako doklad měnících se náhledů všeho druhu, tedy toho, co je dnes označováno za "politickou korektnost". Například Tintin v Kongu (1930/1931) ještě pracuje s běžnými koloniálními stereotypy (ušlechtilý a přemýšlivý běloch v protikladu k primitivním domorodcům), aniž na takovém přístupu cokoli vadilo, byl totiž vnímán jako obvyklý a správný. Spíš by tehdy pohoršilo, kdyby příběhy hlásily pravý opak. Jak dokládá připojený dvojobrázek (v knize strany 54-55), v pozdějších vydáních se závadné pasáže překreslovaly, aby odpovídaly právě panujícím zvyklostem.

Ostatně komiks, zvláště ten umělecky ambiciózní, rád hlásá nějaké "ideje". Ty ostatně ovládaly už proslulé předchůdce komiksu. Tak tomu bylo v antice: proslulý Trajánův sloup, pokrytý bezpočtem obtáčejících se reliéfů, zpodobňuje dobyvatelské úspěchy tohoto římského císaře. Tak tomu bylo ve středověku, kdy neméně slavná tapisérie z Bayeux, šedesát metrů dlouhá tkanina, zachycuje ve vyšívaných obrázcích výjevy z anglických dějin 11. století.

Lze jen litovat, že v knize nenalezneme nic o "druhém životě" komiksů, zvláště pak v případě filmové (hrané i animované) adaptace. Většinou se tak ještě zdůrazní prostoduchost předlohy. Vysloveně je škoda, že třeba do zamyšlení nad Čtyřlístkem nebyl doplněn jeho filmový přepis, přijatý s notnými rozpaky.

Zato jednoznačnou pochvalu si zaslouží příloha, obsahující přetisky starých českých obrázkových seriálů, publikované mezi roky 1914 a 1947. Zaplňuje rovnou čtvrtinu rozsahu celé knihy, téměř 125 stran a dokládá, že do obrázku vkládané "bubliny" s texty se vyskytovaly souběžně se zpravidla veršovaným doprovodem umísťovaným pod obrázek. A zvědavce hned mohu ujistit, že notoricky známé Rychlé šípy mezi zařazenými ukázkami nejsou.

Marek Lapčík: Televizní zpravodajství jako paradox. Jak (ne)rozumět zpravodajství I.

Vydala Univerzita Palackého, Olomouc 2012 (v knižní distribuci 2014). 336 stran.
Hodnocení: 80%

Martin Foret, Pavel Kořínek, Tomáš Prokůpek, Michal Jareš (eds.): Studia komiksu: Možnosti a perspektivy.

Vydala Univerzita Palackého, Olomouc 2012 (v knižní distribuci 2014). 500 stran.
Hodnocení: 80%

Foto: vydavatel, www.digizone.cz, www.comicsdb.cz, www.mondomix.com

( 0 hlasů )

< Předchozí		Další >