Reklama
Banner

Co zajímavého o filmu vyšlo na Slovensku?

Email Tisk

200filmZatímco u nás zjišťujeme, že důležité publikace o filmu šíří nakladatelství, která se tímto oborem buď nezabývají jako svým hlavním předmětem zájmu (Host, Academia), nebo se jedná o malé vydavatele, zato s výrazným vkladem nadšenectví (Casablanca, Camera obscura), na Slovensku toto zajišťuje Slovenský filmový ústav. Vydává monografie tvůrců i publikace zasvěcené určitému tématu, dokonce související s českou kulturou, třeba v případě filmových adaptací Hrabalových předloh (ostatně obdobnou zacílenou knihu vydali i Poláci). Jen v Česku ticho po pěšině...

 

Na podzim letošního roku nabídl Slovenský filmový ústav hned tři tituly, které by mohly oslovit čtenáře i u nás. Eva Vženteková (dříve Dzúriková) se v Diptychu Štefana Uhra podrobně zabývá dvěma zásadními uměleckými počiny tohoto režiséra - rozebírá jednak Organ (1964), jednak Tri dcéry (1967). Oba snímky, jakkoli se různí svým syžetovým zacílením i tvarovým uspořádáním, spojuje důležitý faktor: prostředí církve deformované či dokonce ničené vnějšími tlaky. Není pak rozhodující, zda se jedná o válečný Slovenský štát, který si církev podřídil, nebo o stalinská 50. léta, naopak pošilhávající po její likvidaci.

film1

Autorka podrobně a z nejrůznějších úhlů zkoumá oba filmy, snaží se odkrýt i zašifrovanou symboliku, která nemusí být na první pohled zřejmá. Důležité je přitom otištění technických scénářů, které dovolují krok po kroku sledovat výstavbu a zacílení příběhu. Značnou pozornost věnuje též rozboru ohlasů, z českých recenzentů si všímá zejména Galiny Kopaněvové.

Obzor výkladu se přitom neuzavírá slovenskými reáliemi, Vženteková obě díla zasazuje do širších kontextů té doby, porovnává je s další Uhrovou tvorbou i s důležitými soudobými českými výpověďmi (Obchod na korze, Všichni dobří rodáci, Noc nevěsty, Smuteční slavnost), nahlíží však i do současné české tvorby (Je třeba zabít Sekala, Želary).

Eva Filová se rozhodla v knize Eros, sexus, gender v slovenském filme prosít slovenskou kinematografii právě skrze toto málokdy zmiňované kritérium. Prozkoumala rozličná "erotická chvění", a to od zamilovaných pohledů či nesmělých polibků přes vášnivé národopisné tance se sukněmi vysoko vlajícími až k otevřené erotické symbolice či dokonce doslovnému zpodobnění sexu.

film2

Ozřejmuje přitom, jak se jednotlivé společenské epochy, potažmo cenzurní dohled s nimi spojený, stavěly k erotickým (pod)textům, jak se lišila cudně budovatelská 50. léta od následného svobodomyslnějšího desetiletí. Od pokrytectví normalizace, kdy zejména uplatňuje genderová hlediska (postava ženy nahlížená jejími mužskými partnery), se přehoupává až k dnešku. Pisatelka se povznáší nad pouhý souhrn údajů, který zahrnuje i televizní tvorbu, pokouší se je vyložit a zjistit jejich dopad. Neomezuje se toliko na sexuální motivy, zkoumá širší pole mezilidských vztahů, do nichž i ty milostné patří.

Někdy se čtenář dozví skutečnosti sice neznámé, avšak tušené zásluhou jiných případů - jedná se o sporné koprodukce s italskými partnery. Problémy si vykoledoval například Miloš Forman v případě satiry Hoří, má panenko, své zkušenosti nabyl rovněž Juraj Jakubisko.

Filová podrobně líčí případ téměř zapomenutého filmu o dospívající mládeži Zmluva s diablom (1967), pro jehož odlišně nazvanou italskou verzi, i významově pozměněnou, režisér Zachar dotáčel eroticky vyhrocenější výjevy. Zjevně se mu to zalíbilo, neboť záhy přidal - ovšem toliko v západoněmecké produkci - další lehkonohé čuňačinky. Všimneme si i dojemné touhy pod slovenská křídla stáhnout rovněž Slováky pracující v Čechách, jmenovitě Ivana Balaďu a jeho dlouho nedokončenou Archu bláznů (1970/1990)

Třetí knižní položkou je česko-slovenský sborník alain resnais kinematografia mozgu. Zatímco v Česku se vydávání obdobných sborníků neudrželo, na Slovensku se potřebné finance sehnaly. Na knize, do níž vešlo též několik zahraničních statí, spolupracovali slovenští i čeští autoři - a jejich stati zůstávají v původní jazykové podobě, dokládajíce, že oba jazyky jsou si natolik blízké, že není třeba překladu. (Možná by tato dvojjazyčnost a rozsah pokrývající oba státy zachránily zanikající Filmový přehled, pokud by se na jeho vydávání podílela i slovenská strana.)

film

Francouzský filmař Alain Resnais (na snímku jej vidíme na původní černobílé fotografii, z níž byla připravena obálka knihy), jenž v plné tvůrčí síle překročil devadesátku, vzbuzuje pozornost už od 50. let. Tehdy se prosadil několika dokumenty, zvláště emotivní výpovědí o Osvětimi Noc a mlha. Jeho hrané filmy se vyznačují vypravěčskou náročností, ať již se vyjadřovaly ke společensky závažným tématům (Hirošima, má láska; Válka skončila) nebo se naopak zapouzdřily ve formální hříčce (Loni v Marienbadu, zvláště pak "divadelní" filmy z poslední doby).

Příspěvky v knize zastoupené (české texty sepsali Miroslav Petříček, Helena Bendová, Jan Křipač, David Čeněk) rozebírají jak obecné rysy procházející Resnaisovými snímky, tak aspekty jednotlivých děl, případně srovnání několika vybraných, jak v závěrečné studii žonglérsky předvádí David Čeněk. Pokusil se prokázat, že shodné prvky lze dohledat i v titulech navenek stěží souměřitelných.

Neoformální přístup většiny autorů sice povětšinou umožnil přesně popsat jednotlivé filmy i jevy s nimi související, avšak vyřadil osobní náhled, niterný emoční vhled. Marně bychom hledali jakoukoli zmínku o (ne)komunikativnosti Resnaisových filmů, o jejich přecenění či zestárnutí. Vždyť významově i vztahově zašmodrchanou šarádu Loni v Marienbadu (1961), dodnes uctívanou, jak i tato kniha dokládá, spatřilo v českých kinech pouhých jedenáct tisíc zájemců. A to není jisté, zda se všichni dodívali až do konce, a pokud se dodívali, zda pochopili, nač se vlastně dívali. Jak dokládá dávná historka, muž obviněný z vraždy si jako alibi zvolil návštěvu právě tohoto filmu. Když byl vyzván, aby vylíčil děj, nesvedl to, takže za mřížemi sedí možná dodnes...

Eva Vženteková: Diptych Štefana Uhra. Organ a Tri dcéry.
Vydala nakladatelství Slovenský filmový ústav a Fotofo, Bratislava 2013. 272 stran.
Hodnocení: 90 %

Eva Fílová: Eros, sexus, gender v slovenskom filme.
Vydal Slovenský filmový ústav, Bratislava 2013, 255 stran.
Hodnocení: 90 %

David Čeněk, Martin Kaňuch, Michal Michalovič (eds): alain resnais kinematografia mozgu.
Vydala nakladatelství Slovenský filmový ústav a Producer, s.r.o., Bratislava 2013. 227 stran.
Hodnocení: 80 %

Foto: Slovenský filmový ústav, www.bertrandcarriere.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Príručka prvej pomoci pre laikov

pomoc200„Znalost a dovednost poskytovat první pomoc se v dnešní vyspělé době považuje za běžný standard základního vzdělání každého člověka“. A táto nová príručka, z vydavateľstva Grada, pomáha získať práve túto znalosť.

...
Mamma Mia! Další vítězství Heleny Vondráčkové na muzikálové scéně

helena perex1Prozatím poslední muzikálovou rolí Heleny Vondráčkové je Donna v muzikálu Mamma Mia!, který se v Kongresovém centru Praha hraje bezmála rok. Přitom popová diva do něj vstoupila až v sobotu 21. listopadu, co...

Nový malawiský film B'ella vznikl díky Čechům a zobrazuje skutečnou Afriku! Uvidíte ho na MFF Karlovy Vary

Bella perexB'ella, jeden z prvních malawiských filmů, natočený za finanční podpory Nadace Agrofert a Karla Janečka, bude v evropské premiéře uveden na 49. ročníku Mezinárodního filmového

ŠESTÉ STUDIOVÉ ALBUM P!NK „THE TRUTH ABOUT LOVE“ VYJDE V ZÁŘÍ a PRVNÍ SINGL „BLOW ME (ONE LAST KISS)“ UŽ JE NA SVĚTĚ

Pink - THE TRUTH ABOUT LOVESvětová superstar P!nk oznámila vydání dlouho očekávaného šestého studiového alba „The Truth About Love“, které vyjde 17. září 2012. Zatímco do této doby zpěvačka při...