Co zajímavého o filmu vyšlo na Slovensku?

Co zajímavého o filmu vyšlo na Slovensku?

200filmZatímco u nás zjišťujeme, že důležité publikace o filmu šíří nakladatelství, která se tímto oborem buď nezabývají jako svým hlavním předmětem zájmu (Host, Academia), nebo se jedná o malé vydavatele, zato s výrazným vkladem nadšenectví (Casablanca, Camera obscura), na Slovensku toto zajišťuje Slovenský filmový ústav. Vydává monografie tvůrců i publikace zasvěcené určitému tématu, dokonce související s českou kulturou, třeba v případě filmových adaptací Hrabalových předloh (ostatně obdobnou zacílenou knihu vydali i Poláci). Jen v Česku ticho po pěšině...

 

Na podzim letošního roku nabídl Slovenský filmový ústav hned tři tituly, které by mohly oslovit čtenáře i u nás. Eva Vženteková (dříve Dzúriková) se v Diptychu Štefana Uhra podrobně zabývá dvěma zásadními uměleckými počiny tohoto režiséra - rozebírá jednak Organ (1964), jednak Tri dcéry (1967). Oba snímky, jakkoli se různí svým syžetovým zacílením i tvarovým uspořádáním, spojuje důležitý faktor: prostředí církve deformované či dokonce ničené vnějšími tlaky. Není pak rozhodující, zda se jedná o válečný Slovenský štát, který si církev podřídil, nebo o stalinská 50. léta, naopak pošilhávající po její likvidaci.

film1

Autorka podrobně a z nejrůznějších úhlů zkoumá oba filmy, snaží se odkrýt i zašifrovanou symboliku, která nemusí být na první pohled zřejmá. Důležité je přitom otištění technických scénářů, které dovolují krok po kroku sledovat výstavbu a zacílení příběhu. Značnou pozornost věnuje též rozboru ohlasů, z českých recenzentů si všímá zejména Galiny Kopaněvové.

Obzor výkladu se přitom neuzavírá slovenskými reáliemi, Vženteková obě díla zasazuje do širších kontextů té doby, porovnává je s další Uhrovou tvorbou i s důležitými soudobými českými výpověďmi (Obchod na korze, Všichni dobří rodáci, Noc nevěsty, Smuteční slavnost), nahlíží však i do současné české tvorby (Je třeba zabít Sekala, Želary).

Eva Filová se rozhodla v knize Eros, sexus, gender v slovenském filme prosít slovenskou kinematografii právě skrze toto málokdy zmiňované kritérium. Prozkoumala rozličná "erotická chvění", a to od zamilovaných pohledů či nesmělých polibků přes vášnivé národopisné tance se sukněmi vysoko vlajícími až k otevřené erotické symbolice či dokonce doslovnému zpodobnění sexu.

film2

Ozřejmuje přitom, jak se jednotlivé společenské epochy, potažmo cenzurní dohled s nimi spojený, stavěly k erotickým (pod)textům, jak se lišila cudně budovatelská 50. léta od následného svobodomyslnějšího desetiletí. Od pokrytectví normalizace, kdy zejména uplatňuje genderová hlediska (postava ženy nahlížená jejími mužskými partnery), se přehoupává až k dnešku. Pisatelka se povznáší nad pouhý souhrn údajů, který zahrnuje i televizní tvorbu, pokouší se je vyložit a zjistit jejich dopad. Neomezuje se toliko na sexuální motivy, zkoumá širší pole mezilidských vztahů, do nichž i ty milostné patří.

Někdy se čtenář dozví skutečnosti sice neznámé, avšak tušené zásluhou jiných případů - jedná se o sporné koprodukce s italskými partnery. Problémy si vykoledoval například Miloš Forman v případě satiry Hoří, má panenko, své zkušenosti nabyl rovněž Juraj Jakubisko.

Filová podrobně líčí případ téměř zapomenutého filmu o dospívající mládeži Zmluva s diablom (1967), pro jehož odlišně nazvanou italskou verzi, i významově pozměněnou, režisér Zachar dotáčel eroticky vyhrocenější výjevy. Zjevně se mu to zalíbilo, neboť záhy přidal - ovšem toliko v západoněmecké produkci - další lehkonohé čuňačinky. Všimneme si i dojemné touhy pod slovenská křídla stáhnout rovněž Slováky pracující v Čechách, jmenovitě Ivana Balaďu a jeho dlouho nedokončenou Archu bláznů (1970/1990)

Třetí knižní položkou je česko-slovenský sborník alain resnais kinematografia mozgu. Zatímco v Česku se vydávání obdobných sborníků neudrželo, na Slovensku se potřebné finance sehnaly. Na knize, do níž vešlo též několik zahraničních statí, spolupracovali slovenští i čeští autoři - a jejich stati zůstávají v původní jazykové podobě, dokládajíce, že oba jazyky jsou si natolik blízké, že není třeba překladu. (Možná by tato dvojjazyčnost a rozsah pokrývající oba státy zachránily zanikající Filmový přehled, pokud by se na jeho vydávání podílela i slovenská strana.)

film

Francouzský filmař Alain Resnais (na snímku jej vidíme na původní černobílé fotografii, z níž byla připravena obálka knihy), jenž v plné tvůrčí síle překročil devadesátku, vzbuzuje pozornost už od 50. let. Tehdy se prosadil několika dokumenty, zvláště emotivní výpovědí o Osvětimi Noc a mlha. Jeho hrané filmy se vyznačují vypravěčskou náročností, ať již se vyjadřovaly ke společensky závažným tématům (Hirošima, má láska; Válka skončila) nebo se naopak zapouzdřily ve formální hříčce (Loni v Marienbadu, zvláště pak "divadelní" filmy z poslední doby).

Příspěvky v knize zastoupené (české texty sepsali Miroslav Petříček, Helena Bendová, Jan Křipač, David Čeněk) rozebírají jak obecné rysy procházející Resnaisovými snímky, tak aspekty jednotlivých děl, případně srovnání několika vybraných, jak v závěrečné studii žonglérsky předvádí David Čeněk. Pokusil se prokázat, že shodné prvky lze dohledat i v titulech navenek stěží souměřitelných.

Neoformální přístup většiny autorů sice povětšinou umožnil přesně popsat jednotlivé filmy i jevy s nimi související, avšak vyřadil osobní náhled, niterný emoční vhled. Marně bychom hledali jakoukoli zmínku o (ne)komunikativnosti Resnaisových filmů, o jejich přecenění či zestárnutí. Vždyť významově i vztahově zašmodrchanou šarádu Loni v Marienbadu (1961), dodnes uctívanou, jak i tato kniha dokládá, spatřilo v českých kinech pouhých jedenáct tisíc zájemců. A to není jisté, zda se všichni dodívali až do konce, a pokud se dodívali, zda pochopili, nač se vlastně dívali. Jak dokládá dávná historka, muž obviněný z vraždy si jako alibi zvolil návštěvu právě tohoto filmu. Když byl vyzván, aby vylíčil děj, nesvedl to, takže za mřížemi sedí možná dodnes...

Eva Vženteková: Diptych Štefana Uhra. Organ a Tri dcéry.
Vydala nakladatelství Slovenský filmový ústav a Fotofo, Bratislava 2013. 272 stran.
Hodnocení: 90 %

Eva Fílová: Eros, sexus, gender v slovenskom filme.
Vydal Slovenský filmový ústav, Bratislava 2013, 255 stran.
Hodnocení: 90 %

David Čeněk, Martin Kaňuch, Michal Michalovič (eds): alain resnais kinematografia mozgu.
Vydala nakladatelství Slovenský filmový ústav a Producer, s.r.o., Bratislava 2013. 227 stran.
Hodnocení: 80 %

Foto: Slovenský filmový ústav, www.bertrandcarriere.com


 

Rozhovor

Arch of Hell: „Pokud si chcete pořádně zablbnout, zapařit nebo i zaběhat, jsme pro vás ta správná volba!“

arch of hell 200Jednou z českých kapel vystupujících na festivalu Made of Metal jsou brněnští Arch of Hell. Vystoupí zde v sobotu od půl čtvrté odpoledne. Jak se těší a na co se můžete těšit, to prozradila Tereza Nesvatbová.



<...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Jak se měnila typografie filmových titulků

Málokdy si to plně uvědotitulky 200mujeme, ale téměř každý film - nejen český - začíná nějak řešenými úvodními titulky (nejedná se tedy o podtitulky provázející zahraniční filmy, ponechané v původním znění). Díky úvodním nápisům se dovíme, jak se film nazýv...


Literatura

Vydavatelství Mladá fronta vydává nový titul pro děti Tuhle knihu nejez

tuhle knihu nejez200Ve vydavatelství Mladá fronta, divizi Knihy vychází nový titul určený dětskému čtenáři. Ovšem v případě titulu s názvem Tuhle knihu nejez, není čtenář vlastně to správné oz...

Divadlo

Divadlo v Řeznické zahajuje 38. sezónu

DR perexTak jako celá naše občanská společnost i my budeme slavit významné výročí 17. listopadu a připravujeme „Týden sametových oslav“, který vyvrcholí 16. listopadu na Noc divadel původní českou hrou a světovou premiérou nové inscenace „Sejdeme se pod vocasem...

Film

7 dní v Havaně aneb jak její obyvatelé žít umějí

7 dni v havane„Film 7 dní v Havaně“ je velmi netradičním filmem, který se bude promítat v našich kinech. Zaujme nás zejména svým poutavým pohledem na Havanu  roku 2011.  Pokud jste ještě v Havaně nebyli, anebo jste mě...