Seděl režisér Roy Andersson na větvi a rozmýšlel o životě?
Banner

Seděl režisér Roy Andersson na větvi a rozmýšlel o životě?

holub 200Švédský režisér Roy Andersson (viděli jsme od něho např. Písně z druhého patra a Ty, který žiješ) se zařadil mezi tvůrce festivalově ceněných filmů, jejichž samoúčelnost tvarová i syžetová, zahlcující významotvornou složku, vystupuje stále silněji do popředí. Dokladem toho je rovněž snímek Holub seděl na střeše a rozmýšlel o životě, který loni zvítězil na benátském festivalu. Trapnost existence zobrazovaných hrdinů bohužel pohlcuje i film samotný.

 

 

Andersson nejdříve vřazuje tři groteskně morbidní skeče o nenadálém skonu a poté přivádí na scénu více či méně bizarní, smolařské postavičky: spatříme dvojici málo úspěšných prodavačů, kteří obchodují s "veselými předměty" (jako upíří zuby nebo chechtací pytlík), aby posléze skončili na ubytovně s extrémně přísným řádem, následují sexuálně neukojená cvičitelka flamenka, námořní kapitán, jenž marně hledá dohodnuté místo schůzky, zaměstnanci i hosté jednoho zapadlého baru. Většinou se kolem každé z postav rozvíjí nějaký určitý příběh, občas se však vyskytne figurka (žena s děckem v kočárku), která tokem událostí jen probleskne, aniž by do něho jakkoli zasáhla.

Snímek akcentuje zpřízemnělou, bezcílnou, nenaplněnou existenci dojemných lidiček, kteří se jen míjejí, prázdně klábosí, neschopni ráznějšího sebeprosazení. Osudy protagonistů se mnohdy protínají výskytem na témže místě, aniž by o sobě tušili - příznačné je to hlavně u kapitána, jenž rozpačitě postává na setmělé ulici, zatímco za oknem blízké kavárny se odehrává němohra mezi cvičitelkou tance a jejím žákem.

Marněná existence ostatně prosvítá z mnoha téměř netečných výjevů, které se odehrávají jakoby na pozadí právě probíhajícího dění spojeného s některou z postav - souvisejí s netečností, s opakováním bezobsažných frází (např. při rozmluvách se opakuje sdělení, že se daří dobře), s vylidňováním dočasných shromaždišť (třeba autobusové zastávky).

holub 1

 

Andersson však nevolí jen "obrazy ze současnosti", navíc přidává stejně bizarní ohlédnutí do různě vzdálené minulosti. Tak bar včetně jeho osazenstva nabude podoby, jakou míval za druhé světové války, jindy do kavárny přitáhne samotný švédský král Karel XII., táhnoucí před třemi staletími do války s Ruskem (a poté, po bitvě u Poltavy, se vrací se zdevastovanými zbytky poražené armády). A opět vítězí trapnost: mladičký král, domlouvající se s okolím jen skrze svého důvěrníka, by rád použil tamní toaletu, avšak s bezradným povzdechem navýsost zklamaně pronese, že záchod je právě obsazený.

Stejnou řekněme zcizující, ironizující, jakoby nepatřičnou roli získávají několikeré pozměněné texty, sborově zpívané na melodii amerického tradicionálu Glory Glory Hallellujah (neboli Černý muž pod bičem otrokáře žil...). Ostatně hudební doprovod vychází z brumlavého valčíkového rytmu, rozličně obohacovaného dalšími melodiemi a nástroji.

Neméně dráždivé je vypravěčské uchopení celého filmu: režisér, jako kdyby chtěl pokoušet divákovu trpělivost, jej bez gradace, nanejvýš se smyslem pro ponurou pointu, rozčlenil do desítek naprosto statických záběrů, kdy kamera - za ní stáli maďarští umělci István Borbás a Gergely Pálos - nehnutě sleduje dění před sebou. Zcela je tak odstraněna skladebná nápaditost, sledujeme jen povětšinou prvoplánové obrazy, měnící se (a spolu s nimi i postavy, které v nich vystupují) jeden za druhý, aniž by jakkoli zaujaly svým sdělením či inscenačním provedením.

Záměrně zploštělá a nanicovitá přehlídka ztracených lidských existencí, bohužel pojednaných stejným způsobem, nevyloudí ani malé pousmání. Scházejí zde opěrné body, které by oslovily a zároveň celému vyprávění dodaly pevnější dramatickou strukturu, která se takto skládá toliko z izolovaných, málo propojených výjevů. Anderssonem nastolená idea holuba, jenž z výše pohlíží na groteskně trapný lidský mumraj pod sebou, se spíše minula účinkem, než že by dokázala v úplnosti oslovit.

holub 2

 


Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (En duva satt på en gren och funderade på tillvaron)

Švédsko-2014, 101 minut

Scénář a režie: Roy Andersson

Kamera: István Borbás a Gergely Pálos

Hrají: Holger Andersson, Nils Westblom, Jonas Gerholm, Charlotta Larssonová, Viktor Gyllenberg, Lotti Törnrosová,  Ola Stenssonová, Oscar Salomonsson, Roger Olsen Likvern

Česká distribuce: Film Europe

Premiéra: 16. dubna 2015

Hodnocení: 50 %

Foto: distributor


 

Rozhovor

Transformace Daniela Landy. Kouzelník Žito maluje čáry a věci se dějí.

LandaZpěvák, skladatel, scénárista, producent... Daniel Landa je navenek úspěšným mužem, v jehož práci se snoubí mnoho uměleckých profesí tvořících harmonický celek. Výsledkem je spousta písničkových hitů, několik ...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Recenze: Prázdniny v Provence

prazdniny v provence200Tento film vypráví o trojici muzikantů, již znechucených povinností ustavičně vystupovat, kteří se jednoho dne sbalí a prchnou do slunné Provence k tetě jednoho z nich. Záhy vplují do malé české komunity, která se ve francou...


Literatura

Život (je) byl pes aneb životop(i)es psa Života

zivot byl pes rytirovaO pejscích můžeme psát pořád, jsou to velmi pozoruhodní rodinní miláčci a knihy o nich také můžeme pořád číst. Uvítejme proto další titul o pejskovi, tentokrát s neobvyklým jménem Život, který se s životem musel pořádn...

Divadlo

Je přátelství víc než láska?

stara kapela200Studentská, a třebaže jen platonicky prožitá láska poznamená člověka na celý život. Ve většině případů zanechají tyto leckdy i první příznaky zamilovanosti příjemné vzpomínky. Najdou se však případy, které vyjdou z tohoto neopětovaného...

Film

Rytíři nebes
ImageFilm Rytíři nebes, který u nás nevyvolal téměř žádné reakce, je povedeným válečným filmem na pomezí dramatu, komedie a romance, který vypráví skutečný příběh několika amerických letců, kteří odjeli bojovat proti Němcům do...