Víkend na Festivalu krátkých filmů v Praze
Reklama
Banner

Víkend na Festivalu krátkých filmů v Praze

Email Tisk
ImageNa Festival krátkých filmů zavítaly naše redaktorky Klára Scholzová a Martina Černá. Dvě reportáže v jednom vydání vás nalákají na příští ročník.






Festival krátkých filmů Praha oslnil vyčerpávajícím programem (Klára Scholzová)

Již posedmé se letos konal Festival krátkých filmů v Praze v kině Světozor. Do hlavní soutěže se probojovalo dvacet snímků z patnácti zemí světa. Největší zastoupení měla v soutěži Velká Británie, ale do soutěžní dvacítky se dostaly i filmy tureckých, australských a jihokorejských tvůrců. Do hlavní soutěže se probojoval i český snímek, a bylo milým překvapením, že se jedná o kameramanské cvičení teprve prvního ročníků FAMU.

Z celého nabitého programu bylo vidět, že ve světě krátkých filmů nejsou žádné limity. 20 soutěžních filmů rozdělených do 4 bloků, z nichž každý trval přibližně 90 minut, nabídlo velmi pestrou paletu příběhů, filmového zpracování a pohledů na svět. Zaujalo mě, že drtivá většina snímků se odehrává v současnosti, dobové filmy nejspíš pro krátkou metráž nejsou optimální. Většina filmů nabízela originální pohled na svět a spoustu nových nápadů jak po technické, tak i tematické stránce.

Největší úspěch měly samozřejmě filmy, u kterých se publikum dobře bavilo. Humor je těžké do filmu dostat, ale vždy je snazší s ním zabodovat u diváků. Mně osobně zaujalo několik filmů, které všechny pracují s humorem – z prvního bloku Láska na první pohled (Love at First Sight), jejíž režisér přijal pozvání na festival a před promítáním uvedl svůj film slovy, která dílo krásně vystihovala – stáří bývá ukazováno v nepříliš lichotivém světle, jako veskrze smutná etapa života. Britský režisér Michael Davies se to rozhodl změnit a svůj film, přestože jeho téma není zrovna nejveselejší, pojal příjemně vtipným a hravým způsobem. Citlivě natočený a zahraný snímek získal Diváckou cenu

Image

Z nesoutěžního bloku Panorama jsem se nejvíc bavila u Boha lásky (God of love, USA), který retro stylem vypráví zábavný a poučný příběh o ovlivňování lásky mezi lidmi.

Ve třetím soutěžním bloku mě pobavily hned dva snímky. První, Příběhy z chladírny (Opowieści z chłodni), funguje díky absurdnímu humoru a neobvykle negativnímu přístupu k životu. A poslední z bloku, Přistání Jurije Lenona (Yuri Lenon’s Landing on Alpha 46) je sci-fi hříčka, která vás dostane svou pointou.

Filmy byly vybírány z víc než 1000 přihlášených děl a musím uznat, že do užšího výběru prošla dílka zahrnující celou škálu témat a žánrů, které obsáhly obrovské spektrum emocí a lidských příběhů.

I nesoutěžní bloky stály za to. Letos kromě 4 soutěžních bloků ještě program festivalu doplňovaly bloky klasických krátkých filmů v čele se surrealistickým Andaluským psem (Delikatesy), filmů pro dětské diváky (Malý velký svět), snímků, které uspěly na jiných festivalech (Panorama), ukázek tvorby současných německých režisérek (Sorry curator), nebo filmů v mnoha směrech nekorektních (Brutal relax show).

Bloky se téměř nepřetržitě po čtyři dny promítaly ve dvou sálech, vždy plných českého i mezinárodního publika. Atmosféra festivalu byla moc příjemná. Hlavně bylo cítit, že se lidé přišli v první řadě bavit, takže není divu, že i vítězný snímek postavil svůj úspěch na humoru. Hlavní cenu a výhru 5 tisíc Eur získali tvůrci filmu Aglaée (Francie). Příběh se točí kolem mladé dvojice – nepříliš oblíbený kluk prohraje sázku a musí pozvat na rande svou fyzicky postiženou kamarádku, ke které má nejprve averzi, ale postupně se jejich vztah vlivem vnějších okolností zcela promění. Místy dost černý humor funguje hlavně díky skvělému hereckému obsazení.

Image

Zvláštní cenu si odvážností tématu vysloužily hned tři filmy. Zabij Kuře, vystrašíš opici (Killing the Chickens to Scare the Monkeys), švédského režiséra Jense Assura. Film je naturalistickým pojednáním o absurditě čínského autoritativního systému. Než se řeka zbarví rudě (Until the River Runs Red) britského režiséra Paula Wrighta se pohybuje na filozofické hranici mezi pravdou a lží, vírou a krutou realitou. Hlavní hrdinkou je mladá dívka, která věří, že je dcerou boží a jejím úkolem je spasit lidstvo. Je na divákovi, aby si vybral, čemu bude věřit on. A Mejm kámošům (Til alle minne venner) dánského režiséra Behrouze Bigdeliho. Neobvykle dobrá kamera a citlivý obraz se vám dostane pod kůži v příběhu mladého muže, který řeší, zda zůstat věrný svým přátelům z ghetta, nebo konečně začít nový život.
 
Všechny filmy můžete ohodnotit na www.csfd.cz a zpětně si můžete prohlédnout katalog festivalu na stránkách www.pragueshorts.com. Cesta promítaných krátkých filmů jistě tímto festivalem nekončí, ale pokud se už těšíte na nové nápady a příběhy, další ročník Festivalu krátkých filmů si určitě nenechte ujít.

Dlouhý víkend krátkých filmů (Martina Černá)

Na všechny obyvatele Prahy, i její návštěvníky, čekal sedmý ročník festivalu krátkého filmu pořádaný organizátory Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který se uskutečnil v artovém kině Světozor. Doslova filmový maraton probíhal od čtvrtka do neděle, snímky byly rozděleny do jedenácti tematických sekcí, z nichž nejrozsáhlejší byla sekce soutěžní. Páteční večerní promítání hororové sekce Brutal relax show moderovala herečka Simona Babčáková, která se také zhostila mikrofonu o den později. Se svým kolegou Jakubem Žáčkem provázeli diváky v zaplněném velkém sále na slavnostním vyhlášení vítěze soutěže. Komu tak utekla některá ze čtyř částí soutěžních snímků, mohl si potom vychutnat snímky oceněné porotou. A které to vlastně byly?

Letošní zájem o soutěžní sekci byl obrovský. Do poloviny října loňského roku tvůrci přihlásili více než tisíc snímků, z nichž bylo vybráno dvacet se stopáží do 25 minut a stářím maximálně dva roky. Snímky nespojoval žádný žánr ani země původu. Autoři z patnácti zemí světa měli jen společnou touhu hýčkat si doma sošku s velkým nápisem SHORT, jako připomínku úspěchu a vychutnat si malý bonus 5 tisíc euro, jako vítěznou odměnu. Ale i další snímky mohly být oceněny. Sice už bez finanční odměny, ale zvláštní uznání od odborné poroty, je jistě víc než cenou útěchy. Na vyhlašování hráli i svou roli diváci, kteří po každé sekci mohli zvolit nejlepší snímek. Tak se do hry o sošku dostali i nesoutěžní filmařské počiny a umělecký vkus diváka jednotlivce.

Image

V porotě usedli mistři filmového řemesla. Petra Soukupová, scénáristka a spisovatelka, která vdechla život postavám například v knihách Zmizet či Marta v roce vetřelce. Aleš Najbrt, který dává tvář obálkám Reflexu či se podílí na výtvarné podobě MFF v Karlových Varech. Zahraniční hlasy byly letos v převaze. Ze Švédska přijel kameraman a dramaturg Gustav Danielsson, z Velké Británie Philip Ilson, který je zakladatelem londýnského festivalu krátkého filmu. Z Německa nás navštívila Sonja Hofman, dramaturgyně ženského filmového festivalu v Kolíně nad Rýnem a Dortmundu.

Pro diváka zřejmě nečekaným oceněným jednoho ze zvláštních uznání, byl snímek Zabij kuře, vystrašíš opici. Porota poukázala především na etické poselství a zajímavé vyprávění příběhu od konce. Že se jedná o snímek, který je poněkud mimo běžné divácké zájmy, se ukázalo při rozpačitém potlesku po konci filmu. Nabízí se hned několik poselství, které nám švédský režisér Jens Assur chtěl předat. Hmatatelná je absurdní politická situace a nakládání s kriminálníky v Číně. Během návratu do minulosti hlavní hrdinky si už divák může vybrat, co důležitého si odnese. Zdali to bude tisíckrát vyřčená poučka “žij tady a teď” či “zítra může být všechno jinak”. Každopádně surovost je přenesena geniálně a film skutečně dokáže sevřít žaludek a zarýt nehty do sedačky.

Image

I další zvláštní uznání skrývalo v sobě vysoké umění, a pokud diváci tápali ve vyprávění z Číny, tak při tomto snímku už jen nevěřícně valili oči. “Originální a inovativní filmařský počin, nabízející nový filmový jazyk, který tvoří poezii magických momentů, z nichž se vynořuje mnohovrstevný příběh únosu dítěte.” Tak hovoří o snímku Než se řeka zbarví rudě režiséra Paula Wrighta porota. Nezbývá než souhlasit s pěticí odborníků, protože styl, jakým režisér vypráví příběh je zcela unikátní. Monolog děvčete doplňovaný šílenými záběry, chvílemi připomínající dobře promyšlený horor či výstavu kontroverzních obrazů, nechávali diváka tápat nejen v samotném ději, ale i v poselství filmu.

Letos se porota rozhodla udělit tři zvláštní uznání, přestože standardní jsou dvě. Film Mejm kámošům od dánského režiséra Behrouze Bigdeliho si právem zasloužil sošku navíc. “Skvělá a pravdivá režie herců a vynikající technické dovednosti vytváří originální a citlivý obraz.”, takto zněl soud z úst porotců. Snímek z prostředí punkového předměstí a party přátel zaměřený na velmi úzký vztah dvou kluků nabídl pohled do vazby, která je víc než přátelská či milenecká. Šílenost a vášeň, s jakou prožívají protagonisté jejich životy, jsou většině z nás naprosto cizí. Ale zážitek byl i větší než jen sonda do odlišného prostředí. Od humorně nechutných scén až po zajímavé kamerové ztvárnění, a kostýmovou výpravu.

Image

“Citlivý, avšak zároveň velmi výstižný portrét jedné generace, který nabízí jak magické okamžiky, tak zvýšenou míru realismu a nečekaný humor.” Tak zní ortel poroty nad vítězným snímkem Aglaée francouzského režiséra Rudy Rosenberga. A skutečně je tomu tak. Snímek vyprávějící nečekané vzplanutí na přelomu dětství a dospívání pihatého kluka a fyzicky postižené školačky je uvěřitelný, jemný a silný v detailech. Výborná kamera zachytí emoce beze slov a herci v krátkém čase dokážou u diváků vzbudit škálu pocitů. Přestože tvůrci naráží i na rozvíjející se sexualitu hrdinů, ve snímku byste vulgárnost hledali těžko. Právě decentnost s jakou je vše vyprávěno, dodává snímku nepopíratelné kouzlo.

Letošní diváckou cenu si odnesl snímek Láska na první pohled britského autora Michaela Daviese, který nám přináší pohled na lásku v jiném věku. Hlavními protagonisty románku jsou totiž senioři žijící v domově důchodců. I tady nám zůstává tajemství příběhu ukryto a divák si může jen domýšlet, jaká pravda se skrývá v hloubce námětu. Citlivé a krásné vyprávění se dotkne nejednoho srdce, početná porota rozhodně volila správně.

Filmový festival skončil v neděli večer reprízou vybraných sekcí a opakovaným promítáním vítězných snímků. Od prvního čtvrtečního promítání v obou kinosálech bylo naprosto plno. U krátkých filmů není takový tlak naplnit hlediště kvůli návratnosti financí, přesto se podařilo ukázat, že český divák netouží jen po hodinových mainstreamových dílech v moderních multikinech a filmové řemeslo žije. Letošní ročník byl velice úspěšný, možná jen trochu moc krátký..:)

Zdroj foto: pragueshorts.com



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 29

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Marek Řezanka – Procházky po Jelení

prochazky po jeleni200

Máte rádi poezii a baví vás hledání příběhů ukrývajících se ve veršech? Jestli jste na obě otázky odpovědeli “ano”, básnická sbírka Marka Řezanku s názvem Procházky po Jelení vás určitě zaujme.

 

 

...

Divadlo

Čechov a Puškin na jevištích Městských divadel pražských

puski200Na jevištích Městských divadel pražských se právě zkouší nadčasové příběhy dvou ruských velikánů A. P. Čechova a A. S. Puškina. Režisér Petr Svojtka v Divadle Rokoko připravuje tragikomedii Strýček Váňa o velkých touhách a nenaplněných snech. V Divadle ...

Film

Scampovo dobrodružství - pokračování Disneyho klasiky
ImageVydavatelská a distribuční společnost Magic Box přináší na DVD pokračování oblíbené Disneyho klasiky Lady a Tramp z roku 1955, jímž je film Lady a Tramp II: Scampovo dobrodružství, který v roce 2001 natočil režisér <...