Vstup do Zóny jen na vlastní nebezpečí

Vstup do Zóny jen na vlastní nebezpečí

Zona 200Když příznivec ruského režiséra Andreje Tarkovského uslyší nebo uzří slovo Zóna, okamžitě zastříhá ušima, zbystří pozornost a hledí zjistit, zda se tenhle výraz neváže k filmu Stalker (1979). V případě knihy Zóna, vydané nakladatelstvím Paseka, se skutečně nemýlí - Geoff Dyer se v ní na více než dvou stovkách stran zabývá Stalkerem, legendárním Mistrovým podobenstvím o tajemném prostoru, záhadné zóně, vylidněném, opuštěném, zdevastovaném místu, snad vzniklém po dopadu meteoritu či návštěvě mimozemšťanů, o nehostinné Místnosti, v níž prší, ale kde by se měla plnit jakákoli přání návštěvníků. Jenže plní se, jak postupně vyplyne na povrch, hlavně ta podvědomá, bez ohledu na to, co člověk nahlas a vědomě říká. A průvodcem po této oblasti je právě onen titulový stalker. Tarkovskij použil pro svůj film jako předlohu Piknik u cesty bratří Strugackých, dostupný i v českém překladu, ovšem notně si jej přizpůsobil, domýšlel, obdařil svébytnými významy a uhrančivým vizuálním uchopením. Není mi sice plně jasné, proč právě tenhle snímek se stal režisérovým dílem snad nejznámějším, vskutku kultovním (nebo spíše snobským?), protože vrcholným Tarkovského počinem je zajisté historická freska Andrej Rublev (1966). Jeho pozdější tvorbu bych označil za méně komunikativní, strojenější, prostě mě tak intenzivně neoslovuje. To ovšem nevylučuje, že jiní diváci mohou být nadšeni a spatřovat ve filmech jako Stalker zdroj snad veškeré moudrosti - jak se přihodilo právě Dyerovi.

Zona Stalker1

Stalker, jakkoli se odvíjí zdlouhavě a ve výtvarně koncipovaných obrazech, si získal celosvětový věhlas (v někdejším Sovětském svazu samozřejmě označen za podezřelý počin, vymykající se socialistickému realismu). V této souvislosti je zajímavé, že rovněž v bývalém Československu vznikl televizní přepis Pikniku u cesty, přejmenovaný na Návštěvu z vesmíru (1977). Prý se jednalo o zdařilé, potemněle vyznívající dílo, které však už nikdy neuvidíme, protože se nedochovalo.

To, že právě Stalker tak mohutně zabodoval, dokládá jedině náhodnost a nevyzpytatelnost "kultovnosti", protože stejně osobitý, výtvarně úchvatný a podobně nekomunikující přepis dalšího románu bratří Strugackých - konkrétně se jedná o Miliardu před koncem světa - vytvořil také Alexandr Sokurov, když natočil Dny zatmění (1988), které však rychle upadly v polozapomnění, aniž by se do české distribuce vůbec dostaly.

Dyerova Zóna ovšem není obvyklým rozborem filmu, autor se pokouší pojmenovat zejména své divácké pocity z něho, zamýšlí se nikoli nad tvarem (či třeba hereckým pojetím) Stalkera, nýbrž nad jeho významy. Zkoumá, co by jednotlivé výjevy vlastně mohly označovat, k čemu odkazovat, a přidává množství asociací, vybavuje si nejrůznější podrobnosti, které mu v souvislosti se Stalkerem naskakují, ačkoli se jej nemusí bezprostředně týkat.

 

Zona Stalker2

Časté jsou odbočky k různorodým textům nějakým způsobem spřízněným, k filmům, které mohou být Stalkerem, ať již vědomě, nevědomě či dokonce jen náhodně, inspirovány (např. Wrestler, Antikrist). Jindy postřehneme upozornění na určitou příbuznost nějakého dřívějšího filmu se Stalkerem (Čaroděj ze země Oz).

Dyerova kniha, svědomitě přeložená Davidem Petrů, tak obohacuje nabídku literatury, která se věnuje Tarkovskému a jeho tvorbě. Česky vyšly Tarkovského texty (vedle scénářů další publikace, např. Deník: 1970-1986, Zapečetěný čas, Krása je symbolem krásy). Nalezneme rovněž studie o něm (od Petra Soukupa, Jaromíra Blažejovského, Vladimíra Suchánka, Slavoje Žižeka) a jeho filmech (Birdův Andrej Rublev). Lituji jediného: že vydavatel ke knize nepřiložil film. Přece jen je rozdíl mezi možnostmi o Stalkeru jen číst nebo jej na vlastní oči spatřit...


Geoff Dyer: Zóna. Kniha o filmu o cestě do Místnosti.
Přeložil David Petrů
Vydalo nakladatelství Paseka, Praha a Litomyšl 2015, 224 strany

Hodnocení: 70%

Foto: www.celluloidwickerman.com

www.paseka.cz 


 

Přihlášení



Imago, imagines I.-II.

Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). academia.cz

Život byl pes

Tak to jsem já – pes Život. Rozhodně jsem se nenarodil jako domácí mazlíček. Díky různým okolnostem, které vám budu vyprávět, a také díky mému vzhledu a povaze, nikoho nenapadlo ho ze mě udělat. grada.cz

Rozhovor

Letní kočičí a pohádkové novinky z LIKA KLUBU

lika klub logoZatímco si leckde stěžují na „okurkovou“ sezonu, v nakladatelstvích je tomu během prázdnin právě naopak. Všichni finišují s přípravami knih, aby byly všechny včas hotovy pro tak toužebně očekávaný vánoční trh.

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Konečně jsme se dočkali knihy hovorů s Ermannem Olmim

rozhovory olmi elrmannoItalské režiséry známe útržkovitě, a navíc spíše ty z dřívějších dob - Rosselliniho, De Siku, Felliniho, Antonioniho, Pasoliniho. Zajisté k nim můžeme přiřadit také Ermanna Olmiho, ja...


Literatura

Seznamte se s prasátkem Pigym a jeho kouzelným světem

prasatko pigy 200Ilustrátor Jan Vajda je zodpovědný za vytvoření jedinečných postaviček v čele s prasátkem Pigym. Ten pomáhá ztvárnit celý svět prasátka Pigyho a promítnout jej do knih. Vydavatelem je Nakladatelství Fragment a první ze série knih s ná...

Divadlo

DIVADLO JE V CENTRU aneb POZVÁNKA NA PŘÍŠTÍ DIVADELNÍ SEZÓNU DO OSTRAVY

ostrav200Národní divadlo moravskoslezské představilo seznam premiér příští divadelní sezóny – těšit se diváci mohou na Havelku, Jařaba, Kyliána a 4x Lloyda Webbera! Divadlo se svým sloganem také připojuje k debatám o centru Ostravy – DIVADLO JE V CENTRU!!! V ...

Film

Zůstaly jen atomy věčnosti

atomy 200O krátkých filmech sotva nalezneme nějaké souhrnnější pojednání. Bývají zpravidla spojovány s dokumentární, případně animovanou tvorbou, ale nalezneme mezi nimi i snímky hrané. Když Lucie Česálková své knize Atomy věčnosti vtiskla podtitul Český k...