Reklama
Banner

Jak správně napsat rozbor filmu

Email Tisk

RozborFilmu perexRadomír D. Kokeš se řadí k vyznavačům neoformalismu, jak potvrzuje jeho spoluúčast na české předmluvě ke kanonickému spisu Bordwella a Thompsonové Umění filmu. To znamená, že upřednostňuje průzkum toho, jak je dílo konstruováno, na úkor poselství, které toto dílo šíří. Jenže rozhodující by mělo být poselství díla, a nikoli jeho formální uspořádání, jakkoli právě fortelné vypravěčské uchopení se stává nutným předpokladem účinného vyznění, i kdybychom s ním neměli souhlasit. Proto dodnes ohromují bolševické filmy Ejzenštejnovy z 20. let, zatímco dejme tomu Traplovy nebo Steklého agitky o půlstoletí pozdější vzbuzují jen nevěřícný úsměšek.

 

 

Kokešova kniha ROZBOR FILMU hlásá, že své čtenáře hodlá naučit klást si takové otázky, jejichž zodpovězení by mělo vést k řešení problémů spojených s výstavbou filmových děl - to se dovíme hned v prvním odstavci prologu. Svůj výklad rozčlenil do tří základních bloků, k nimž přidává závěrečný apendix s konkrétními ukázkami.

Autor čtenáři nejprve vysvětluje, co všechno by měl na filmu pozorovat - uvědomit si základní složky vyprávění, stylu a fikčního světa, do něhož je filmové dílo zasazeno. Poté zdůrazní nutnost plánovat, neboť řešení problémů s filmem souvisejících je třeba chápat jak v rovině diskuse, tak na úrovni psaní o filmu. A blok, nazvaný psát a číst / číst a psát, se zaměří na praktické rysy práce s textem, naučí jak oddělit související od nesouvisejícího.

Na Kokešově knize si cením jak přehlednosti a srozumitelnosti výkladu, tak cíleného provázání na konkrétní filmová díla. Jednotlivé fáze jeho posuzování osvětluje na dobře známých titulech: začíná animovaným dílkem O chloupek z cyklu příběhů o nepraktickém panu Wallaceovi a jeho moudrém psu Gromitovi. Tady osvětlí třeba pojmy jako syžet, fabule a narace. Poté se věnuje stylu a prozkoumá mizanscénu, práci kamery, střih a zvuk, zabývá se konstruováním fikčního světa, což vše zkoumá na legendárním westernu Tenkrát na Západě (na snímku).

RozborFilmu2

"Plánovací" mezistupeň osvětluje na dokumentaristicky pojednané Krvavé neděli, u níž si všímá zejména skladby záběrů a rozvrstvení postav, aby načrtnul možnou osnovu případného rozboru. V následném oddílu Kokeš slibuje poskytnutí několika základních rad, které se týkají samotného psaní analytického textu podle dříve předestřených zásad, a vysvětluje, že základní stavební jednotkou výkladového textu je odstavec, přičemž každý odstavec by měl obsahovat premisu, argument a závěr.

Takto by měly být vystavěny jednotlivé odstavce, z nichž se skládají kapitoly i celek práce jako hierarchicky uspořádané jednotky. Ale současně upozorňuje, že odstavce lze dělit na úvodní, argumentační a shrnující. Jen tak prý čtenář pochopí, co jste chtěli sdělit a neztratí se v textu. A doporučuje, aby zájemci o film pohyblivé obrázky nejen sledovali, ale také si o nich četli - doporučuje tudíž knihy hodné pozornosti.

Domnívám se však, že čtenářsky nepřitažlivější budou "ukázkové" Kokešovy analýzy, většinou již dříve zveřejněné nebo na zveřejnění čekající: např. Kdo chce zabít Jessii (na snímku), Memento, Král Šumavy, ale třeba také zaujme studie o stylu nejranější české filmové tvorby, spadající do období ještě před první světovou válkou. Zvláštní pozornost tu Kokeš věnuje zejména grotesce Zub za zub (1913) - a bylo by určitě přínosné srovnat Kokešovy vývody s neméně podrobným popisem filmového historika Jaromíra Kučery, sepsaným před třemi desetiletími. Kokeš o její existenci nejspíš netušil, protože v závěrečném bibliografickém soupisu Kučerovo jméno nenalezneme.

RozborFilmu1

Hned na začátku své knihy Kokeš zdůrazňuje, že nejočekávatelnějším cílovým čtenářstvem jsou studenti filmové vědy, ve skromnosti dodávám, že najmě ti na brněnské Masarykově univerzitě, kde mají neoformalistickou analýzu zavedenu jako závaznou metodologickou mřížku (na internetu jsem po zadání slov "neoformalistická analýza" našel na 350 položek s bakalářskými pracemi). Co tedy Rozbor filmu přináší? Pokud nestudujete Masarykovu univerzitu, kde Kokeš vyučuje, můžete být spokojeni, pokud se s autorovým pojetím rozboru filmu ztotožníte. Ale ani v opačném případě to není úplně zbytečná četba.

Radomír D. Kokeš: Rozbor filmu
Vydala Masarykova univerzita, Brno 2015. 266 stran
Hodnocení: 70%

Foto: kniha, Česká televize



Nejnovější články:
Starší články:

 

Komentáře   

 
+2 #1 NechápuMark 2015-07-03 17:48
Kniha nabízí možnost pochopit film z jiného úhlu. Sama si dává za cíl, že jejím přečtením, bude divák sledovat film více analiticky. Díky tomu divák může nejen lépe pochopit samotný směr tvorby filmu, ale i samotný film, a dokáže lépe ocenit strukturu filmu.
Pro někoho je to zbytečné. Někdo se chce podívat na film a volnou asociací vyjádřit svůj dojem. Je to forma defusingu.
Někdo chce filmu rozumět. A ač bude sledovat spousty filmů, je limitován tím, že nezná řadu záměrů, symbolik, poetiky díla. Celé to bude značně subjektivní a neuspořádané. Asi jako vaše recenze.... Ta totiž říká, já filmu rozumím, hodně jsem o něm studoval, a tím validuji to, když říkám, že Kokešova kniha není dobrá. Není úplně špatná, ale není zas tak dobrá. Vlastně ji raději nečtěte a čtěte raději mě.... Z čehož plyne: I mezi filmovými kritiky je rivalita a pan Kokeš Vám evidentně leží v žaludku.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Hledat

Mimísek 5

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Dharmachari Nagaraja: Pohádky pro malé Buddhy

Pohadky pro male Buddhy 200Příběhy v této knize dodají dětem odvahu vytvořit si pozitivní přístup k obtížím, které je mohou v životě potkat. Pokusila jsem se na tuto neobvyklou pohádkovou knihu podívat očima dětí. Jako dospělák bych řekla,...

Divadlo

Escorial: Soumrak padá na královský hrad!
Image29. únor je magické datum. Je jednou za čtyři roky a přímo vybízí k výjimečným událostem. Jednou z nich rozhodně byla premiéra inscenace Escorial: Soumrak padá na královský hrad!, debutové představení divadla J...

Film

40. Letní filmová škola Uherské Hradiště ocenila Petera Greenawaye!

LFS Peter Greenaway 200Historicky první výroční cenu Asociace českých filmových klubů (AČFK) v nové podobě – porcelánovou trofej ve tvaru kornoutu točené zmrzliny – si ze 40. Letní filmové školy Uherské Hradiště