Reklama
Banner

Volání ženského rodu

Email Tisk

volanirodu perexSborník dvojznačně nazvaný Volání rodu se nevztahuje ke stejnojmennému českému filmu odehrávajícímu se v pravěku (ačkoli má na obálce záběr z něho), nýbrž přináší statě čtyř autorek, napsané za posledních deset let pod záštitou Centra genderových studií a vesměs už dříve publikované.

 

 

V úvodu uvádějí, že rády uposlechly volání svého rodu a že "zvolené přístupy mohou být nazvány feministické, ale toto slovo, jakkoli se mnohým spojuje se slovem genderové, se nutně nemusí zcela krýt s našimi úhly pohledu." 

Pisatelky - Petra Hanáková, Libuše Heczková, Eva Kalivodová, Kateřina Svatoňová - dále podotýkají, že inspirovány mimo jiné odvážným filmovým experimentem Ovoce stromů rajských jíme (na snímku) zvolily strukturu, která odráží situaci ženského teoretického psaní. První část nazvaná Zakázané ovoce se věnuje metodám genderového psaní, druhá kapitola Vyhnání z ráje zahrnuje konkrétní aplikaci těchto metod na konkrétní díla a závěrečný Očistec se dotýká obtíží či záludností ženské tvorby. 

volanirodu

Zacílení jednotlivých příspěvků je mimořádně rozkmitlé: pohybuje se od feministického výkladu Platónovy rozpravy Timaios (a pak už chybí jedině úvaha, proč by předpokládaně "mužský" Bůh monoteistiských náboženství nemohl být eventuálně i ženského pohlaví) přes úvahu o násilně se prosazujícím feminismu v mužském světě až k početným dokladům "genderového" čtení rozličných uměleckých děl (film Marketa Lazarová či snímky Věry Chytilové a Ester Krumbachové, divadlo Vagina monology, prózy Jakuby Katalpy, ženské deníky z 19. Století, atd.). 

Počet zařazených textů přesahuje dvě desítky. Mnohdy se jedná o práce vnímavé a přínosné, přesahující genderovou přihrádku. Žánrově jsou pestré: nalezneme mezi nimi i recenzi, doslov, rozhovor a také scholastický výklad jedné z kanonických feministických statí, před čtyřmi desetiletími sepsané Laurou Mulveyovou (ale není česká koncovka -ová zotročujícím protiženským prvkem?). Do češtiny byl její článek Vizuální slast - eventuálně rozkoš - a narativní film, odkazující se k psychoanalýze jako možnému teoretickému východisku, přeložen hned dvakrát, jednou pro časopis Iluminace, podruhé pro knihu Dívčí válka s ideologií. 

Je zajímavé, že pojednání Petry Hanákové, delší než samotná Mulveyové studie (která ovšem přetištěna není!), se pokouší čtenáři osvětlit, jak by ji měl vnímat a co si o ní myslet. Připomíná mi tak středověké výklady biblických textů nebo z nedávné doby domýšlení marx-leninských "klasiků". Takže nepřekvapí, že jakýmsi dovětkem k tématu je ještě závěrečný, přirozeně uctivý rozhovor s Mulveyovou (případný zájemce by si od ní mohl ještě v českém překladu přečíst knížečku cele věnovanou filmu Občan Kane). 

Petra Hanáková v jiném svém, bilancujícím příspěvku (Gender a film) tvrdí, že zejména filmová věda se částečně vymyká akademickému zapouzdření ostatních uměnověd, že řeší možnosti jak vystoupit mimo akademickou exklusivitu. Ale řekl bych, že se jedná o spíše zbožné přání. Stejně jako genderová studia vypovídají ze všeho nejvíce o právě módní metodě, jakou se může stát cokoli jiného (třeba neuroestetika), také filmová věda se nyní oddává podobné módnosti – beznázorovému neoformalismu vyprojektovanému Bordwellem a Thompsonovou. Třeba se jednou dočkáme jejich prolnutí, pokud už nenastalo... 

Volání rodu

volanirodu 1

Autorky: Petra Hanáková, Libuše Heczková, Eva Kalivodová, Kateřina Svatoňová
Vydalo: nakladatelství Akropolis, Praha 2013.
Počet stran: 272
Hodnocení: 80% 

Foto: kniha, www.peliculas.film-cine.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Stavbařův průvodce Evropou

stavbaruvPruvodce perexExistují stavby, které jsou krásné, technicky dokonalé a mnozí z nás o nich také mnoho vědí. Na druhou stranu ale existují mnohé stavby, které jsou...

Včera, dnes a zítra, aneb To nejlepší z děl Felixe Holzmanna v Kázetku

vcer200S-klub Kulturního zařízení města Valašského Meziříčí připravuje na čtvrtek 10. března interaktivní divadelní program Včera, dnes a zítra aneb Nové scénky Felixe Holzmanna. Při dvouhodinovém elixíru smíchu si diváci nostalgicky zavzpomínají na Holzmannovy...

Dvojí tvář Jima Carreyho v Masce
ImageFilm Maska byl ve své době (1994) opravdovým hitem. Kombinací zvláštních a dost vtipných obličejů, které umí dělat tak dobře snad jen Jim Carrey, a počítačové grafiky se z ušlápnutého bankovního úředníčka stal...
Open air: den nultý

open air 200Včera odstartoval v Panenském Týnci čtvrtý ročník Open Air festivalu. Ačkoliv se brány celého areálu a všech hudebních plácků otevírají až dnes, my jsme si nemohli nultý den nechat ujít. Jak vypadal čtvrteční warm-up s free vstu...