Reklama
Banner

Bizarní hříčka Davida Cronenberga jménem Cosmopolis

Email Tisk

comopolis pattinsonDavid Cronenberg (Moucha, Dějiny násilí, Východní přísliby) patří k jedněm z nejzajímavějších režisérů současnosti. Robert Pattinson (Twilight sága) naopak k těm nejvysmívanějším hercům z aktuální hollywoodské nabídky. Co se stane, když se tihle dva dají dohromady a natočí film? Vznikne Cosmopolis.

 

Jde o příběh mladého finančníka  Erica Parkera (Robert Pattinson), který se jednoho dne rozhodne, že ve své luxusní limuzíně dojede přes celé město ke svému oblíbenému holiči a nechá se ostříhat. Háček je v tom, že se očekává příjezd prezidenta USA a cesta bude tudíž trvat hodně dlouho, protože jeho automobil se stane objektem zájmu několika anarchistických skupin. Aby toho nebylo málo, dozví se Eric v průběhu cesty dvě zásadní informace – odhadl špatně vývoj akcií jedné asijské společnosti a tím pádem je na mizině a navíc mu o život usiluje atentátník.

Předně je nutno napsat, že Cosmopolis je zvláštní film. Jeho většina se totiž odehrává v uzavřeném a odhlučněném prostředí limuzíny a sestává ze zcela záměrně nesmyslných dialogů. To se možná může zdát jako přednost, bohužel tomu tak není. Cronenberg je výborný režisér a tady to dokazuje v každičkém záběru. Obrazová kompozice, práce s hudbou (které je tu ale minimum) a ruchy je naprosto fantastická, technicky zkrátka ta nejvyšší úroveň.

comopolis juliette binoche pattinson sarah gardon

Obří problém je právě ve scénáři. Ten vychází z kontroverzní stejnojmenné knihy (vyšla už i česky s filmovým přebalem na obálce) a je pouze sledem tu více, tu méně bizarních příhod a jak už bylo řečeno nesmyslných dialogů. Ty jsou rádoby filozofické a po pár minutách začnou nefalšovaně nudit. A ani takový mistr, jakým kanadský tvůrce nepochybně je, nedokáže celou dobu přesvědčit o tom, že by měly být zajímavé.
 
Snímku chybí cosi jako dějový oblouk. Celou dobu v podstatě čekáme na to, co se začne dít, ale nikdy se nedočkáme. Jde spíše o sled epizod, kterým chybí pointa i opodstatnění. V Parkerově limuzíně se střídají lidé, kteří nemají pro děj jakýkoli význam a absolutně nikam ho neposunou. Co je v tomto případě Cronenbergovi platné, že je výtečný filmař, když diváka bohapustě nudí.

Opakuji, že evidentní prázdnota dialogů a postav je zcela záměrná, což ale na výsledku nic nemění. Chvílemi jsem nabýval dojmu, že Cronenberg se ukájí sám nad sebou a na publikum tak trošku kašle. Celé to na mě působilo jako režisérské cvičení, které ale postrádá někoho, kdo by autora usměrnil. Stravitelnost Cosmopolis je pak jen velmi obtížná a absolutně bych se nedivil, kdyby někteří z vás v průběhu nijak dlouhé stopáže odešli v polovině ze sálu.

Cronenbergovi se nepovedl ani tah s Pattinsonem. Ten sice představě cynického byznysmena odpovídá úplně přesně a „hejskovitá“ poloha mu sedne jako ulitá, celý film sám ovšem v současnosti neutáhne. Jakmile má projevit nějaké emoce, zůstává u jediného výrazu a je dost křečovitý. Nedisponuje ani tolik důležitým charismatem a tím pádem je klíčová postava divákovi ukradená a je mu úplně jedno, co se s ní stane.

comopolis juliette binoche


Tím výčet herců končí. Ostatní, na které láká plakát a trailer (Juliette Binoche, Jay Baruchel, Paul Giamatti, Mathieu Amalric), se tu objeví jen na pár okamžiků a rozhodně nemají šanci zanechat hlubší dojem. Ten tak zůstane hodně rozpačitý.

Cosmopolis můžeme svým způsobem chápat jako totální protipól režisérovy předchozí Nebezpečné metody. Zatímco v ní má každé slovo svůj význam a i přes množství dialogů se nenudíme ani chvíli (i díky tomu, že děj se v pravou chvíli přesune jinam), zde nastává pravý opak. Veškeré promluvy slouží jen sami sobě a jsou tak rádoby filozofické, až jsou zcela prázdné. Není se tu čeho chytit a nám tak nezbývá nic jiného než nevěřícně zírat na plátno a doufat v nějaký zvrat. Ten ale nepřijde.

comopolis juliette pattinson robert

Cosmopolis je přesně ten typ filmu, o němž můžete hodiny a hodiny rozprávět a přemýšlet nad jeho významem, ve své podstatě ho ale není nutno vidět. Není ale vyloučeno ani to, že za pár let se nad ním bude další generace diváků rozplývat jako nad nejgeniálnějším dílem své doby. To ukáže až čas.

comopolis pattinson plakat

Cosmopolis / Cosmopolis
Žánr: Thriller
Režie: David Cronenberg
Scénář: David Cronenberg
Hrají: Robert Pattinson, Sarah Gadon, Jay Baruchel, Kevin Durand, Paul Giamatti, Juliette Binoche
Hudba: Howard Shore
Délka: 108 minut
Hodnocení: 50%
Česká premiéra: 9. srpna 2012
Do kin přináší Hollywood Classic Entertainment

Zdroj foto: HCE


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Útěk z tábora smrti
ImageBylo vůbec možné utéct z Osvětimi? Kolik lidí o tom snilo, kolik jich útěk reálně plánovalo a kolika šťastným se to nakonec povedlo? Příběh jednoho z nich nám přináší kniha známého...
Slovácké divadlo v Uherském Hradišti získalo další dvě nominace na prestižní cenu

Cena Ravenhilla 200Po nominacích na Ceny divadelní kritiky, ceny Divadelních novin a poté, co se Slovácké divadlo umístilo v desítce nejlepších českých divadel, se v Uherském Hradišti radují zase. Od čtvrtku 8. dubna se slováčtí divadelníci chlubí i ...

Vítězné filmy - AniFest 2011
ImageJubilejní desátý ročník Mezinárodního festivalu animovaných filmů AniFest 2011 už zná své vítěze. Dvě poroty během uplynulého týdne zhlédly dohromady 362 snímků, které soutěžily v deseti kategoriíc...
Washed Out: éterický zážitek nebyl nikdy blíž!
ImageWashed Out. Nic? Tak co Ernest Greene? Také nic? A co třeba chillwave? Ne? Pokud vám tyto termíny nic moc neříkají, nemusíte se bát, protože to není známka toho, že jste takříkajíc “mimo“. Ale abych uvedl...