Česká televize už láká zájemce jak na kanál speciálně sportovní, tak speciálně zpravodajský. Na konci srpna zprovoznila další, určený především dětem: ČT :D (a ponechme stranou, že nezajistila jeho optimální příjem, mnozí zájemci jej nemohou naladit). Chce zde vysílat pořady, které zaujmou děti od nejútlejšího věku až po skončenou školní docházku, tedy až do patnácti let.

 

Jenže všechněm nelze vyhověti. Na tytéž programy by se teoreticky mohli dívat jak mrňousové sotva odrostlí plínkám, tak mládež již vzdorující rodičovskému působení a nejspíš se oddávající neřestem (přinejmenším verbálním), o nichž rodičovstvo a tím méně prarodičovstvo nemá ani potuchu. Právě v širokém věkovém rozptylu spatřuji určitou potíž. Musím však upozornit na odpovědnost rodičů, kteří by své ratolesti neměli bezmyšlenkově odkládat před televizi, aby se jich zbavili, což se zhusta děje, měli by vědět, na co se děti dívají, a vybírat jim vhodné tituly.

Na „dětský“ kanál budou nejspíš kladeny značné požadavky, aby vysílané pořady takříkajíc nekazily děti. Problém ovšem nastává v tom, co kdo si pod takovým kažením představuje. Před pouhým stoletím to mohla být sukně smyslně vyzdvižená nad kotníky. Dnes - v době volně přístupného internetu i bezbřehého tlaku školního kolektivu - lze jen stěží vymezit nějakou hranici.

Asi nejčastěji vznášená výtka se týká předčasně probuzeného zájmu o sexuální záležitosti či vůbec sprostá slova, protože matka (babička) usoudí, že právě takové průpovídky potomka nejvíce ohrožují. Jenže mezi závadnými výrazy se už ocitla i taková slova jako blbec, pitomec, trouba, ba i tydýt, truhlík a trubka. Vzpomínám si, že jako děcko jsem nadával výrazy i mnohem peprnějšími – a přesto myslím, že mě nijak nepoznamenaly. Zdá se, že některé stěžovatelky, jejichž pokřik berou některé orgány (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání) až příliš vážně, ztratily jakoukoli soudnost, byly by nejraději, kdyby jim nepříjemné výrazy rovnou vymizely z jazyka.

Zajisté hrozí, že zase začne prosakovat pokrytectví - jako kdysi v případě celovečerního animovaného filmu South Park - Peklo na Zemi. Tehdy se zdvihla podpisová akce požadující jeho stažení z kin, ačkoli odsuzovaná verbální přisprostlost byla veskrze záměrná a měla dokládat situaci v americké společnosti, kde kult zbraní dovoluje velebit násilí, avšak vede k cenzuře "nemravnosti" na jakékoli úrovni. Přesně to se může opakovat v souvislosti s anglickým seriálem Děsivé dějiny (Horrible Histories), který považuji za jeden z páteřních pořadů. Snad každý pochopí, že jsou určeny dětem školního věku, a nikoli batolatům..

Děsivé dějiny, které zábavnou a leckdy i hodně morbidní formou přibližující důležité, ale i ty málokdy připomínané okamžiky ze světové historie, známe už díky mnoha i česky vydaným knihám, ostatně i televize kdysi uvedla stejnojmenný animovaný seriál. Nynější podoba je ovšem hraná, poskládaná z hraných skečů, které ve svém pojetí čerpají - byť v poněkud zjednodušené podobě - z odkazu legendární skupiny Monty Python (Česká televize uvedla téměř vše - od TV cyklu Létající cirkus až po filmy Život Briana a Smysl života).

Děsivé dějiny, které ani v nejmenším nezastírají osvětovou, vzdělávací funkci, třebaže někdy trochu hrubozrnně pojednanou, jsou důsledně převedeny do češtiny, a to včetně chytlavých písniček, tanečků a kvízů, jejichž správné řešení oznamuje loutková krysa. Na české verzi se podíleli špičkoví překladatelé, herci i zpěváci (krysu báječně namluvil Jiří Lábus) a na výsledku je to znát, bylo vytvořeno i české grafické prostředí s nápisy apod.

Děsivé dějiny se pokoušejí nejen nově pohledět na dějinné události, poukázat na všední život v tom či onom období (a to skutečně od pravěku až po dnešek), ale také parodují leckterá klišé usazená v nynějších médiích. Tak třeba dosti netradičně pojednaly předpověď počasí nebo rozmluvu vážených radních o kanalizaci, kdy zužitkovaly v jistém věku prokazatelný zájem dětí o fekální tematiku.

A vsadím se, že i děcko, které jevilo nepřekonatelný odpor k učení jakýchkoli letopočtů, si znenadání a bez donucování hravě zapamatuje události ze starověkého Říma i alžbětinské Anglie, doví se o činech inkvizice i Napoleona, byť přes události, jejichž zpodobnění by někteří zpozdilí dospělí mohli považovat za pokleslé a vkus urážející. Jaksi nepočítají s tím, že dítě je tvor zvídavý, záhy schopný uvědomit si nadsázku a neodečítat vše v doslovném znění. Věřím tudíž, že Děsivé dějiny, vycházející ze série i u nás známých knížek Terryho Dearyho, zaujmou každého hravého diváka jakéhokoli věku.

 

Děsivé dějiny (Horrible Histories)
Velká Britanie 2009-2012, 54 částí, 30 minut
Režie: Steve Connelly, Chloe Thomasová, Dominic Bigstocke
Námět: Terry Deary
Scénář: Terry Deary, Greg Jenner, George Poles, Ben Ward, Susie Donkinová, Joe Tucker, Marc Blakewill, James Harris, Dave Cohen, Gerard Foster, Giles Pilbrow, Laurence Rickard
Kamera: Peter Edwards
Hudba: Richard Webb

Hrají: Matthew Baynton, Martha Howe-Douglasová, Jim Howick, Ben Willbond, Laurence Rickard, Simon Farnaby

Vysílá ČT: D každý čtvrtek a každou neděli odpoledne

Hodnocení: 100 %

Foto: Česká televize

< Předchozí		Další >