Dne 3. května vstoupí do distribuce českých kin nekonvenční dokumentární počin režiséra Karla Vachka. S podtitulem filmového románu se vydává pomocí kamery hledat pravdy o mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačových sítí. Co to vlastně znamená?

 

 

Na to by měl více než tříhodinový dokument poskytnout odpovědi. Nebo je alespoň zlehka nastínit. Těžko říct, k jakému závěru se doberou ti, jenž se na snímek vypraví, protože může rozevřít rozporuplné pocity. Jakási demonstrace vůči tomuto světu a spousty náboženských přesvědčení jsou jedním z hlavních motivů. Tedy především hovořících protagonistů a zástupců jednotlivých vír. Velký prostor například dostává zástupce judaismu, který srovnává své náboženství s rozdíly v křesťanství. Jeho zpovědi „konkurují“ záběrům ze slavnosti s papežem, které pro změnu podtrhuje absurdita lidí bez domova. Otázka peněz, obzvláště těch církevního bohatství, potom tedy přechází z náznaků do surové reality. Ovšem toto je jen jeden z mnoha lineárních příběhů, který se na plátně odehrává.

Při některých vyprávěních se neinformovaný divák může lehce topit v odbornějších výrazech či v neznalosti pozadí událostí. Zato některá jiná ani souvislosti nepotřebují. Například naprosto otevřená zpověď slečny, která se několikrát dotkla Panenky Marie, je jedním z nejsilnějších okamžiků, lehce narušuje plynoucí tok a vytrhává při sledování z letargie. Vypravování nejen oné slečny, ale i všech ostatních, není pro ně samotné, zdá se, až tak jednoduché. I přesto, že jsou převážně svým příběhem do jisté míry nadšeni, tak režisér se jich často ptá, jak mohou dokázat to či ono, zjišťuje detaily, pátrá po shodných výpovědích. Tím vyprávění dostává punc nezaujatosti a stává se nestranným. Nechává tedy už diváka samotného, kam až hodlá ve svých přesvědčeních a pravdách zajít. Ovšem nejen tím je vytvořena nezaujatost filmařů nikým a ničím, ale především pak prostorem, který dostaly všechny strany všech propíraných problémů. To zajisté dodává v dnešní době potřebný pocit věrohodnosti. Bohužel díky tomu se dokument rozpíná do tak velkého časového rozpětí a stává se poněkud náročným na udržení pozornosti. Zde se láme hrana mezi fanoušky těchto témat a jen obyčejnými nadšenci dokumentárních filmů.

Náročnost dokumentu je jeden úhel pohledu, kterým se zdá být poněkud vzdálený širšímu publiku. Samozřejmě hned po propíraných tématech. „Dívejte se na věci, kterým nerozumíte,“ řekl pan Vachek. Myslím, že mnoho lidí, kteří dokument uvidí, právě dostojí této větě. Jakási demonstrace vůči tomuto světu a spousty náboženských přesvědčení jsou ale výborně kamerově zpracovány. Karel Slach je, dle slov režiséra, tím nejlepším dokumentárním kameramanem u nás. I zvukový doprovod nepostrádá barvitost a rytmus. A snad na důkaz nekonvenčnosti se místy dá pochybovat o jeho technické kvalitě.

A právě pojmem nekonvenčnost by se daly označit takřka tři a půl hodiny stopáže, která nám přibližuje vnímání otázek na pomezí vědy, okultismu a zmíněných náboženství. „My nechceme nikoho bavit,“ vyjádřil se režisér. Pro koho je tedy takový dokument určený? Hledám odpověď na tuto otázku, ale i při vší snaze, nedokážu cílovou skupinu odhadnout. Možná nebude tak početná, ale třeba o to více do témat zapálená. Není dokument jako dokument, to stejné platí i o konzumentovi. A zde je potřeba obrnit se velkou trpělivostí, bystrostí a vnímáním. Možná, kdyby téma bylo naservírováno poněkud lehčeji, stal by se snímek stravitelnějším. Ale třeba to byl jeden z režisérových záměrů..

Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid
Žánr: Dokument
Původ: Česká republika
Stopáž: 199 min
Režie: Karel Vachek
Kamera: Karel Slach  
Premiéra: 3. května 2012
Distributor: Národní filmový archiv
Hodnocení: 35%

Zdroj foto: TZ Smart Communication

< Předchozí		Další >