Jak se Ježíše zmocnili filmaři

Email Tisk

200filmNa rozdíl od islámu, kde zákaz zpodobnění - nejen - proroka Mohameda dodnes zabraňuje vzniku filmů, které by se věnovaly jeho zakladatelské osobnosti (a zlobný, v Americe natočený pamflet Nevinnost muslimů vyvolal krvavé nepokoje), křesťanství takové zábrany nemělo, byť i v něm občas vzplály obrazoborecké sklony. Zejména katolická církev si záhy uvědomila, že film skýtá nedozírnou šanci na šíření její věrouky, a producenty zase lákal vcelku jistý zisk. O nejdůležitějších filmových podobách zakladatele křesťanství (ale také o dílech jeho odkazem inspirovaných) pojednává kniha W. Barnese Tatuma Ježiš vo filme.

 

 

Autor probírá celosvětovou historii kristovských životopisů s důrazem na anglo-americkou sféru, pevninskou Evropou se zabývá ojediněle a její východní oblasti už pomíjí úplně. Přesto ví, že jedno z prvních filmových zpodobnění Kristových osudů vzniklo už na sklonku 19. století v českých Hořicích, ovšem byl to, stejně jako v několika dalších případech, toliko záznam plenérového představení pašijí, které nachystali venkovští ochotníci. Škoda jen, že tímto údajem zřejmě další Tatumovy znalosti o dění v Česku, na Slovensku, nemluvě o Rusku či Balkánu končí.

film

Kniha, psaná popularizačně a bez zbytečných vědátorských obezliček, je rozčleněna do samostatných kapitol přibližujících jednotlivé snímky, které Tatum považuje na důležité. Dodržuje totéž členění každého takovéhoto "hesla": nejprve ve stručnosti vysvětlí společenské i výrobní okolnosti, za nichž dotyčné dílo vznikalo, zabývá se jeho podobou, zkoumá pojetí Ježíše i událostí s ním souvisejících. Poté následuje shrnutí ohlasů, ať již převažovaly kladné nebo odmítavé postoje. Ne každý "kristovský" film byl přijat s porozuměním, některá pobuřující díla byla totiž zatracována a odmítána.

Koncepce knihy se opírá o dvě linie přístupu, které zpodobnění Ježíše provázejí od počátku kinematografie po dnešek. Jednu linii označuje Tatum za "harmonizující" a zařazuje do ní zejména ty tituly, které se neodklánějí od tradičního výkladu evangelií, potažmo Nového zákona. Druhá linie, kterou vnímá jako "alternativní", mu splývá s jakýmikoli syžetovými či tvarovými posuny, které se pokoušejí Ježíše či jeho odkaz nějak nově interpretovat, které v něm nacházejí dosud nevídané významy.

film1

První linii zaplňují zpravidla výpravné velkofilmy, které od dob němé éry svědomitě ilustrují biblická líčení - od DeMillova nabubřelého Krále králů (1927) přes Zeffirelliho pietního Ježíše Nazaretského (1977) až ke Gibsonovu sadistickému Umučení Krista (2004). Proti tomu staví díla, která Ježíšovy osudy různě aktualizují, případně na ně toliko odkazují. Tuto linii mu tvoří filmy jako Griffithova Intolerance (1916), Pasoliniho levicová vize Evangelium sv. Matouše (1964), rozpačitě přijímaná Jewisonova rocková opera Jesus Christ Superstar (1973) nebo skandální Scorseseho pokus domýšlet Ježíšovo duševní rozpoložení ve vyhrocených okamžicích, jak to předkládá Poslední pokušení Krista (1988).

Spadají mu sem ovšem i filmy, které se sice odehrávají na úsvitu křesťanství, avšak samotného Ježíše zpodobňují jako okrajovou postavu, kterou dokonce nemusíme ani spatřit (dvě verze Ben Hura, několik adaptací Quo vadis, skvostná montypythonovská parodie Život Briana (1979), která se ovšem nevysmívá Ježíšovi, nýbrž rodícím se církevním strukturám, uctívačské posedlosti, fanatismu a nesnášenlivosti v nich panujícím. Završil ji pověstný song ukřižovaných, kteří sborově pějí, že život je nutné brát z té lepší strany). Neméně důležitým počinem je Arcandův Ježíš z Montrealu (1989), strhující podobenství, jehož protagonistou je různými podřadnými zakázkami uštvaný herec, představitel Krista v chystaném pašijovém představení. Osudy herce i postavy se v závěru jakoby protnou…

V závěrečném dodatku pak Tatum připomíná, že postava Ježíše, křesťanství a víra inspirovaly bezpočet umělců, filmaře v to počítaje. Ve stručnosti zmiňuje pověstné "boží mlčení" v Bergmanových komorních dramatech z počátku 60. let, Buňuelovy buřičské tragikomedie, americké snímky Frajer Luke (1967) a Spartakus (1960). A odraz nachází v celé plejádě dalších filmů (Hrozny hněvu, Rudý odznak odvahy, Přelet nad kukaččím hnízdem, Babettina hostina, Zelená míle...).

Jak jsem již uvedl, je škoda, že Tatum upozaďuje či zcela pomíjí evropský kontext. Jistěže by sem spadalo Dassinovo podobenství Ten, který musí zemřít (1957), Šepiťkové válečný příběh Vzestup (1976), jehož ruský název Voschožděnije by bylo asi přesnější překládat jako Nanebevzetí, nemluvě o Tarkovského Andreji Rublevovi (1966) nebo Lunginově Ostrovu (2006).

A přidat lze českou položku Den sedmý, osmá noc (1969) nebo řadu slovenských děl ze 60. let (hrané snímky Polnočná omša, Organ, Tri dcéry, dokument Omša; z pozdější televizní tvorby např. Ježišova matka nebo nejnověji česko-slovenský komponovaný pořad Hovoří Bůh česky/slovensky? z cyklu Celnice). Vydavateli jinak pečlivě přichystaného svazku bych vyčítal jedině to, že nepřipojil ještě svůj dovětek, který by mapoval to, co Tatum pominul, tedy středoevropský prostor a Rusko, případně východ jako takový.

film2

W.Barnes Tatum: Ježiš vo filme.
Přeložil Richard Cedzo.
Odborná a redakční úprava: Martin Plch.
Vydalo nakladatelství Európa, Bratislava 2013. 352 stran.
Hodnocení: 80 %

Foto: Európa, Česká televize, www.criterionconfessions.com, www.vimeo.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Röhrig tarot patří k těm, nad kterými žasnete

Rohrig 200Röhrig tarot spatřuje světlo knihkupeckých světel už potřetí a není divu. Patří totiž k něčemu, co nelze tak dobře přirovnat k tarotové klasice. On totiž nepříjemně a pichlavě vybočuje. A to z něj dělá dílo, nad kterým budete snad do konce života h...

Divadlo

Soubor Musica Florea uvede poprvé po 292 letech barokní operu J. J. Fuxe Costanza e Fortezza ve věrné replice tehdejšího divadla Florea Theatrum

Plzen florea theatrum 200Festival 9 týdnů baroka, který pořádá Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015, připravil pro návštěvníky výjimečný hudební a divadelní zážitek. Soubor Musica Florea pod vedením dirigenta Marka Štryncla uvede 31. č...

Film

Poupata vystoupala na filmový trůn

V sobotu se filmoví tvůrci i fanoušci dočkali už devatenáctého udílení prestižních ocenění Český lev. Po roce se tedy opět sešli filmaři, herci, diváci v sále pražské Lucerny, kde slavnostní vyhlašování již tradičně probíhá.




...