Postřehy z NFA

Nitra velkých kulturních institucí jsou většinou nám, obyčejným smrtelníkům, zapovězena. Příliš toho o nich nevíme. Snad jen že v Národní galerii si můžeme prohlédnout obrazy, v Národním muzeu exponáty a v Národním filmovém archivu...? Tak tam jsou asi uloženy filmy, ne? A to je vše? Vězte, že to vše opravdu není, a jelikož jsem měla možnost pobýt tam pár dní jako praktikantka, zvu vás na menší prohlídku.

První zastávka: Bartolomějská ulice č. p. 11 – sem se široká veřejnost dostane nejsnáze, neboť zde sídlí knihovna, kterou využívají především studenti FAMU či filmových věd, někdy se tu také po materiálech shání tvůrci televizních pořadů a další odborní pracovníci z oblasti filmu. Nikde nenajdete tolik publikací o filmu. Dále tu odebírají velké množství časopisů a vypůjčit se dají i scénáře. Ale kromě výpůjček se za jakousi pomyslnou zdí provádí spousta dalších zajímavých věcí. Pracovníci (stejně jako v dalších odděleních) musí být sehraní, a ač to tak zprvu nevypadá (každý si něco „šrotí“ u svého stolečku), jedná se o kolektivní práci. Vznikají tu časopisy Iluminace a Filmový přehled. Funguje tu výstřižková služba, což jednoduše znamená, že se vyhledávají a vystříhávají všechny články z novin, které mají vztah k filmové tématice, a tyto se pak můžou náramně hodit. Další činnosti se týkají informačního systému, ale to už jsou příliš odborné záležitosti.

Druhá zastávka: Malešická ulice č. p. 14 – ze samého pražského centra jsme se přesunuli na Žižkov. Abychom neskákali z jednoho materiálu do druhého, zůstaneme ještě u písemností, neboť právě tady je (kromě ředitelství a části filmových historiků) zasazeno oddělení písemných archiválií (své detašované pracoviště má i na Hradištku, kam se ještě dostaneme), kteréžto bylo pro mě docela překvapením. Zde se totiž schraňuje a zpracovává vše o filmu, co je na papíře. Od plakátů přes fotky z natáčení až po propagační materiály a tzv. pozůstalosti osobností.

Měla jsem možnost nahlédnout do vysvědčení Maca Friče, ale známky neprozradím :) Pochopitelně se oddělení nezaměřuje jen na sbírání a uchovávání materiálu, ale také ho musí zrestaurovat, což se týká především fotografií a plakátů. Materiál, který je zpracovaný a už se s ním nebude příliš „hýbat“, se přesouvá do depozitáře za Prahou, kde dřímá v odpovídajících podmínkách, především při nízké teplotě. Foto a písemnosti jsou v patřičných deskách a regálech, plakáty jsou navinuty na jakýchsi rourách (jako koberce), obalené papírem a nadepsány. Některé mají až čtyři metry, takže se skladováním je celkem problém. Další velkou výzvou je digitalizování materiálů. Pokud má zákazník zájem o foto z nějakého filmu, není nic jednoduššího, než ho dát jako přílohu do mailu. Ovšem převádění několika desítek tisíc fotografií do digitální podoby je běh na dlouhou trať. Proto se upřednostňují ty fotografie, které jsou žádané, o které je největší zájem.

Třetí zastávka: Malešická ulice č. p. 12 – nevím, jak jinak toto pracoviště nazvat než roztomilé, a je to moje srdeční záležitost. Jedná se o malou budovu, pod jejíž střechou se nachází technické oddělení a část filmových historiků. Příchod sem se nedá popsat, to se musí zažít :) Přivítá vás rozkošná vybledlá cedule NFA, vstoupíte na dvoreček a uvidíte dva domečky. Tak jdete do toho většího, kde dřímá ve své místnosti pan vrátný (jako za starých časů) a pustí vás dovnitř. Koho myslíte, že tu potkáte jako prvního? Ano, našeho nejznámějšího filmového historika pana Karla Čáslavského, který si jde vařit ranní kávu :)

V jiné místnosti probíhá expedice filmů, které zde musí projít kontrolou a pak putují na různé festivaly nebo jednoduše do českých kin. Za dalšími dveřmi slyšíte hlasy z filmového pásu, tak to se možná paní ze střižny pokouší zesynchronizovat obraz se zvukem. Technické oddělení se stará o přírůstky, tedy nové filmy, co odněkud přijdou a musí se prověřit, případně zrestaurovat, poté je jim přiděleno číslo, zapíší se do indentifikačního listu a dostanou štítek, který se nalepí na krabici. Nebo opatruje i stávající filmy, které putují do světa a musí být před tím zkontrolován jejich stav.

Čtvrtá zastávka: Hradištko – obec se nachází asi 30 km za Prahou a pracovníci archivu jsou tam sváženi minibusem NFA. Kromě pěkné přírody je zde umístěn depozitář, kde jsou jak knihy, tak písemné archiválie a samozřejmě i filmy. Na ně jsem se pochopitelně těšila nejvíc a jeden z pracovníků mě tam musel vzít, protože jinak bych nejela zpátky :) To, co si člověk představí pod pojmem filmový archiv, je právě zde. Naštosované filmové kopie jedna vedle druhé, v plechových a dnes už i plastových barevných krabicích. Je tam zima (musí být, filmový materiál tak nejméně trpí), není tam moc světla, není tam uklizeno, ale je tam krásně – nebo alespoň na chvilku, kdy si člověk uvědomí, co má před sebou.

Od 40. let, kdy archiv, respektive Československý filmový ústav, vznikl, bylo vyvinuto velké úsilí pro jeho zachování a rozšiřování a výsledkem je jeden z nejdůležitějších archivů na světě, který drží ve svých útrobách cca 90 % veškeré národní filmové produkce (naprostý unikát) a také velký počet filmů zahraničních. Kromě nich tu ale najdete i partu schopných a milých lidí, kteří by ve většině svou práci neměnili.

Tak to byla jen malinká, stručná, řekněme základní exkurze, ve skutečnosti v NFA probíhají další desítky všelijakých úkolů, prací, realizují se nápady a vymýšlejí nové projekty, hledá, zachraňuje a pokud je možnost zpřístupňuje se vše, co se nějakým způsobem dotýká filmu. Záměrně jsem neuváděla žádná nudná čísla a když, tak jen poskrovnu, protože o tom to tady není.