Kam až sahá láska matky k dítěti? Je pro něj schopna obětovat i svůj život? Klasika mezi filmovými horory s příznačným názvem Rosemary má děťátko vychází začátkem února na DVD.

Převedením známého románu Iry Levina do filmové podoby byl pověřen tehdy teprve třiatřicetiletý Roman Polanski. Ačkoli měl film původně jen režírovat, pustil se nakonec - prý z čirého nadšení nad kvalitou díla - i do tvorby scénáře. A protože se původního příběhu držel obzvlášť poctivě – byl usvědčen i z přímého přepisu celých scén – podařilo se mu značnou část jeho ducha převést i na plátno.

Mladí manželé Rosemary a Guy Woodhouseovi (Mia Farrow a John Cassavetes) se stěhují do starého, dříve jistě reprezentativního, ale dnes již trochu ošuntělého domu uprostřed New Yorku. Tomu, že Bramford nemá mezi starousedlíky zrovna dobrou pověst, neboť se traduje, že se zde na začátku století konaly černé mše, nepřikládají velkou váhu. Brzy se seznámí s nejbližšími sousedy Minnie a Romanem Castevetovými (Ruth Gordonová a Sidney Blackmer), ale i přes počáteční snahu Rosemary cítí, že o bližší přátelství s nimi nestojí. Guy s ní ovšem nesouhlasí a naopak se se sousedy rychle sbližuje. Do té doby ne příliš úspěšný herec je najednou na roztrhání a vlivem různých náhod a podivných neštěstí druhých dostává jednu vysněnou roli za druhou. Ke štěstí manželů tak zdánlivě chybí už jen jediné – dítě…

Nálepku hororového filmu si snímek vysloužit především díky originální zápletce Iry Levina, známého autora mysteriózních příběhů. Krvavé či jiné scény v podobném duchu, známé spíše z filmů béčkové produkce, zde však nehledejte. Hlavní roli hraje napětí, které je ve filmu budováno od samotného začátku. Jedna “nešťastná” a nevysvětlitelná událost stíhá druhou a divák se postupem času dostává k zásadní otázce. Má pravdu Rosemary nebo její okolí? Je to všechno jen paranoia jedné psychicky labilní ženy nebo skutečnost? Odpovědí jsou zdánlivě nedůležité a mnohdy nepovšimnuté detaily či kradmé poznámky, které se později stanou jak pro Rosemary, tak pro diváka vodítkem k závěrečnému “prozření”.  Je však škoda, že některé věci jsou ve filmu nedopovězeny a záleží jen na divákovi, jak si je přebere. Při čerstvé znalosti předlohy je tak první zhlédnutí filmu spíše zklamáním. Není však možné srovnávat nesrovnatelné, tedy knihu a podle ní natočený film. Přiznám se, že poté, co jsem předlohu již trochu pozapomněla a soustředila se jen na snímek samotný, byl výsledný dojem o mnoho lepší.

Rosemary má děťátko je filmem jedné herečky. Mia Farrow  však s přijetím role nejprve váhala – zdálo se jí, že pro ztvárnění Rosemary není tou pravou. Nakonec však svolila a udělala dobře, neboť její potřeba dokázat světu své herecké umění, konečně dopadla na úrodnou půdu. Mistrně zde předvedla proměnu z veselé, bezstarostné dívky ve smutnou, poddajnou ženu bez vlastního názoru, která se postupem času stává zcela závislou na ostatních. Protože psychický stav souvisí i s tím fyzickým, musela už tak dost štíhlá herečka (na začátku natáčení vážila čtyřicet pět kilogramů) ještě zhubnout. Poté, co si ostříhala vlasy a její nezdravě vypadající tvář tak ještě více vynikla, bylo dílo dokonáno.

I na ostatní obsazení měl režisér štěstí - tedy alespoň pro konečné vyznění filmu. Na roli Guye Woodhouse se původně počítalo s Jackem Nicholsonem, ale z důvodů jeho příliš prvoplánovaného “ďábelského” vzezření roli nakonec dostal John Cassavetes. Svoji postavu, tedy muže s názory na rodinné štěstí mírně “nevyjasněnými”, zvládl na výbornou, avšak za Miou Farrow, snad i díky scénáři, zůstal nakonec trochu ve stínu. Cassavetes, sám režisér, si však pracovně (ani lidsky) příliš nesedl s Polanskim a k jeho způsobu natáčení měl neustále nějaké připomínky. Na place tak díky tomu docházelo k častým neshodám a dokonce i k ne příliš vybíravým slovním projevům… Ústřední duo herecky skvěle doplňují Ruth Gordonová a Sidney Blackmer, v rolích manželů Castevetových. Hlavně Ruth zde úžasně ztvárnila postarší, zmalovanou a nesnesitelně vlezlou sousedku, která ač na první pohled nepůsobí příliš inteligentně, velmi obratně s ostatními manipuluje a nenápadně tak dosahuje svých cílů…  Ve vedlejších rolích, či spíše v miniroličkách, se dále objevili i Tony Curtis nebo spíše svým smutným koncem než hereckým umem proslulá Sharon Tate.

Ne se všemi však režisér vycházel tak jako s Cassavetesem. Jak Mia Farrow ve své biografii Co pomíjí vzpomíná, svým nadšením pro věc brzy nakazil i ostatní: : “Když mě Roman požádal, abych snědla syrová játra, udělala jsem to, sousto po soustu, ačkoli jsem v té době byla přesvědčená vegetariánka.” Byla však schopná dělat i bláznivější věci: “Při natáčení na Park Avenue ho napadlo, že bych měla roztržitě vejít do silnice mezi jedoucí auta a nerozhlížet se napravo nalevo. (…) Musel sám obsluhovat ruční kameru, protože to nikdo nechtěl dělat. Zhluboka jsem se nadechla – zmocnil se mě skoro závratný, euforický pocit. Společně s Romanem jsme vkročili přímo před přijíždějící auta.”

Vzhledem k datu svého vzniku se ve snímku objevují i překvapivě odvážné erotické scény. Film je však jeden velký klam na diváka, a proto nikoho nepřekvapí, že se Mia Farrow, které se nezdálo vhodné před kamerou svlékat, nechala v těchto pasážích zastoupit dablérkou. Podobným případem jsou i lokace, kde se natáčelo. Ačkoli se děj odehrává v New Yorku, většina scén ve skutečnosti vznikla v Paramount Studios v Los Angeles. V samotném N.Y. se točilo jen pár exteriérů, mezi něž patřil i dům Dakota, ve filmu nazývaný Bramford. Ten se reálně proslavil také, a to z důvodu podobně pochmurného – právě před ním byl v roce 1980 zastřelen slavný Brouk John Lennon.

Ač se očekával pravý opak, v oscarovém klání snímek příliš úspěšný nebyl. Dosáhl pouhých dvou nominací, z nichž nakonec proměnil jen jednu. Cenu za vedlejší roli si odnesla právě výše zmíněná Ruth Gordonová. Ta se také, jako jediná z původních představitelů, objevila v pokračování, o které se v roce 1976 pokusil režisér Sam O'Steen. I on však jako už mnozí před ním brzy zjistil, že vstupovat podruhé do téže řeky nebyl dobrý nápad. Potvrdila to jak výsledná nevalná kvalita jeho snímku, tak i oprávněný nezájem diváků, který laciný trik s pokračováním rychle prokoukli.

Pokud hledáte film, u kterého se budete kvalitně (ale zároveň kultivovaně) bát, Rosemary má děťátko vás dozajista nezklame. A pokud se právě potýkáte s partnerskými problémy, uklidníte se. Ty, které prožívá Rosemary, totiž nic na světě nepřekoná…


Název: Rosemary má děťátko
Žánr: Thriller / Mysteriózní / Drama / Horor
Režie: Roman Polanski
Hrají: Mia Farrow, John Cassavetes, Ruth Gordon, Maurice Evans, Ralph Bellamy, Victoria Vetri, Charles Grodin, Tony Curtis, William Castle, Elisha Cook Jr., Sharon Tate
Délka: 136 minut
Výroba: USA 1968

Na DVD vychází 8. 2. 2012

Zdroj foto: Paramount Pictures