Hořká komedie Teorie tygra je hodně i o spiklencích, kteří se nakonec postaví proti tichému ženskému teroru, byť je zahalen závojem přívětivosti a plků o tom, jak to vlastně ony myslí dobře. Povedený snímek Radka Bajgara totiž ukazuje, jak to některé manželky se svými muži nacvičují a jak s nimi manipulují.

Jenomže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až i tolerantnímu, vyrovnanému a klidnému chlapovi dojde trpělivost a už jednou provždy sebou nenechá vláčet.
I když se Teorie tygra tváří jako komedie a ve skutečnosti hořkou tragikomedií je, člověku kolikrát až mrazí, hlavně při scénách, v nichž filmová manželka (Eliška Balzerová) - po vzoru své matky (Iva Janžurová) a pod rádoby starostlivými argumenty - deptá svého manžela (Jiří Bartoška). Povedlo se jí to přenést i na dceru (Tatiana Vilhelmová), která se vůči svému manželovi (Jiří Havelka) nechová jinak. I ona musí o všem vědět, jen ona ví, co mu chutná, co by měl a co naopak ne, případně je to ona, která určí, jaké si ten den vezme trenýrky či slipy…

Jenomže všechno má svůj dopad a to se pak teprve dějí věci. Hlavní hrdina Jan se proti manželčině diktátu postaví, přičemž riskuje takřka všechno. Naštěstí na vzpouru není sám, když ho nejen pochopí, ale také podrží vlastní syn (Jakub Kohák) a zeť, a nakonec i vlastní dcera, které dojde, že pokud by dále pokračovala v linii, nastavené její nenapravitelnou babičkou, asi by nejspíš přišla o vlastního manžela.
Čeho si ve filmu nesmírně cením, jsou nejen přesné herecké výkony všech (moc se mi líbila přirozená Pavla Beretová stejně jako její herecký partner Jakub Kohák, který umí zahrát zcela jiný typ, než obvykle představuje v televizní zábavě), ale i pozoruhodně životné a člověčinou vonící situace. Naprostou absenci vaty, zbytečnosti a rozplizlostí, jak už to tak někdy v českém filmu bývá, nahradil švih, černý humor a vtip, který má několik poloh i výkladů. Záleží na divákovi, jak si to přebere.  

Debutový „celovečerák“ režiséra Radka Bajgara zkrátka stojí za zhlédnutí, myslím, že se mu moc povedl. Je to film o životě a o nás. Vedle mnoha zmíněných složek mne zaujal i tím, že není lacině předvídatelný, ale občas překvapí situacemi, které jsou sice na první pohled směšné či komické, zároveň vám však během nich přeběhne mráz po zádech. To se u českých filmů zase až tak moc často nestává.

Foto produkce Teorie tygra