Reklama
Banner

Ceny udělované v kultuře odrážejí ekonomii prestiže

Email Tisk

altMédia nám ráda vnucují představu, že udělení nějaké prestižní ceny skutečně odráží hodnoty oceněného díla. Však také jeho atraktivita jako prodejného produktu tím každopádně vzroste. Stačí si připomenout třeštění pravidelně provázející udílení amerických Oscarů. Zákulisí i dopad "cenománie" zkoumá na širokém vzorku (nejen) filmových, televizních, literárních či hudebních ocenění americký literární vědec James F. English, jehož kniha EKONOMIE PRESTIŽE nedávno vyšla také v českém překladu.

Pisatel upozorňuje, že nynější oceňování kulturních statků se začíná odvíjet před více jedním stoletím, v roce 1901 byla udělena první Nobelova cena za literaturu a záhy poté následovaly další ceny podnes uctívané - ve Francii Goncourtova cena a v Americe Pulitzerova, udělovaná každoročně za literaturu a žurnalistiku. Avšak samotné oceňování umělců je pradávného data, v antickém Řecku se podobně jako ve sportu i na poli divadelnictví či hudby sváděla veřejná klání. Od renesance se rozšířila tradice udělování řekněme "státních" cen (na území Itálie, ve Francii, Anglii...), zohledňující mimo jiné i mocenský či ideologický zájem vládnoucích vrstev.

Jenže udělování cen přestalo být pouhým institucionálním aktem, samo se stává podívanou, dnes v některých případech přitahující doslova miliardy diváků pro celé Zemi - stačí připomenout televizemi šířené oscarové slavnosti. Ostatně právě americký vzor (Oscary se poprvé předávaly v roce 1929) vedl také v Evropě k četným nápodobám - pročež v tuzemsku máme České lvy. V případě filmu se rychle namnožily i další konkurenční podniky jak v podobě festivalů či cen filmové kritiky, tak v udělování "anticen" - v Americe jsou to Zlaté maliny, přiřazované se zjevnou parodickou nadsázkou tomu nejhoršímu, co podle organizátorů vzniklo.

alt

Kniha upozorňuje, že obrovské množství produktů, s nimiž se porotci musí seznámit, než vyvolí vítěze, mnohdy přesahuje jejich síly, zvláště když honoráře za takovou námahu jsou více než symbolické. Například při posuzování knih je nutné seznámit se i se stovku svazků - "je jasné, že nelze přečíst všechno. To ovšem nikdo nechce přiznat, proto se běžně uchyluje ke lži." (s.121) Nelze vyloučit, že totéž se může dít i ve filmové branži - vždyť i udílení Českých lvů opakovaně provázely pochyby, zda hodnotitelé skutečně viděli všechny filmy.

Autor si klade otázku, nakolik udílené ceny ovlivňují vkus, případně zda nepřispívají k šíření pokrytectví a snobismu. Jinak řečeno: dotyčnou kniha, film nebo divadelní inscenaci sice považuji za nezdařilou, ale není vhodné takové názory šířit, když získala takovou či onakou cenu. A čím více je tato cenu váženější, tím sílí tlak podřizovat se její dikci, stačí si pročíst ohlasy v tisku. A opět: nesouhlas okamžitě získává nádech rebelství a provokace. English píše: "Organizátoři cen si jsou dobře vědomi zásady, že prestiž ceny je přímo úměrná prestiži jejich porotců" (s.124) a rovněž porotci se rádi ke svému porotcování hlásí, protože to zvyšuje jejich vážnost i společenský status.

alt

Do rozhodování samozřejmě může zasahovat korupce. Navíc v některých případech zjevně rozhodují obchodní zájmy jako prioritní. Ale nejsou nakonec všechny kulturní statky či úžeji umělecká tvorba pouhou součástí globálního podnikání v zábavním průmyslu?

V knize nalezneme řadu leckdy až bizarních událostí, které zpravidla souvisejí s pokusem ovlivnit rozhodování poroty. English například popisuje zákulisní manévry příznivců černošské (politicky korektně bych měl ovšem napsat "afroamerické") spisovatelky Toni Morrisonové a jejího románu Milovaná, který známe i z českého překladu. Když jí unikly některé důležité ceny, bylo nátlakem jejích vlivných příznivců zmanipulováno udělení aspoň Pulitzera, též jednoho z důležitých literárních vyznamenání. Odkrývá se před námi jeden z projevů tzv. pozitivní diskriminace?

Jaký je vztah oceněných k získaným cenám? Někdy pietní, pokud si jich váží, v opačném případě mohou skončit jako zarážka do dveří (tak herec Marlon Brando prý naložil se soškou Oscara) nebo dokonce v dražbě. A English dovává, že "komerční využití kdysi udělených cen by mělo být chápáno jako rozšíření a zesílení jejich původní funkce - jako součást samotné hry s cenami spojené." (s.180)

Přitom i ty nejváženější ceny mohou být vnímány jako cosi odpudivého, byť právě takové útoky mohou přispět k jejich ještě většímu věhlasu. Například v knize nalezneme z jedněch novin citovaný názor, podle něhož je udílení Oscarů, hudebních Grammy i televizních Emmy pouhou fraškou; podobný postoj ostatně zastávali v roce 1968 revoltující umělci, když se svými násilnostmi zasloužili o předčasné ukončení festivalu v Cannes. Zpravidla však získání ceny, zvláště pak té význačné, případně provázené značným finančním obnosem, znásobuje prestiž i ekonomickou přitažlivost samotného oceněného.

alt

Relativita cen je ovšem zjevná: stačí se porozhlédnout, který významný tvůrce byl opomenut a která kdysi ceněná díla mezitím upadla v pozapomnění. English například rozebírá udělování Nobelových cen za literaturu a zjišťuje, že mezi oceněnými chybějí takové osobnosti jako Tolstoj, Hardy, Ibsen, Proust, Joyce, do širších kontextů zasazuje diskuse kolem udílení cen africkým spisovatelům, zvlášť pak nigerijskému experimentátoru Soyinkovi, jenž leckoho popudil, když rázně odmítl myšlenku, že by africká literatura měla výhradně vycházet z domorodých zdrojů. Avšak neopomenuty nejsou ani případy, kdy navržení umělci se ke své nominaci stavějí odmítavě - třebaže i to může být součástí promyšlené sebeprezentace, jak tomu je nejspíš u Woodyho Allena, jenž se udílení Oscarů zásadně vyhýbá.

Tuzemské vydání je vyznačuje pečlivým překladem Mertiny Neradové, ověřenými reáliemi (třeba v českých názvech děl), nechybějí ani předmětný a jmenný rejstřík, čtenáři usnadňující případné hledání. Cenným doplňkem se rovněž stává dodatečná kapitola sepsaná Pavlem Janáčkem a Jiřím Trávníčkem. Mapují udělování cen i čestných titulů v české kotlině, ať již se vypravili do časů rakouského mocnářství, různých podob Československa nebo nynějšího českého státu. Zajímavé jsou zejména postřehy o prolínání rozličných zájmů, politikaření či dokonce ideologických pohnutek.

alt

Za vážný nedostatek ovšem považuji, že text se soustředí výhradně na literární oblast (případně sféru dramatu coby součásti písemnictví) a pomíjí dění jinde, najmě v kinematografii, hudbě či na divadle. Nakladatelství Host, které knihu vydalo, mělo přizvat ke spolupráci ještě další odborníky.


Ekonomie prestiže (The Economy of Prestige)
Překlad: Martina Neradová
Vydalo nakladatelství Host, Brno 2011 (v prodeji 2012), 416 stran

Hodnocení: 80%

Zdroj foto: kniha, www.collider.com, www.razzies.com, www.altfig.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Když venku fouká, pojďme si hrát…
ImageVenku to už pomalu na procházky není, dny se zkracují a večery jsou k nepřečkání. Našla jsem si tedy zábavu jinačí. Objevila jsem Papírové hrátky Lenky a Jindřicha Dolejškových – kde jinde, než v k...
Roztočené Šivovo kolo života
ImageV neděli 29. 1. v pražském divadle ABC se odehrála premiéra výjimečného a originálního tanečně-audiovizuálního představení Šivovo kolo života. Projekt, na kterém se zápalem pracovala skupina skutečných umělců bezmála dva roky, viděl...
Dosud neviděný druh očisty na filmových plátnech

200filmS velmi originálním námětem přichází na plátna režisér a scénárista James DeMonaco. S poměrně nízkým rozpočtem představuje svět, o kterém si divák nejspíš nikdy předtím nemyslel, že může fungovat.

...
Voilà: Décollage – nové album poskládané z mozaiky příběhů

NoD 200Kapela Voilà vydává své první album Décollage, které je poskládané z pestré mozaiky příběhů. Osobité aranže, citlivé beaty, vtip a výborný zvuk jen dokazují, že se v jejich tvorbě snoubí talent a zkušenost hudebníků s or...