Nicolas Cage na drogách sice pobaví, ale celý film nespasí

V novém thrilleru Špatnej polda můžeme opět po dlouhé době spatřit Nicolase Cage v jedné z lepších rolí. Na režisérskou stoličku usedl Werner Herzog, který stvořil ve službách Hollywoodu ne úplně tuctový mainstreamový snímek. Na druhou stranu zase nemusíme očekávat kdovíjaké kvality. Polda, který fetuje, krade, sází a všechny ve svém okolí štve, sice představuje pro filmového diváka netradiční druh pobavení, ale pokud někoho tento typ policajta nevzrušuje (a film nenabízí nic jiného navíc), tak pro něj Špatnej polda bude symbolem špatného filmu.

Záporní hrdinové jsou v poslední době častěji vyhledávaným materiálem a diváci nemají problém se přimknout na jejich stranu a škodolibě se usmívat, když zrovna páchají něco nepěkného nebo někomu právě ustřelili hlavu. Stačí, aby k tomu sekli nějakou hlášku a v tu ránu je každému jedno, jestli je zlý nebo hodný, hlavně když zahlásí něco, co budeme citovat ještě dva dny po opuštění kina.

Do podobného schématu ukázkově zapadá i Špatnej polda, z něhož „záporňáctví“ čiší už ze samotného názvu. Tím špatným poldou není nikdo jiný, než samotný Nicolas Cage, který se po dlouhé době vrátil na filmové plátno ve službách policie.

Příběh popisující špínu neworleanského drogového podsvětí začíná ve chvíli, kdy Terence McDonagh (N. Cage) zachrání ze zatopeného vězení jednoho z vězňů. A to všechno i za cenu zničení jeho trenek za 60 dolarů. Za tento hrdinský čin si ale vyslouží jak povýšení, tak doživotní problémy se zády, které způsobí jeho závislost na lécích tlumících bolest. Jeho nesmlouvavé vyšetřovací postupy i jedna frčka navíc mu otevřou cestu k případu brutální vraždy senegalské rodiny. Případ už sám o sobě je pěkně zapeklitý, navíc se do hry zapojuje obávaný drogový boss Big Fate (Xzibit), Terenceova čím dál tím větší závislost na všemožných drogách, problémy s jeho příležitostnou milenkou - prostitutkou (Eva Mendes) a vyhrocená situace v jeho rodině, která se utápí v alkoholové závislosti.

Zřejmě podobně napsanou zápletku byste mohli číst i před 18-ti lety u mé recenze k filmu Bad Lieutenant z roku 1992 pod režijním vedením Abela Ferrary, kdybych ji v té době psal. (Přesněji řečeno, kdybych v té době uměl psát.) Tento ne příliš známý film, v němž herecky dominoval Harvey Keitel, se stal předlohou novodobého hollywoodsky atraktivního Špatnýho poldy. Režie se tentokráte ujal Werner Herzog. Režisér známý svými ne příliš konvenčními snímky jako Aguirre, hněv Boží (1972) nebo Temný úsvit (2006).

Herzog i tentokráte z jasně žánrového filmu dokázal vytěžit i něco navíc, co se vymyká vymezeným mantinelům a jeho styl obohacuje chudý námět a příběhové rozpracování. Scénář se vyloženě zaměřuje rovnou na to, po čem divák dychtí a představuje asi největší slabinu Špatnýho poldy. Bez zbytečných vysvětlování tvůrci nechají hlavního hrdinu skočit do vody a z jakéhosi důvodu se mu stane něco se zády. Během pár minut si připraví půdu pro to, z čeho budou těžit už zbytek filmu. Hrdina se nakrásně stane závislý snad na všech jedech v takovém množství, že kdyby mu někdo dal ředidlo, zahnal by s ním žízeň po dobře odpáleném cracku.

Stejně banálně působí i celé vyvrcholení filmu, kde se během slabé čtvrthodinky vyřeší vše, co se proplétá kolem hlavní dějové linie. Tento způsob příběhu mě nutí k zamyšlení, proč rovnou nenatočit nedějový snímek postavený na sjetém policajtovi.

V tomto případě byl klíčový výběr hlavní postavy, který se nakonec ukázal být šťastným. Po estrádách typu Ghost Rider je potěšení vidět Nicolase Cage v roli, kde naplno vyniká jeho spřízněná herecká poloha. Věčně zfetovaného policistu hraje s přesvědčivostí a všem může být jedno, jestli při tom vypadá jako zvoník Quasimodo s policejním odznakem. Za jeho výkonem se pak ztrácí i půvabná Eva Mendes se svými „lehkými“ oblečky.

Špatnej polda se jakž takž drží na nohou hlavně díky Nicolasi Cageovi a poskrovnu také Werneru Herzogovi. Odpoutám-li se od samotného scénáře, musím přiznat, že scény, kdy policista okrádá lidi o drogy pro vlastní užití, působí absurdně a zábavně. Kdybych se odpoutal ale i od zdravého rozumu, možná by mi přišla zábavná i scéna, kdy vejde Nicolas Cage do místnosti a zeptá se: „Co dělaj ty leguáni na mém stole?“ „Tam nejsou žádní leguáni.“