Během prvních pěti listopadových dnů (1.-5.11.2017) se v pražských kinech Atlas a Evald pořádá již počtvrté přehlídka 3Kino – spatříme na čtyřicet převážně nových až nejnovějších filmů, zpravidla u nás dosud neznámých, natočených v tuzemsku  i u našich nejbližších sousedů,  na Slovensku, v Maďarsku a zejména v Polsku. Kromě novinek však přehlídka nabízí i díla starší, zpravidla výjimečná a obtížně dostupná. Filmová nabídka i doprovodný program (přednášky, diskuse, předvádění studentských snímků) dozajista zaujmou každého zájemce. Vedle hraných filmů spatříme též dokumenty, ať již zkoumají situaci v exotických zemích, současné sociální těžkosti nejen v Polsku nebo násilnosti, kdysi se dějící v komunistických režimech.

Na jaké tituly se můžeme těšit? Některé vstoupí (či už vstoupily) do českých kin: jedná se např. o maďarské „jateční“ drama O těle a duši, kde se nezvyklým příběhem ostýchavé lásky prolíná nejen psychická úchylka, ale také – jak to až bolestně vnímají citlivější diváci - drastické záběry z porážky zvířat. Také spatříme české soudní drama Milada, rekonstruující tragický osud političky Milady Horákové, odsouzené v době nejtužšího stalinismu k trestu smrti. Jako trochu svérázný přívažek jsou připojeny i česko-balkánské (chorvatské, slovinské) koprodukční projekty, třeba svérázná milostná šaráda Ministerstvo lásky – viz foto.

Největší prostor ovšem získává nabídka polská. Obsahuje snímky také dávnějšího data: k unikátním patří zejména dva televizní snímky ze začátku tvorby slavného režiséra Krzysztofa Kieślowského, z počátku 70. let.  Jedná se však o záznamy původně divadelních inscenací, které Kieślowski sice režíroval, ale samotný televizní převod již nikoli. Jedním z děl je přepis Zweigovy Šachové novely, druhým je nikdy neodvysílané Povolení k odstřelu, předjímající společensky kritické výpovědi, kterými si polští tvůrci záhy získaly věhlas.

Jiným i mezinárodně proslulým polským filmařem byl Andrzej Żuławski, jenž se teprve po pádu komunistického režimu začal vracet do vlasti a natáčel tam někdy až výstřední, vypravěčsky stylizované, eroticky zacílené filmy. Jedním z nich je Šamanka, natočená v polovině 90. let. Jak uvádějí organizátoři, snímek okamžitě vzbudil mohutné kontroverze v konzervativním Polsku, ať už z důvodu otevřených erotických scén, popírání náboženských konvencí, anebo stylu a živelnému tempu vyprávění. Můžeme se tedy na vlastní oči přesvědčit, zda někdejší provokativnost už vyprchala nebo zůstává stále zachována. Ze stejné doby pochází rovněž dokumentárně laděné drama Farba, kde režisér Michał Rosa nahlédl do života dospívající mládeže, nezakotvené a v lecčems zmatené. Dalším Rosovým filmem, od jehož vzniku uplynulo teprve jedno desetiletí, je Prasklina. Tady se řeší manželská krize, která nastane poté, co na povrch vypluje, že muž v době komunismu nejspíš donášel Státní bezpečnosti.

Současnou polskou tvorbu zastupuje řada různě zacílených výpovědí, většinu notně kritických ke korupci a svévoli ve společnosti. Dokonce nás někdy může zarazit podobnost s některými událostmi, které známe i z tuzemska – třeba podvodné snahy zlikvidovat dobře fungující firmu, která se řádných podvodů nedopouští. Takovou situaci působivě vylíčil Ryszard Bugajski v dramatu Uzavřená soustava. Nalezneme rovněž další výpravu k zákrutům, kterými za komunistického režimu procházely lidské osudy. Třeba rozpornou hrdinkou dalšího Bugajského snímku Zákal je tvrdá a bezohledná prokurátorka z doby stalinistických politických procesů, která se později – jako kdyby prohlédla a rozhodla se kát za své zločiny – obrátí ke křesťanství. Jenže i církevní představitelé patří mezi ty, které nelítostně pronásledovala.

3Kino ovšem uvádí i tituly řekněme zábavnější či odlehčenější. Snad lze mezi ně lze zařadit i životopisný snímek Umění milovat, který přibližuje osudy významné polské sexuoložky Michaliny Wisocké a složité prosazování jejího bestselleru, který se v prudérním Polsku pobuřoval otevřeností, s jakou pojednával o sexu. U nás vyšel počátkem 90. let jen ve slovenském překladu. Diváky pobavit si pak nepochybně usmyslel i u nás dobře známý Juliusz Machulski (oblíbené jsou třeba Sexmise nebo Vabank). Jeho nejnovější počin Volta zdá se být další kriminální či podvodnickou komedií, což je žánr, v němž se režiséru nejlépe daří. Je to novinka opravdu čerstvá – premiéru v Polsku měla letos v létě…

http://www.3kino.cz/2017/09/27/mff-3kino-1-511-2017/

Foto: 3Kino