Kozímu příběhu nepomohl ani sýr

Email Tisk

kozi pribeh se syremPřed čtyřmi roky natočil Jan Tománek Kozí příběh - pověsti ze staré Prahy a kolem nerozlučných protagonistů, Kuby a jeho mluvící kozy (ale nikoli tak užvaněné jako osel ve Shrekovi), rozvinul napínavé vyprávění plné úkladů a nástrah. Snímek patřil ke zdařilejší části produkce a zaujal, spatřilo jej přes tři sta tisíc zájemců. (Ale pokud bychom sledovali jeho nasazení v televizi, snadno lze zjistit klesající důvěru v jeho sledovanost: premiéra se uskutečnila ještě v hlavním večerním čase, avšak repríza se přesunula do odpoledního času a na potřetí skončil rovnou v dopoledním vysílání.) Nyní Tománek pořídil volné pokračování Kozí příběh se sýrem, kde Kubova rodina, provázena samozřejmě kozou a usazená na vesnici, se rozrostla o dvě roztomilá děcka.

Živí se vyráběním (jak jinak než že kozího) sýru, který dokonce zachutná i samotnému panu králi. Jenže jedné noci rodiče záhadně zmizí - jako kdyby je odnesl sám satanáš - a podnikavým dětem provázeným kozou nezbude, než se pokusit je nalézt a osvobodit, i kdyby se propadli do pekla nejpeklovitějšího. Při putování sice přiberou ku pomoci proslulé pohádkové postavičky Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, aniž ovšem tuší, že si pověsili na krk (někdy téměř doslovně) tři vyčurané chromajzly. Ocitnou se tak v jakési podivné chatrči obývané babiznou, která nejraději vaří výbušné směsi, posléze naleznou i čertův mlýn, kde straší dvojice koktavých a nádavkem trochu přihlouplých čertů, ale to ještě netuší, že hlavní padouch, usilující o převzetí vlády, se skrývá v blízkosti pana krále. Ale nebojme se, i pekelníci si nakonec přijdou na své.

Jaký je tedý nový kozí příběh? Za první částí, která čerpala z někdy až hororových, děsivých událostí a současně dávala prostor rozmarným situačním i slovním gagům (kozu podmanivě tehdy i nyní namluvil Jiří Lábus), bohužel zaostává. Pokus převést volné pokračování do ryze pohádkové polohy domnívám se selhává. Výstavba jednotlivých zápletek je totiž nadmíru prořídlá, jejich konstrukce sotva drží pohromadě, zahlcována výrazovou přemrštěností či primitivitou - vždyť čím jiným jsou mechanicky střídané změny pozadí (od zasněžené pláně po egyptské pyramidy) při putování hlavních hrdinů. Vždyť čím jiným je pohádková trojice, ulejváci dlouho neschopní kloudného činu a jedině požadující nejrůznější výhody?

kozi pribeh se syrem

A totéž lze tvrdit o mlýnských čertech, jakkoli tu zazní brechtovské "zcizení", když zazní povzdech, proč čerti ve mlýnu musí pokaždé koktat a hloupnout. Pokud ovšem srovnáme, když už se to vysloveně nabízí, pamětihodné Hrátky s čertem s tímto produktem, navzdory použité "brýlové" technice 3D, tu schází nápaditost a hlavně schopnost splétat jednotlivé dějové linie do dramaticky silného provazu. Také si nejsem jist, zda ryčná, rytmická hudba, provázená juchavými písničkami, jejichž slova zanikají v ohlušujícím rachotu, doopravdy zaujme.

Autoři (scénář napsal Tománek s Jiřím Růžičkou) chtěli šířit humor a veselí, jenže čím více toho chtějí dosáhnout, tím více jejich snažení klopýtá, propadá trapnosti. Karikované pojetí některých postav (mám na mysli najmě krále, který se jak v náměsíčném obluzení vydává po nocích za vůní sýra, ale i jeho proradného rádce-sýrníka a koneckonců i vzhledově přepjaté trio Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého) přestává záhy fungovat, protože prvoplánová směšnost bez hlubšího ukotvení nevystačí na rozměr celovečerního vyprávění, tak lze pojednat nanejvýš večerníček. Navíc Široký je tak široký, že svou obludností připomíná vybuchlého jedlíka z montypythonovského Smyslu života.

kozi pribeh se syrem

Žertovné výjevy jsou ponejvíce jednorozměrné, slouží k jednorázové smíchové odezvě - snad nejzřetelnější je to ve scéně, kdy Široký naráz vypije celý rybníček, kde sídlí vodník, aby jej přiměl k prozrazení, jak se nejsnáze a nepozorováni dostat na královský hrad. Právě jednorázovost užívaných nápadů a omezené nakládání s nimi v pozdějším ději (přirat mohu ještě návštěvu babizniny chatrče) považuji za vážný dramatický neduh. Také přemrštěné fyzické stavy, třeba únava, přestávají fungovat, stejně jako neobratné pokusy vnášet dojetí či dokonce obavy o bezpečí zejména těch nejzranitelnějších.

Ocenit lze jedině smysl pro věrohodné postižení dětských rozmíšek. Docela vtipné a výstižné pojednání rozmluv mezi dětmi, u nichž se věku přiměřené uvažování ("jsme přece jen děti") sráží s potřebou chovat se hrdinně a odhodlaně, zvláště u zprvu vyjukané a uplakané holčičky, která posléze všechny ostatní zachraňuje. Právě tyto postavičky, jakkoli se zbytečně vypoulenýma očima, budou dětskými diváky asi nejvděčněji přijímané. Jenže v obklopení ostatních postav a situací, kterými musí spolu s nimi procházet, se i tento spontánní prvek umenšuje, odsunuje do pozadí.

kozi pribeh se syrem

Kozí příběh se sýrem prozrazuje jediné: absenci dramaturgického nadhledu, který by včas upozornil na hrozící trable. Je pak líto, že několik let trvající a zajisté pracná výroba je takto znehodnocována, snad i střihač měl vyřadit již dohotovenou scénu, která do celku nezapadala a narušovala jeho jakkoli spornou plynulost. Film, výtvarným pojetím navazující na předchozí dílo, aniž by hledal jakoukoli inovaci, se tak změnil ve sled volně slepovaných, nádavkem ještě šklebivých epizod, jejichž zveličování mělo zaručit zábavnost. Škoda promarněné šance.

Kozí příběh se sýrem
ČR 2012, 82 minut
Scénář: Jiří Růžička, Jan Tománek
Režie: Jan Tománek
Hudba: David Solař
Mluví: Jiří Lábus, Martin Sucharda, Alena Kokrdová, Karel Heřmánek, Michal Dlouhý, Miroslav Táborský, Michal Vladyka, Martin Dejdar, Matěj Hádek, Mahulena Bočanová, Milan Šteindler, Václav Vydra, Dalimil Klapka, Ota Jirák
Distribuce: Bontonfilm
Premiéra: 25.10.2012
Hodnocení: 30%

kozi pribeh se syrem

Foto: Bontonfilm


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Přední francouzský spisovatel Hédi Kaddour přijíždí do Česka představit svůj podmanivý román „Protější břehy“. Na propletenci několika postav Hédi Kaddour demystifikuje střet kultur. Palčivě aktuálně zachycuje nedávnou minulost Evropy a kořeny jejích souč

kaddour 20020. léta 20. století. Severní Afrika. Zaběhnutý řád koloniálního města naruší příjezd amerického filmového štábu. Cizorodý prvek v dosud bipolárním světě rozkrývá stereotypy sžitých kultur i nevyhnutelnou  změnu společnosti. Střet velkých i malých ...

Divadlo

Nadační fond Kolowrátek slaví páté narozeniny

200 fondNadační fond Maximiliana, Francescy a Dominiky Kolowrat-Krakowských si v letošním roce připomíná páté výročí svého založení. Mezi nejvýznamnější projekty patří spolupráce s Národním divadlem,

Film

Aerofilms vysílají do Varů rekordních 11 filmů

aerofilms 200Rekordních jedenáct filmů z kolekce distribuční společnosti Aerofilms se objeví na letošním 48. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Ten nejvýznamnější z nich – francouzský film