Pension Lola (1993) je padesátiminutový televizní film dvou komiků, který působí trochu jako rarita. Oldřich Kaiser a Jiří Lábus v něm obsadili úplně všechny postavy a ať už jde o podnapilého vagabunda nebo hysterickou stopařku, nebylo třeba zvyšovat rozpočet dalšími herci. Prostě si roli vystřihl jeden z nich.
Postarší, solidní muž bere někde za městem mladou stopařku a cestou si z ní dělá legraci, že mu selhává motor nebo že jedou v kradeném autě. Dále po cestě je však na zemi nastražený ostnatý řetěz a oba náhodní spolucestující už dojezdili.
Odstrčený pension Lola totiž zeje prázdnotou a hosty je třeba přivést stůj co stůj. Aby to nebylo tak jednoduché, ocitáme se sice ve všedním, ale zvláštním prostředí plném roztodivných charakterů. Dva komici, kteří všechny postavy hrají, totiž potřebují velmi pestré možnosti, jak vyvolat názorové rozdíly a co nejvtipněji je podat. Máme zde opilce s lahváčem v ruce, senilního recepčního, místní šlapku, uchechtanou důchodkyni atd.
I proto je zajímavé, jak přitom skoro polovinu inscenace o nic nejde. Někdy není potřeba epochální příběh, je zkrátka dobré postavy někam vést, nějak ukázat a ono už to půjde samo. Důchodkyně nechce stopařku pustit ke sledování jejího oblíbeného seriálu, slepému recepčnímu někdo ukradl telefon, opilec větří prachy a chce hosty okrást, místní šlapka po tom neznámém cizinci neustále vyjíždí.
Opravdu zajímavá partička. Přeháněli by, kdyby ukazovali zbytečně moc, ale dialogy jsou protkány jenom tím nejzajímavějším, co ještě může vypadat vtipně a to ostatní se jaksi vypouští. I proto film hezky jede, a divák se nenudí.
Situace se však zvláštně vyostřuje. Za každými druhými dveřmi hučí za místními gaunery něco jako výtah, přestože dveře vedou třeba na záchod. Malý trpaslík, který autům propichuje pneumatiky, běhá za ředitelem a pořád očumuje, co se kde děje. Opravdu netradiční způsob podnikání.
Jeden z hostů ale postupně přichází záhadnému ztrácení věcí a tajným průchodům na kobylku. Lidé jsou přirozeně nedůvěřiví a když jde o nové prostředí, rozhlížejí se kolem sebe a zkoumají dobře, s kým mají tu čest. Pension Lola se svými tajnými chodbami působí dost hororově, i když jde v inscenaci hlavně o vtip.Možná proto se na konci dozvídáme, že místnímu zlodějíčkovi barák kdysi patřil a ten vrah, který má v pensionu “prácičku” jde jenom za ředitelem.
Pokoutné bizarní praktiky místních lidí se ve filmu vyprávějí, jakoby šlo o běžnou praxi. Těžko říct, jestli lidé od té doby vyměkli nebo zmoudřeli, každopádně dnes už člověk zažívá hlavně ta dobrodružství, která si předem zaplatí.
Pension Lola
Komedie
Česko, 1993, 45 min
Režie: Jan Pecha
Hrají: Jiří Lábus, Oldřich Kaiser
Zdroj foto: Internet
| < Předchozí | Další > |
|---|
Když mi i ve světě respektovaná malířka Rosana de Montfort naznačila, na čem všem pracuje, na čem se podílí, a že to není jen výtvarná tvorba, usoudil jsem, jestli za touto neskutečně tvůrčí a aktivní umělkyní nestojí náhodou celý tým...
Oslnivá Sophie Nélisse v hlavní roli Liesel Memingerové, dívky, která neměla to štěstí, aby prožila plnohodnotné dětství. Tehdy její rodině udělala čáru přes rozpočet druhá světová válka a holocaust. Při pohledu na úvod filmu si člověk chtě n...
Mladý chlapec Jojo si rozhodně neužívá bezstarostné dětství. Žije se svou babičkou a dědečkem, kterým říká mamko a taťko a se svou skutečnou matkou, jejich dcerou, které ovšem říká jen jménem – Leonie. Za svoji matku ji nepovažuje...
Pražské divadlo DISK uvádí čtvrtou inscenaci studentů absolventského ročníku katedry činoherního divadla DAMU pod názvem Soumrak monster: Zrození apokalypsy. Tento projekt představuje hned dvě hry v jeden večer.
Když se zahledím na dnešní půlminutové reklamy (zvláště pak ty na čisticí a prací prostředky), jímá mě stud nejen za všemu přizpůsobivé tvůrce, ale i za hospodyňky, které se nechávají tímto paskvilem oslovit. Jinak si nedo...