Mezipatra 2012: Dolan a Laurence svádějí boj za emancipaci jako jeden muž

Mezipatra 2012: Dolan a Laurence svádějí boj za emancipaci jako jeden muž

Email Tisk

laurence anyways dolanZ řady nesporně zajímavých tvůrců, jejichž snímky se objevily na programu letošního ročníku festivalu queer filmů Mezipatra a stojí za pozornost, má třiadvacetiletá režisérská hvězda z Québecu Xavier Dolan pravděpodobně největší mezinárodní renomé. Jeho barvami hýřící vize z filmu Imaginární lásky už před dvěma lety okouzlily publikum v Cannes a letos tam v sekci Un Certain Regard sklízela úspěch jeho novinka nazvaná Laurence Anyways. Ta byla o pár měsíců později na festivalu v Torontu vyhlášena nejlepším kanadským filmem roku. Co na tomhle nepochybně talentovaném frankofonním tvůrci přitahuje takovou pozornost? A stojí za ni i jeho poslední 159 minut dlouhý opus?

Harmonie a chaos

Xavier Dolan svými filmy, kam vedle výše uvedených patří ještě jeho celovečerní debut Zabil jsem svou matku, zastupuje sny a ideály mladé generace, či, lépe řečeno, určité její skupiny složené z lidí, kteří rádi staví na odiv svůj vytříbený módní vkus. V Imaginárních láskách Dolana zajímala přítomnost narcismu v dnešních vztazích, přičemž se mu mimoděk podařilo u některých starších ročníků vyvolat iluzi, že tvoří generační výpověď, ačkoli ve výsledku šlo o perspektivu naprosto odvrácenou od fenoménů dnešní doby. Dokázal ovšem, že je autorem, který umí vnést do filmu nadhled a má smysl pro humor, i když to chtě nechtě znamenalo vkládat do děje různá terapeutická intermezza, ve kterých se na kameru svěřují zástupy zoufalců.

V Laurence Anyways se Dolan vrací do devadesátých let, která líčí jako dobu, v níž je mnohem složitější překonávat společenské konvence, byť jde třeba o tak obyčejnou věc jako změna pohlaví. Laurence Alia, kterého hraje francouzský herec Melvil Poupaud, pracuje jako učitel literatury, žije šťastný život se svojí extrovertní partnerkou Fred (Suzanne Clément) a jejich oblíbenou činností je sepisovat si seznam věcí, které jim kazí radost. Po oslavě svých narozenin se Laurence rozhodne pro největší změnu ve svém životě: sdělí partnerce a rodině pravdu o své sexuální identitě a nechá se přeoperovat na ženu. Zdánlivou harmonii pak vystřídá naprostá disharmonie, která v Dolanově režii připomíná cosi, co by se dalo pojmenovat jako „naaranžovaný chaos“.

laurence anyways dolan

Ecce homo exces

Film pak různými oslími můstky přeskakuje do dalších období Laurencova života: od tragikomického začátku, kdy se učí používat řasenku a poprvé jde do práce oblečen(á) jako žena, až k netradiční romanci, kdy vydává svou první sbírku básní, v níž se zřejmě vyznává ze svých citů k Fred, která od něj/ní mezitím utekla. Kolorit osudů Laurence a jeho/její „femme fatale“ (toto označení je vzhledem k hysterické povaze citově nestálé Fred nutné brát s rezervou) dokreslují devadesátkové hity a jejich reprodukování bok po boku klasického hudebního doprovodu: jedině v Dolanově filmu mohou vedle sebe koexistovat Depeche Mode, Celine Dion a Montékové a Kapuleti od Prokofjeva. Stejně kontrastní je i vizuální stránka: sekvence plynulého snímání se tu střídají se záběry natočenými těkající kamerou.

laurence anyways dolan

Zdaleka nejzajímavější je na Laurence Anyways asi to, že i když se postavy chovají jako naprostí cvoci, nemění se přitom v karikatury, které se ve filmech o jemnocitných mužích a impulzivních ženách mohou často objevovat. Ačkoli se kvůli úmyslně odfláknuté psychologii postav a přehnaným gestikulacím nezdá, že by jejich pocity měly znamenat něco důležitého, naprosto opačný dojem vyvolávají opět mimořádně vyšperkované dialogy. Oproti filmům, v nichž se hrdinové vyjadřují spíše sporadicky, vylévají Dolanovy postavy svá srdce neprodleně v nezadržitelné záplavě slov a gest. Je to zvláštní směsice nastolované upřímnosti, vážných situací a mimoděčné vtipnosti, které zpravidla končí naprostými excesy a splýváním vyložených protikladů. V momentech, kdy v přívalu frustrace rozmlátí příteli starožitný telefon, nebo když při odchodu ze zasedací místnosti po oznámení o vyhození z práce píše na zeď nápis „ecce homo“, postava Laurence demonstruje střídavě beznaděj i neochvějnost v boji za svou identitu. Jak závěrem říká v interview, jehož fragmenty se prolínají celým vyprávěním, do nového milénia vkračuje ne sebejistá, ale odhodlaná.

laurence anyways dolan

Emancipace nebo love story?

Možná se, koneckonců, tento Dolanův návrat do devadesátých let snoubí s jeho postmoderní vizí 21. století jako éry emancipovaných identit, za něž jejich nositelé kdysi sváděli tuhé boje plné paradoxů. Laurence Anyways by tudíž mohl svým způsobem publiku nabízet stejně zevrubný popis okolností změny pohlaví, jaký poskytla ve své knize čtenářům autorka cestopisů Jan Morris(ová), která se v sedmdesátých letech nechala předělat z muže na ženu. Ve filmu Xaviera Dolana ale kupodivu nespatřujeme radikalizaci emancipačního zemětřesení, známého z druhé poloviny minulého století, nýbrž pouze „trochu uhozenou“ romanci, kterak čtyřicátník s párem chromozomů XX nemůže zapomenout na svoji bývalou. A dá se asi vést dlouhá diskuse o tom, který z obou příběhů – emancipace nebo love story – má být ten hlavní a který vedlejší.

Laurence Anyways
Drama / Romantický
Kanada / Francie / 2012
Scénář a režie: Xavier Dolan
Hrají: Melvil Poupaud, Suzanne Clément, Nathalie Baye, Monia Chokri, Yves Jacques, Susie Almgren
Stopáž: 159 minut

laurence anyways dolan

Zdroj foto: mezipatra.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Ideální kuchařka na podzim: Dokonalá dýně

dokonala dyne200Kdy jindy v kuchyni nastávají dýňové hody, než právě na podzim? Nakladatelství Esence se toho chytlo a v září vypustilo do světa knížku Dokonalá dýně od německé autorky Anny Walzové. Pokud holdujete oranžovému pokladu, jež nazýváme dýně,...

Divadlo

Noc divadel již popáté zapojí divadla z celé republiky

noc divadel 2017Jubilejní ročník Noci divadel s podtitulem „Forever Young“ proběhne 18. listopadu.

 

 

Film

Japonský režisér Kaneto Šindó slaví rovnou stovku

altNenalezneme na světě mnoho režisérů, kteří by i ve stu letech stále natáčeli. Kromě čilého Portugalce Manoela de Oliveiry, jenž navzdory 104 rokům má rozpracovány hned dva projekty, je to světoznámý japonský filmař Kaneto Šindó - v jap...