Kultura21.cz

Celé tři roky žila česká veřejnost diskuzí o výstavbě plánované americké protiradarové základny v Brdech. Tvůrci dokumentu Český sen Vít Klusák a Filip Remunda si řekli, že právě tohle je téma, kterému věnují několik let svého života. A skutečně celé tři roky mapovali takřka vše, co se kolem velmi vyhrocené celonárodní diskuze dělo. Šest let po Českém snu přichází tedy do kin Český mír. Stejně jako jeho předchůdce a téma, které zpracovává, bude jeho přijetí hodně subjektivní a diváctvo rozdělí na dva tábory. Velice subjektivní bude také má recenze, která spíše nahlíží na celou situaci.

Český mír se totiž může směle ukazovat jako sociologická sonda o tom, jací jsme. Remunda s Klusákem tu velmi dobře zachytili současný stav české společnosti, která není bohužel schopná na něčem se shodnout a naslouchat jiným názorům. O tom svědčí celková generalizace názorů na radar. Každý, kdo ho obhajoval, byl automaticky zrádce a amerikanofil, naopak jeho odpůrci byli nazýváni bolševiky a hlupáky. Nesporným faktem, který z dokumentu také vyplyne, ale zůstává, že naše tehdejší politická reprezentace, která se za stavbu tolik bila, nebyla schopna české veřejnosti logicky a racionálně vysvětlit, proč by tu měla stát. Z filmu asi získáte dojem, že lehce nadržuje odpůrcům radaru, reprezentovaným zde obyvateli obce Trokavec v čele s jejich starostou a aktivisty Greenpeace. Je to do značné míry dáno tím, že oni jsou schopni odůvodnit, proč radar nechtějí. Přichází s jedním argumentem za druhým, zakládají stanové tábory, protestují, demonstrují.

Příznivce radaru naopak zastupují velmi povolaní lidé – tehdejší premiér Topolánek, vládní zmocněnec pro informování veřejnosti o radaru Tomáš Klvaňa, Alexandr Vondra, Martin Bursík, objeví se tu i generálové americké armády a prezident George Bush. Ani jeden z nich ale není po celou dobu schopen uvést jediný silný argument pro stavbu radaru. Svérázným obhájcem je politický vězeň Ivan Jirous, zvaný Magor. Je tu zachycen v situaci, kdy se na jihlavském náměstí pere s aktivisty Ne základnám, hrubě a vulgárně je uráží. Ano, je to možná lehká manipulace a zesměšnění, ale na druhou stranu to o něm hodně svědčí. Je skutečně zarážející, jak necharismaticky, unyle a namyšleně působí tehdejší politická reprezentace oproti „obyčejným“ aktivistům.

Podobně jako jeho předchůdce ani Český mír nepostrádá nadsázku, ironii a legraci. Ať už patříte mezi zastánce radaru, nebo ne, budete se bavit „hláškami“ obyčejných lidí nebo až neskutečně nepochopitelnými pravidly při focení v Bílém domě. Když se ale někdy zamyslíte nad tím, co běží na plátně, úsměv vám lehce ztuhne na rtech. Neschopnost vojenské policie pořádně zasáhnout, neschopnost politiků argumentovat a obhájit, za co vlastně bojují nebo smějící se Mirek Topolánek v Bílém domě, který nemá, co by řekl, protože není příliš zdatný angličtinář, nás skutečně nevykreslují v nejlepším světle. Taková je ale bohužel realita.

Hodnocení: 80%
Premiéra: 6.května 2009, do kin přináší Bontonfilm