Hanekeho Láska zatíná tipec valentýnskému sentimentu

Hanekeho Láska zatíná tipec valentýnskému sentimentu

Email Tisk

amour200Sedmdesátiletý rakouský režisér Michael Haneke si během své více než dvacet let dlouhé filmové tvorby vybudoval pověst kontroverzního a odtažitě konceptuálního umělce proslulého svými nekompromisními analýzami temných stránek lidské psychiky. Jeho filmy přesvědčivě pojmenovávají úlohu násilí ve společnosti a prostředky divácké manipulace, která je spíše cílem než nějakým doprovodným naschválem, se v nich dosahuje zhmotnění zla jako takového. (Ještě dnes mám vzpomínku na zážitek z promítání filmu Funny Games, v jehož průběhu polovina publika neustála šok z Hanekeho terorizující upřímnosti a opustila kino.) Komorní drama Láska, s nímž Haneke vyhrál podruhé Zlatou Palmu v Cannes (tu první získal před třemi lety za film Bílá stuha), přestože je inzerováno jako autorovo nejlaskavější dílo, pořád potvrzuje pověst Hanekeho kontroverze vzbuzující filmografie.

Premiéra filmu s lakonicky znějícím názvem byla v Česku odložena až na 14. února, což je den, který se v angloamerické kultuře slaví jako svátek svatého Valentýna a standardně jej lze chápat jako výhodný byznys pro květinářské korporace, v horším případě jako příklad šíření amerického kulturního exportu kontinentální Evropou. Oslava valentýnského sentimentu zhlédnutím nesentimentálního příběhu o manželském páru před branami krchova tudíž vyhlíží poměrně surrealisticky, stejně jako představa, že by čtvrtečního večera zaláskované dvojice vzaly česká artová kina útokem. Vůbec tu totiž nejde o romanci, která by lásku velebila, nýbrž o příběh o umírání a smrti, ve kterém se láska vydává za složitou emoci a je charakterizována napětím mezi dvěma představami o tom, jak má vypadat důstojný odchod. Když učitelku hudby v důchodu Anne (Emmanuelle Riva) postihne mozková příhoda a je z nemocnice domů přivezena na invalidním vozíku, požádá svého manžela Georgese (Jean-Louis Trintignant), aby jí slíbil, že ji nenechá znovu hospitalizovat. Muž se ke slibu nejprve odmítá zavázat, ale postupně si uvědomuje, že musí z vlastního smyslu jejich společného života přání své ženy respektovat. Ve dnech, které Anne zbývají, o ni Georges pečuje sám a setkává se s nepochopením svého okolí, zvláště jejich dcery Evy (Isabelle Huppert). Navzdory mínění těch, kteří Hanekeho Lásce připisují divné žánry, na celém příběhu samozřejmě není nic romantického.

amour

Haneke představuje Georgese a Anne jako kultivovaný pár, jehož život vyhlíží jako výkladní skříň ušlechtilého umění: koncerty vážné hudby, dcera hrající ve filharmonii, jejich bývalí žáci jako uznávaní hudebníci. Je to ukázka života osvobozeného od nouze a nedostatku, až se skoro nelze ubránit podezření, že tyto motivy zaopatřenosti a blahobytu mají podobně jako v několika Hanekeho předchozích počinech asociovat obraz zhýčkané buržoazie, se kterou Skylla a Charybda režisérovy obrazotvornosti obvykle neznají slitování. K žádné konfrontaci se světem potřebných ale nedojde: jako ryzí „komořina“ se Láska ze sta procent odehrává v interiérech a z naprosté většiny v bytě Georgese a Anne, kde se vystřídá jen pár postav – sousedi, příbuzní, ošetřovatelky. Haneke ústřední pár konfrontuje pouze s jedinou, zato zásadní skutečností – společensky uznaným postupem zacházení s člověkem před tím, než se jeho čas naplní.

Georges se například jednoho odpoledne vrátí z pohřbu souseda a vypráví Anne, která už je upoutána na lůžko, „jaké to bylo“. Uvědomuje si, že pohřební rituál, který nemá daleko k veřejnému ponížení zesnulého, nevyhnutelně potká i jeho ženu. Se zhoršováním Annina fyzického i duševního stavu, kdy jí Georges v její nemohoucnosti poskytuje péči mimo hospitalizační zařízení, se rýsuje jako nemožný i jakýkoli pokus vystrojit jí důstojný pohřeb. Místo toho doma její tělo obsype květinami a rozloučí se tak, že natrvalo opustí jejich společný byt. Svou ženu a nejspíš hlavně sám sebe uchrání od veřejné ostudy za jeho okolím neschvalované rozhodnutí. Každou vteřinu až do jejího posledního výdechu ponechává intimitě jejich společného života.

amour2

Je téma laskavé nebo kontroverzní? Z Hanekeho filmů obvykle čiší určitá chladnost, odtažitost a chirurgická přesnost, jejichž plynutí bývá nečekaně přerušeno šokujícím výjevem, a je úctyhodné, že se tímto stylem pokusil zpracovat i téma, které často svádí k trivializaci a spouštění jednoduchých emocí. Pokud bychom pro Lásku hledali vhodné kontinuum, nebylo by to laskavý-nevlídný ani citlivý-otupující, ale spíše intimní-neosobní, případně diskrétní-dořečený. Přesně v těchto protikladech se Hanekem uchopené téma lásky pohybuje. Není to ani laskavé ani brutálně realistické. Nehřeje nás z toho u srdce ani se díky tomu, jak je taky někdy zvykem, neobracíme ke smrti s cynickým úšklebkem. Je to drama, které se smrti věnuje bez sentimentu a ve svém pomalém plynutí neztrácí čas hledáním nástrojů k přesvědčení o „velikosti“ tématu. Učiním prognózu: pokud se někomu Láska může opravdu líbit, pak nejspíš asi těm, co si dovedou představit život a zvláště čtrnáctý únor i bez valentýnského mumraje. Snad se jich pár najde!

Láska / Amour
Drama
Francie / Německo / Rakousko / 2012
Scénář a režie: Michael Haneke
Hrají: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert
Stopáž: 125 minut
Premiéra v ČR: 14. 2. 2013
Distributor: Artcam
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Artcam



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 




Přihlášení



Anketa



Literatura

Jiří Anderle – Láska za lásku

laskazalasku perexBohumil Hrabal řekl:
Vzpomínka je druhá přítomnost.
A někdo jiný řekl:

Divadlo

Festival NATŘIKRÁT - tři večery a ještě kousek strávené s tancem v Brně

Natrikrat perexJiž po šestnácté se v Brně odehraje Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla Natřikrát, který se bude konat od 22. do 31. října. I letos bude hlavním dějištěm festivalu Be...

Film

Jak naše pradědečky a prababičky vábily pohyblivé obrázky

kinematografie 200Sotva bychom dnes nalezli pamětníka, jenž by na základě vlastní zkušenosti dosvědčil, jak vyhlíželo promítání filmů před první světovou válkou, jaký vztah se k nim tehdy prosazoval a z čeho všeho byly pohyblivé obrázky, samozřejmě č...