Reklama
Banner

Festival francouzského filmu: Svatý pan Oscar a ministr, jemuž chcípnul motor

Email Tisk

holy motorsHned pět francouzských filmových titulů, které budou mít příští týden českou premiéru, uvádí v předpremiérách 15. ročník Festivalu francouzského filmu. Festival nastartoval motor ve čtvrtek projekcí snímku Thérèse Desqueyroux letos zesnulého francouzského režiséra Clauda Millera a na nejvyšší rychlost zařadil uvedením nového filmu Leose Caraxe (na programu jsou ještě jeho dva nejúspěšnější snímky Zlá krev a Milenci z Pont-Neuf).

„Enfant terrible“ francouzské kinematografie zažil letos v Cannes ve stoje aplaudovaný návrat k celovečernímu filmu. Po třináctileté pauze natočil obrazově i hudebně podmanivý, staromilsky i vizionářsky strhující proud imaginace nazvaný Holy Motors. Opět provokuje, sní a probouzí se s novými nápady a svého dvorního herce Denise Lavanta nechává sehrát one-man show, v níž má za úkol vystřídat hned několik hereckých poloh. „Nepolapitelný subjekt“ pan Oscar ráno nastupuje do limuzíny (šoféruje ji Édith Scob v roli Céline) jako zazobaný burzovní akcionář a před každou další zastávkou se přestrojí za jinou postavu. Limoška pana Oscara projíždí křížem krážem francouzskou metropolí a Lavant z ní vystupuje tu jako žebračka, tu jako badatel ve futuristické laboratoři, tu jako obyčejný otec, který přesedá do obyčejného fiatu, aby jel vyzvednout svou dceru, která tráví čas na mejdanu. Když jako „Jožin z bažin“ (v titulcích méně poeticky nazvaný jako Monsieur Merde) vyleze z kanálu pod hřbitovem Père-Lachaise, začne se cpát náhrobním kvítím a olízne modelce Evě Mendes podpaží, stává se Holy Motors tak ujetou zábavou, že už nesplňuje praktická žádná divácká očekávání. Ale tím lépe pro Caraxe, který v prologu snímku sám ztvárnil muže, jenž probuzen uprostřed noci kráčí v pyžamu za strnulým obecenstvem.

holy motors

Jakkoli zpěv Kylie Minogue rozhodně nepovažuji za špičku hudebního nebe, nedostižná krása té spousty napínavých, emocionálních i erotizujících momentů u mě ty tři čtyři minuty jejího vystoupení více než kompenzuje. Jakoby Carax spojoval dva světy: jeden patří umělcům všech profesí a z módy vyšlým limuzínám, které postupně vytlačuje svět laciné nenápadnosti, jenž jeho obyvatelům arbitrárně přiděluje napevno dané a nevyměnitelné role. A vzdor falši různých moderních citových vyděraček se v Holy Motors najde místo i pro emočně výraznou scénu, ve které Lavant leží na smrtelné posteli, u níž vzlyká mladá dívka; scénu s uslzenými dialogy jako opsanými z nějakého starého filmu. Omyl diváků, kteří Holy Motors na internetových databázích nadávají do pseudointelektuálního blábolu, nemůže být tristnější. Zdrojem kouzla a estetické uhrančivosti Caraxova filmu není ani nemá být žádný intelektuální postoj. Holy Motors je dílo založené na svobodné multižánrové hře a hlavně pestrém rejstříku hereckých dovedností hlavního představitele.

holy motors

V pátek jsme vybírali mezi novým snímkem Francouzky s íránskými kořeny Marjane Satrapi, která na sebe upozornila filmovou adaptací autobiografického komiksu Persepolis, a filmem Ministr režiséra Pierra Schoellera. Nakonec padla volba na psychologické drama z prostředí vysokých pater francouzské politiky, i když, jak se ukázalo, pořád ne těch nejvyšších pater. Postavou, okolo níž se točí veškerý děj, je ministr dopravy Bertrand Saint-Jean, který je uprostřed noci povolán ke krizové události - dopravní nehodě autobusu plného dětí. Ministr svěsí hlavu nad oběťmi, do mikrofonů přítomných novinářů vyjádří smutek, lítost, účast, soucit, žal a pro jistotu ještě zármutek a odjede znovu úřadovat do Paříže. Tam se seznamuje jak s průběhem vyšetřování nehody, tak s plány vládních kolegů na privatizaci státních drah, ačkoli jeho rezort dosud hájil opačnou politickou linii. Zoufalé pokusy vzdorovat nemilosrdné lobby podnikatelského sektoru se míjejí s ještě zoufalejšími pokusy o zmirňování sociálního napětí (vymyslíme si nějaké bohulibé gesto jako třeba vládní iniciativu solidarity s nezaměstnanými). A aby toho nebylo málo, mezi všemi těmi protokolárně a komisně jednajícími lidmi, kteří tomu zoufalství přihlížejí, se Saint-Jean ještě pokouší najít sobě blízkého přítele.

holy motors

Postavou snaživého, leč bezúspěšného ministra, jehož práce je hodně o vylepšování vlastní image v médiích, by Schoellerův snímek mohl navazovat třeba na populární britský satirický sitcom Jistě, pane ministře!. Jenže zatímco tam šlo o zesměšnění vládní praxe za éry Margaret Thatcherové a jeho největším přínosem bylo odhalení, že skutečnou moc třímají v rukou ministerští tajemníci, snímek Ministr je vyloženě aktuálním příběhem o krizi masové demokracie. Zástupci politické elity přicházejí do bezprostředního kontaktu s veřejností, které vládnou, nanejvýš zřídka a jakoby pouhou hrou osudu; většinu pracovního dne tráví zavřeni ve služebních vozech, kterými objíždějí různé schůzky a zasedání; se společností komunikují prostřednictvím PR poradců, kteří jim píšou projevy a prohlášení. Psychologický profil člověka, který se do své funkce vypracoval díky systému, jímž nyní otřásají sociální nepokoje a zmatky způsobené komunikačními šumy mezi elitou a masou, stojí ještě o krok dál před prostým výsměchem politikům a jejich podržtaškám. Koneckonců humor v Ministrovi má trochu hořký podtón: Saint-Jean se třeba dozví, že nemůže jít se svou ženou večer do divadla, protože jeho zaměstnanci stávkují. „Co je tohle zemi?!“ žehrá na stav republiky, jíž spoluvládne. A závěr, kdy Saint-Jean zjistí, že jakákoli jeho vládní funkce má naprosto bezvýznamnou roli v mnohem komplikovanějších mocenských hrách, ukrývá vystřízlivění, jímž už končí veškerá sranda.

Holy Motors
Drama
Francie / Německo / 2012
Scénář a režie: Leos Carax
Hrají: Denis Lavant, Édith Scob, Eva Mendes, Kylie Minogue, Michel Piccoli, Élise Lhomeau
Stopáž: 115 minut
Premiéra v ČR: 29. 11. 2012
Distributor: Aerofilms
Hodnocení: 90 %

Ministr / L’Exercice de l’État
Drama
Francie / Belgie / 2010
Scénář a režie: Pierre Schoeller
Hrají: Olivier Gourmet, Michel Blanc, Zabou Breitman, Laurent Stocker, Didier Bezace, Jacques Boudet
Stopáž: 112 minut
Premiéra v ČR: 29. 11. 2012
Distributor: Film Europe
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Aerofilms, Film Europe



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Desať slov modernému človeku

deset200Nová kniha na trhu s duchovnou literatúrou, ktorá príjemnou formou rozhovorov medzi kňazom  Milošom Szabom, českým čitateľom známym vďaka knihám Žít podle Bible, Manželství, to je také slib  a Zpověď, (z ktorých posledné dve menované vyšli v nakladat...

Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle!

Predstaveni pro nezadane  200Představení pouze pro nezadané ženy a muže ve věku 25 až 45 let v Divadle Rokoko se koná 9. února 2013. Pro všechny nezadané, kteří chtějí být na svatého Valentýna už zada...

Karlovarský festival přivítá světového producenta Teda Hopea a vzdá poctu Františku Danielovi

karlovyvaryTed Hope a Amazon Studios na KVIFF
Renomovaný producent nezávislých filmů (mimo jiné 21 gramů, Štěstí, American Splendor a Storytelling) TED HOPE přijede letos do Karlových Varů potřetí – tentokrát nově jako hlavní producent Amazon Studios.<...

Benátská noc: den třetí

benatska noc 200Benátská noc už je za námi. Jak vypadal poslední festivalový den? Sice se na nedělní atmosféře už značně podepisovala únava a především vedro, které hraničilo s maximem únosnosti, přesto se ale v programu objevilo něk...