Reklama
Banner

Hledání smyslu podle Petra Weigla

Email Tisk

weigl rusalka perexRežisér Petr Weigl (narozen 1939) si mezinárodní věhlas získal vypravěčsky stylizovanými, výtvarně vytříbenými přepisy zejména oper, ale nejen jich. Získal za ně ocenění v zahraničí i doma (Trilobit, Cena Čs. televize).

 

 

Většinou jsme jeho díla - bohužel ne všechna - mohli spatřit na obrazovce, pouze dva tituly (Radúz a Mahulena, Rusalka) uvedla také kina. Nyní se k zájemcům dostává výpravná kniha Hledání smyslu, poskládaná jednak z početných fotografií, které mapují nejdůležitější snímky (třináct z celkových bezmála pěti desítek), jednak z režisérových úvah, které se týkají jak jednotlivých projektů, tak obecnějších témat. 

weigl obalka

Se svými postoji se Weigl svěřuje hned v úvodní kapitole. Hlásá, že by postačilo, aby se každý řídil heslem "něčiň druhému, co nechceš, aby bylo činěno tobě." Tvrdí, že do této mravní teze se nevejde žádná intolerance - rasismus, šovionismus, třídní boj, stranickost či náboženská nesnášenlivost. A dodává, že zlo není v tom, v čem jsme rozdílní nebo názorově jiní než druzí, zlo je v tom, co v nás tu jinakost v druhých chce zničit. Jenže právě k tomu se lidstvo utíká ve své nedostatečnosti a téměř všechny Weiglovy filmy se vyrovnávají právě s touto záležitostí. A nijak nevadí, že mnohdy tak činí v pohádkovém rouchu. 

První položkou, kterou Weigl do své knihy zařadil, je Radúz a Mahulena, činohra podle symbolistní Zeyerovy předlohy, se Sukovou hudbou a Preislerovým výtvarným vlivem. Právě u tohoto projektu, v němž ještě rezonuje poetika končících 60. let, zdůrazňuje Weigl češství jako důležitý, v nadcházející normalizační atmosféře důležitý pojem. Už v tomto oddílu jsou fotografie vkládány do jakoby rozostřeného pozadí či motivů souvisejících s daným dílem, které vyhlížejí jak impresivní malby. Navíc jsou sem vkládány texty s ukázkami dialogů. 

weigl raduzRadúz a Mahulena

Každou kapitolu uvozuje jak zobecňující úvaha o životě a jeho dilematech, o kráse (též o problematice zfilmovaných oper), tak řekněme konkrétní předmluva či vysvětlivky k dotyčnému dílu, ale nechybí ani úryvky z recenzí, rozborů a ohlasů na něj, ať již byly publikovány u nás nebo v zahraničí. Weigl natáčel své televizní projekty v Praze i v Bratislavě, často to byly projekty koprodukční, některé však výhradně zahraniční, zpravidla německé a anglické. Opery vytáhl z divadelních kulis a zasadil je do reálného prostředí, byť malířsky stylizovaného. Avšak již se nevydal cestou, kterou prosazovali například Saura nebo Zeffirelli - tedy spolehnout se přímo na operní pěvce a vést je k civilnímu výrazu. Obsazoval zhusta tuzemské (čino)herce, často Magdu Vášáryovou a Milana Kňažka, přirozeně "přezpívané" profesionály. 

Weigl dokázal proniknout do rozličných operních předloh: zpracovával tuzemské látky (vedle Radúze a Mahuleny též Rusalku či v knize nezařazenou Zuzanu Vojířovou) i látky zahraniční, často čerpající z neméně slavných literárních zdrojů. Vybírá si klasická i moderní díla, vesměs ovšem vážná, ne-li rovnou tragická. Tak nalezneme Gounodova Fausta a Markétu podle Goetha, Čajkovského Evžena Oněgina podle Puškina, Donizettiho Marii Stuartovnu podle Schillera, Brittenovo Utahování šroubu podle Jamese nebo Šostakovičovu Lady Macbeth z Mcenského újezdu podle Leskova. 

weigl rusalkaRusalka

Už obrazový doprovod ke každému dílu prozrazuje, jak Weigl jedinečně uměl zacházet s prostorem, s přírodním zakotvením i interiéry, jak skvěle zvládal kompoziční i výtvarné rozvržení každého záběru, jak mu vtiskl určité emotivní naladění. Kniha rovněž obsahuje soupis Weiglova celoživotního filmového - či přesněji televizního - odkazu (bohužel jen se stručným připomenutím, že slavného umělce oslovily rovněž přední divadelní scény v Praze, Bratislavě, Berlíně, Mnichově, Seville či Paříži). 

weigl sroubUtahování šroubu

Jen lituji, že u jednotlivých položek scházejí údaje o roku výroby, délce a také o případném uvedení u nás. Snad mohla být rovněž připojena informace o dokumentech jemu věnovaných (Fascinace filmem a hudbou, pořady z cyklu GENUS a Na plovárně). A také je škoda, že kniha neobsahuje DVD - když ne s celými Weiglovými filmy, tak aspoň s ukázkami z nich. Čtenář by tak získal nejen představu o vizuálních hodnotách představených děl, ale také o nakládání s hudbou a zpěvem, což slovy či obrazy lze sotva přiblížit. 

Petr Weigl: Hledání smyslu. Filmy, myšlenky a reflexe.

Grafická úprava: Ondřej Grygar.
Vydal: Petr Weigl v roce 2013
410 stran
Hodnocení: 80% 

Foto: kniha


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Oliver Pötzsch: Katova dcera
ImageJe doba dovolených a sladkého nicnedělání, které nejeden z nás vyplní četbou knih. Požadavky oddechové prázdninové četby zcela splňuje i román Katova dcera německého spisovatele Olivera Pötzsc...
"Našel jsem žvýkačku ve vlasech, skončil jsem s hlavou v koši, dostal jsem pětku a svačiny mi nikdo nemaže." Komu se všichni tak smějou? Tobě.

locker200Divadlo DISK uvede ve středu 24. února 2016 poslední absolventskou inscenaci 4. ročníku oboru herectví katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v režii Halky Je Třešňákové.

...
Nová DVD i měsíčník Film a video
ImageVychází nové číslo měsíčníku Film a video a s ním i nová DVD s českým filmem Otakara Vávry Šťastnou cestu a unikátní dokumenty z cesty po SSSR inženýrů Hanzelky a Zikmundy ...
Kamila Nývltová se provdala ... ve svém novém videoklipu

altZpěvačka Kamila Nývltová, kterou proslavila soutěž X Factor, natočila nový svůdný videoklip k písni "Něco jsi slíbil" z její poslední desky s prostým názvem Kamila Nývltová.

 

 

...