Reklama
Banner

Hasičský bál jako jeviště světa

Email Tisk

hori ma panenkoDigitalizace význačných českých filmů, která divákům slibuje intenzivnější umělecký zážitek jak díky vyčištěnému obrazu, tak zásluhou sytějších barev, pokračuje sice hlemýždím tempem, ale přece jen s prokazatelnými výsledky - po úhelném historickém dramatu Marketa Lazarová a groteskně stylizovaném podobenství Sedmikrásky přišla na řadu kousavá tragikomedie Hoří, má panenko (1967).

 

Když jsem pročítal novinové ohlasy, zaujala mě snaha všude hledat trezorovou mánii tuzemských cenzorů. Tak prý i tento Formanův snímek, jak tvrdí Alena Prokopová v Lidových novinách z konce září, měl být po třech týdnech stažen z distribuce, aby se do ní vrátil teprve po pádu komunistického režimu. Ve skutečnosti se neocitl nikdy mezi díly, která byla označena za politicky nejškodlivější (jako třeba Všichni dobří rodáci nebo Žert, nemluvě o několika doopravdy trezorových titulech, které byly okamžitě zakázány a na svou premiéru čekaly celá dvě desetiletí - jako Ucho nebo Skřivánci na niti). Soupis československých filmů, vydaný ještě za komunistického režimu koncem 80. let, a tudíž sotva podezíratelný z nějakého "nadržování", uvádí až duben roku 1973 jako datum konečného stažení z kin.¨

Mezitím Hoří, má panenko stihlo spatřit na třičtvrtě milionu lidí a v květnu 1969 se dočkali i televizní diváci. Také není pravda, že by se tento snímek vrátil k divákům až po pádu komunistického režimu. V skutečnosti se začal, provázen dalšími filmy ze 60. let, promítat ještě za jeho trvání. Ani Miloš Forman nepatřil mezi tvůrce režimem vnímané jako politicky nežádoucí - vždyť i proslulý normalizační, v Rudém právu sedící kritik Jan Kliment s ním roku 1979 zveřejnil rozhovor, kde si pochvaloval, jak i jeho americká tvorba pomáhá věci pokroku. Ostatně první dva Formanovy filmy, Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky, zůstaly v distribuci po celá 70. a 80. léta, koncem 80. let je přestavbově odvysílala i (tehdejší) Československá televize.

hori ma panenko

Pokud k Formanovu poslednímu českému filmu Hoří, má panenko mířily nějaké výtky, pohybovaly se ve sféře mravních výhrad. Zesměšňování prostých lidí a škodolibý důraz na ošklivost mu shodně vyčítali jak tuzemští ideologové, tak italský koproducent, jenž dokonce požadoval vrácení svého vkladu. Miloš Forman zjevně vyhmátl tvář nejen české maloměšťácké zatuchlosti - její duchovní ubohost, vychytralost i zlodějnu, jakkoli skrývané za vnější bodrost a zemitost, za vzhled dobrosrdečného tatíka. Zbývá doplnitt, že podobné postřehy nalezneme také v zahraničí, třeba ve francouzské (rovněž "venkovské") satiře Pirátova nevěsta, kterou jen o málo později debutovala Nelly Kaplanová.

hori ma panenko

Zvolené prostředí jedné venkovské tancovačky, kdy se má dokonce konat volba místní královny krásy, dovoluje Formanovi a jeho týmu (Ivan Passer, Jaroslav Papoušek) se podařilo v jakémsi kolektivním portrétu rozehrát směšné i dojemné pinožení početných postav, prožívajících řetězec banálních událostí. Důležitým nositelem významů jsou samozřejmě rozmluvy, skvěle postihující běžné řečové vycpávky, opakující se fráze, jejichž užívání se stalo neuvědomovanou normou. Nápaditě je rozehrán i jízlivý situační humor, okořeněný spontánním (ne)herectvím Formanových neškolených hvězd - Jana Vostrčila, Josefa Šebánka, Josefa Kolba...

hori ma panenko

Některé situace dávno vstoupily do povědomí: stačí aspoň připomenout rozmluvu o zhoubné chorobě ("i kdybys měl rakovinu jak řemen, doktor ti to nesmí říct"), na etapy členěně rozkrádání tomboly, rozpravy kolem volby královny krásy nebo mrazivě směšný výjev se starcem, jemuž za zády hoří chalupa. Ačkoli se nikoli prostí hasiči, na jejichž plese se celý příběh odehrává, nýbrž jejich náčelnictvo cítilo být dotčeno (dokonce byl do filmu včleněn vysvětlující mezititulek, že autoři je nehodlali urážet), vyprávění se jich vlastně nedotýká: film totiž glosuje samu mentalitu českého národa bez ohledu na to, kdo mu právě vládne. A nic přívětivého na ní nenachází. Právě dnes více než kdykoli jindy se tato Formanova zneklidňující jasnozřivost znovu potvrzuje.

hori ma panenko plakat

Hoří, má panenko
Československo/Itálie 1967, 69 minut
Režie: Miloš Forman
Scénář: Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer
Kamera: Miroslav Ondříček
Hudba: Karel Mareš
Hrají: Jan Vostrčil, Josef Šebánek, Josef Kolb, Josef Valnoha, František Debelka, Milada Ježková, Alena Květová
Distributor: Bontonfilm, premiéra: 27. září 2012
Hodnocení: 100%

Foto: Bontonfilm


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Kluk, který nikdy nezestárl

200litTo je název útlé knížky vydané v roce 2012 v nakladatelství ČAS.

...
Prokleté a dokonalé Úplné zatmění

uplne zatmeni 200Na zlínském jevišti se v sobotu 24. října 2015 představili herci z Městského divadla Mladá Boleslav v proklatém dramatu Úplné zatmění o Paulu Verlainovi a Arthuru Rimbaudovi. Představení režíroval Pavel Khek, ve Zlíně známý díky ins...

Zrození Planety opic je příjemným filmovým překvapením letošního léta
ImagePlaneta Opic z roku 1968 patří do zlatého fondu světové kinematografie. Výpravná stránka a hlavně brilantní masky nezestárly za těch více než třicet let ani o píď. Navíc z její geniální pointy...
Grave Digger
ImageDlouhých 30 let okupuje světovou metalovou scénu německá kapela GRAVE DIGGER. Lze ji považovat za nezaměnitelnou hudební ikonu a žijící legendu power metalu. Zapátrejme v paměti, kdo z nás...