Reklama
Banner

Příjemná atmosféra a sedm nejlepších krátkých filmů za poslední čtvrtrok na Future Shorts Brno

Email Tisk

future shorts film200Aligátor místo pejska v bytě, somálští rybáři, kteří k lovu používají samopaly nebo překvapivé odhalení původu jednoho filmařského loga. Ano, tohle je Future Shorts a poprvé i v Brně!

 

 

Při slově festival se mi vybaví obří letní akce plné lidí, hudby a kempování. Takže něco velkého. Ale festival krátkých filmů nic velkého nebylo. Promítalo se v artové kavárně Trojka v brněnském Domě pánů z Kunštátu. Velice příjemné prostředí, kde u vstupného v hodnotě 80 Kč, nabízeli pořadatelé občerstvení v podobě domácích placiček plněných špenátem a s sebou do promítacího sálu jste si klidně mohli vzít pivko nebo víno a to normálně ve skle, žádné plastové kelímky.

future shorts film1

Akce byla poprvé v Brně a plně v kompetenci celou věc měli šikovní studenti místní FAMU. Což bylo příjemné, člověk se cítil spíš součástí kolektivu než divákem nebo účastníkem festivalu, který má přesně vymezené hranice a harmonogram. Když jsem si bez hranic šel pro vstupenku, všechno proběhlo hladce. Dostal jsem otisk černého prasátka na ruku jako vracečku, protože se normálně sedělo v kavárně, kde všichni ještě popíjeli a pokuřovali a taky mi vstřícná slečna dala program. Vrátil jsem se ke stolu a snažil se ho alespoň trochu nastudovat. Půl hodinky jsem si v něm četl a v hlavě se mi rýsovala představa posloupnost snímků a taky jsem si vyčlenil filmy, které mě podle programu zaujaly. Po přesunu do promítacího sálu, po výborné placičce a lahodném pivečku jsem do ruky dostal další program a spolu s ním hlasovací lístek. Paráda. Všechno bylo jinak. Moje plánování se rázem stalo úplně zbytečným. Rezignoval jsem na jakoukoliv další studii a řekl jsem si, že se nechám překvapit. Filmy byly pouze přeházené a šly přesně podle nového programu, který jsem už samozřejmě nečetl, protože studovat něco dvakrát a bez výsledku by mě už asi malinko dopálilo.

Promítalo se na plátno z data projektoru připojeného na normálním notebooku, který byl pravděpodobně jedné studentky, která jej také obsluhovala. Ač to může vypadat amatérsky, ve skutečnosti šlo o dobře připravený večer. I když technika dvakrát selhala a první přestávka musela být o něco dřív, vznikla nakonec i druhá, neplánovaná přestávka, která byla ještě delší než kdokoliv čekal. Muselo dojít k většímu zásahu do techniky než pouhý restart, ale klobouk dolů, že i na to byli ti milí studenti rozdávající domácí pirožky se špenátem připraveni.

future shorts film

Festival přinesl sedm krátkých filmů, každý návštěvník dostal hlasovací lístek pro snímek, který ho nejvíc zaujal. První dávka filmů byla opravdu skvělá. Domácí mazlíček v podobě dospívajícího aligátora, kohout Marcel, který má víc životů než kočka a našlapané švédské drama plné kuriózních situací a humoru všeho druhu. Po přestávce a občerstvení následovala hororová komedie, tříminutové hudební video, kde by jste neřekli, kolik emocí se dokáže vejít do tak krátkého času a sekaný Fishing Without Nets, po kterém následovala ona zmiňovaná druhá přestávka. Těch prvních pět minut tohoto filmu viděli všichni třikrát, než se podařilo obnovit promítání. Legrační, ale po pravdě hodně nadějný snímek, kterému chyběl lepší konec. Nebo alespoň nějaký. A pecka na závěr s názvem Lovebirds z České republiky, kdy ze začátku netušíte vůbec o co jde, následně se začnete smát, aby jste nakonec zjistili, jak hluboce jste ohromeni a vůbec netušíte, jak některé samozřejmé věci, jsou v jiném obraze totálně morbidní.

Těžko hodnotit nejlepší film, všechny byly totiž jiné. Animované, hrané, komedie, dramata i hudební klip a je těžké říct, který byl nejlepší. Je to jako kdybyste se museli rozhodnout, zda je lepší jablko nebo hruška. Obojí je ovoce, záleží pouze na vkusu. Já jsem zvolil švédské komediálně laděné drama, ale dnes bych hlasoval pro Lovebirds. Od pořadatelů z řad studentů FAMU bylo přislíbeno, že festival Future Shorts bude pokračovat a tohle byl vlastně pouhý začátek. Každého čtvrt roku se za pár korun můžete podívat na to, co se ve světě krátkých filmů narodilo a samozřejmě to bude výběr toho nejlepšího. Další termín je už v květnu, takže se máme určitě na co těšit.

Hodnocení festivalu: 85%

FB stránky: http://www.facebook.com/fsbrno

Zdroj foto: Melichar foto, Facebook



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Mistr thrilleru opět boduje

cizi200Harlan Coben patří dlouhodobě mezi moje nejoblíbenější autory. Každý nový přírůstek v jeho biografii oslavuju šampaňským. Proto mě samozřejmě nemohl minout ani Cizinec, kterého v nedávné době vydalo nakladatelství Knižní klub.

...
Ivánek pomůže Jaruš!

200aV uplynulém týdnu se objevila zpráva, že herečka Jaroslava Hanušová musela ze zdravotních důvodů podstoupit amputaci nohy. Na pomoc oblíbené kolegyni a kamarádce se rozhodli přijít Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus, kteří se rozhodli uspořádat mimořádné představ...

Festival Všemi směry očima manažerky Marie Pokorné

altBěhem minulého týdne jste mohli zaznamenat článek o chystaném netradičním publicistickém festivalu Všemi směry, který se uskuteční 12. dubna v pražském Rock Café. Pozvání přijalo mnoho odborníků z oboru, ...

Třináctého srpna se nad Hranicemi stáhnou mračna

letiste 200Hudební festival Letiště má při svém třetím ročníku dva cíle. Přežít hurikán a u toho se královsky bavit. Jeden den, jedna noc, deset kapel a deset DJs. House, hip hop, elektro, indie, future beats, jazz, meditace –> party. Skvělé pivo, dobré jídlo, makrel...