Reklama
Banner
Banner

Baltasar Kormákur zavítá v květnu do Prahy uvést svůj film Hluboko, výjimečný příběh o vůli a síle přežít

Email Tisk

Hluboko plakat 200Mezinárodně vyhledávaný režisér, scenárista a příležitostný herec Baltasar Kormákur je v českém prostředí patrně nejvíce známý díky krimi snímku Severní blata (2006), který na karlovarském festivalu získal Křišťálový glóbus. Za námět jednoho ze svých nejnovějších filmů, který je nyní uváděn do kin pod názvem Hluboko, si vybral legendární příběh muže, o kterém téměř ze dne na den mluvil celý Island. Snímek dosud získal řadu poct doma i v zahraničí, mezi nimi také jedenáct cen Edda, udílených Islandskou filmovou a televizní akademií. V pražském kině Aero bude 6. května tento snímek uveden za mimořádné přítomnosti režiséra, v rámci programu Islandského pondělí s Baltasarem Kormákurem.

Předlohou snímku je nešťastná událost v životě lodníka Guðlaugura Friðþórssona, ke které došlo v zimě roku 1984. Po ztroskotání rybářské lodi dokázal tento tehdy dvaadvacetiletý člověk nemožné. Přežil. Vydržel hodiny v ledové vodě, kde si podle vědeckých předpokladů zachová vědomí sotvakdo déle než 30 minut, a našel sílu plavat kilometry zpátky až k pobřeží. Vyčerpaný trosečník se stal rychle předmětem zájmu vědců a médií. Nabytá popularita mu však byla spíš na obtíž. Není velkým tajemstvím, že ani z nové vlny zájmu, kterou s sebou přinesl právě Kormákurův film, dvakrát nejásal.

Baltasar Kormákur si přesto usmyslil, že vzdá tomuto muži hold: „V dávných dobách žili v mé zemi hrdinové a básníci – hrdinové konali hrdinské skutky a básníci o nich psali básně. A skutky hrdinů žijí v jejich básních dál. I tento příběh má svého hrdinu a já jsem básník, to je můj úkol. A ve smyslu této tradice jsem vytvořil báseň o hrdinovi.“ Poetika filmu je zvláštní, téměř surová. A čiší z ní autentický chlad. Přibližuje naturel lidí, žijících v nehostinných oblastech metaforizované země ohně a ledu, kteří v sobě nosí obdivuhodnou harmonii pokory a síly. Kormákur zpracoval tento emotivní příběh s nervy drásající realističností, pro niž neváhal dovést své spolupracovníky, a zejména představitele hlavní úlohy (Óláfur Darri Ólafsson), k nadlidským výkonům.

hluboko1

Příběh však zůstává v rovině lidskosti a neusiluje o další, exaltovanou dramatizaci. Není jí třeba. A s tím se v současné kinematografii člověk nesetkává často. Bohužel.

Sám režisér, který do Prahy zavítá 6. května, aby osobně uvedl projekci v kině Aero, zmiňuje v rozhovoru pro distribuční společnost Aerofilms kontext vzniku: „Šlo mi o pravdivé vykreslení událostí. Ten film je o identitě nás ostrovanů. Je o našich kořenech, o tom, co znamená pocházet ze země, která neskýtá moc vhodných podmínek pro život, ale lidé tam přesto žijí. Člověk se diví, proč se neodstěhují třeba do New Yorku, ale to prostě nejde. Vaše rodiště se stane vaší součástí, nemůžete ho jen tak opustit. V roce 2008 zasáhla Island ekonomická krize a můj film je vlastně zároveň metaforou této události. Měl jsem pocit, že lidé začali v krizi trochu ztrácet nervy. Ale nešlo přece o život, byla to jen ekonomická krize. Naše země už zažila horší katastrofy – sopečné erupce a podobné události, kdy se lidé museli na rok vystěhovat z domu a když se vrátili, museli si dům vyhrabat z popela, ale jelo se dál. O tom všem ten film je. V tom je ten příběh tak důležitý, vypráví o houževnatosti, o neústupnosti. O tom, co se v nás skrývá, když dojde na lámání chleba.“

hloboko2

Oficiální text distributora:

V březnu roku 1984 otřásla Islandem šokující událost. Po nečekané prudké bouři se několik kilometrů od pobřeží potopila rybářská loď i s celou posádkou. Jeden člen posádky však popřel veškeré fyzikální zákony a přežil šest hodin v Severním ledovém oceánu. Gulli sám bez pomoci doplaval až ke břehu islandského ostrova a překonal i strastiplnou cestu přes pusté lávové pole. Ačkoliv lékaři podrobili Gulliho řadě testů, zůstává dodnes záhadou, jak podobný nápor mohl vydržet. Silný a tajemný lidský příběh, který se na Islandu stal legendou, inspiroval slavného islandského režiséra, scenáristu a herce Baltasara Kormákura k natočení filmu Hluboko. Snímek vypráví jak celou nešťastnou událost, tak následující mediální smršť, kterou příběh zázračně zachráněného trosečníka vyvolal. Na pozadí celého dobrodružného příběhu se vine téma lidské vůle a osamění přeživšího. Kormákurův film již k dnešnímu dni získal mnoho mezinárodních nominací a dostal se do oscarového shortlistu za nejlepší zahraniční film.

Hluboko plakat
Hluboko (Djúpið, The Deep)
drama, Island/Norsko 2012, 95 min
v českých kinech od 25. dubna 2012
režie: Baltasar Kormákur
scénář: Baltasar Kormákur, Jón Atli Jónasson
hudba: Ben Frost, Daníel Bjarnason
kamera: Bergsteinn Björgúlfsson
střih: Sverrir Kristjánsson, Elísabet Ronaldsdóttir
hrají: Óláfur Darri Ólafsson, Jóhann G. Jóhannsson, Þorbjőrg Helga Þorgilsdóttir, Theodór Júliusson, María Sigurðardóttir, Björn Thors a další
Hodnocení: 95 %

hluboko

Zdroj foto: Aerofilms


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

LENKA KLESTILOVÁ

ředitelka terénní pečovatelské služby Kvalitní podzim života, z.ú

Film:


PHAR LAP

Nejsem ani fotbalista a ani hokej mě nebaví. Vlastně žádný sport mě nenadchl natolik, abych ho sledovala natož, abych se mu věnovala, ale nasel se jeden hrdina, který mě vážně inspiroval. Emotivní příběh z doby třicátých let, kdy v Austrálii řádila ekonomická krize, je plný nadějí a odhodlání vyhrát, ale i pádů. Krásně ukazuje, jak zkažená umí být lidská povaha. Moc, bohatství a závist, které světem vládnou. Australský film z roku 1983 mi přinesl mého sportovního hrdinu - Phar Lapa. Tenhle anglický plnokrevník byl osobnost. Přestože byl o 10 cm větší a o 150 kg těžší než jeho vrstevníci a prohrával závod za závodem, jeho trenér věřil v jeho dobrý rodokmen a trénoval ho až do úmoru. Jednoho dne se ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, najednou začal posouvat dopředu, až na konec zaujal první pozici. Od té doby byl jasným vítězem ve všech dostizích, ve kterých startoval. Pro sázkaře byl jistotou, ale Austrálii rozdělil na dvě části. Jednou byl milován, druhou nenáviděn. A to natolik, že jednoho dne zemřel. Hypotéz o příčině jeho smrti je mnoho, avšak ta pravá nebyla nikdy objasněna. Ať už za smrt toho koně může kdokoliv, jedno je jisté, můžou za to lidi a jejich hamižnost po penězích. Viník bohužel nikdy nebyl potrestán. Stále ho můžeme vidět v Melbournském muzeu. Snad se mi někdy povede se tam zajet podívat. Díky filmu se mi opravdu vryl do srdce!

Banner

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Literatura

Cestovatel, věž a červ

cestovatel vez a cerv200Jedna z kvalitných kníh odbornej literatúry, ďalší zo skvostov Alberta Manguela, v ktorom (žiaľ či našťastie) nájdeme sami seba.

Divadlo

Jak vnímáme divadlo v divadle i mimo ně

scenologie valentaVětšina knih o divadle zkoumá, jak se divadlo tvoří - nedávno byly na těchto stránkách probírány například dvě Hyvnarovy knihy o herectví. Nyní následují další dva svazky, nahlížené ovšem jakoby z opačné strany: sledují, jak diva...

Film

Šestý ročník filmového festivalu Expediční kamera putuje po ČR a SR, dorazí i do Doks!

EK-perexFilmový festival Expediční kamera odstartoval již 19. února v pražském kině Aero a festival následně putuje do dalších 220 českých a slovenských měst. Slavnostně ukončen bude 1. a 2. dubna v brněnském kině Scala. Na mnoha místech se můžete těšit na dop...