Reklama

Filmová kultura v českých zemích, východním Německu a Polsku

Email Tisk

kultur 200V někdejším sovětském bloku byl prostor, vymezený českým, (východo)německým a polským územím, vnímán jako "obranný" val vůči západním státům. V oblasti filmu se tento koncept rozhodl prozkoumat brněnský badatel Pavel Skopal, když sepsal knihu Filmová kultura severního trojúhelníku opatřenou podtitulem Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945-1970.

 

 

Své pojednání rozčlenil do tří kapitol, v nichž postupně zkoumá fenomén koprodukcí (nebo jen "výpůjček" zahraničních tvůrců), zabývá se problémy distribuce v souvislosti s počtem kopií uváděných filmů i skladbou nabídky a konečně si všímá proměn filmového publika, a to od konstrukce ideálního, třídně uvědomělého diváka, který by zavrhoval vše kýčovité a brakovité, až ke všednímu konzumentu zábavy. Přitom nelze pominout rozhodující ruský vliv, a to zejména od druhé půle 40. let a po celé 50. roky.

Ovšem vývoj filmové (a potažmo politické) situace nebyl všude obdobný: kritické filmy vznikající po roce 1956 v Polsku byly šmahem zavrženy jako "černé", občansky průbojná díla vznikající o desetiletí později v Československu byla ve východním Německu odmítána jako ideologicky rozkladná, i když české kameramany i režiséry ochotně zvali ke spolupráci.

Důležitým prvkem sjednoceného postupu v jednotlivých socialistických kinematografiích byly pod patronací Sovětského svazu pořádané mezinárodní konference (jedna se konala rovněž v Praze), které jednaly o vhodných látkách i závazném přístupu, o uplatňování socialistického realismu. Filmové koprodukce ovšem neprobíhaly jen uvnitř sovětského bloku, ale také směrem navenek ke kapitalistické cizině.

kultur 1

 

Už v druhé půli 50. let se česká kinematografie několikrát obrátila k Francii (Dědeček automobil, V proudech, Stvoření světa) a podobně tomu bylo ve východním Německu i Polsku. Ale zároveň mohly "nevhodné" koprodukce zavinit zákaz filmu - v tuzemsku to byla veskrze podprůměrná komedie Hvězda jede na jih (vadila Jugoslávie), v Polsku se kvůli pomlouvání ocitl v nemilosti Osmý den týdne, natočený ve spolupráci se západním Německem. A později byla "kapitalistická" účast přítomná i v dalších českých filmech, u nichž bychom to na první pohled sotva poznali (např. u Formanovy satiry Hoří, má panenko).

Filmy uváděné ve sledovaných zemích dostaly v poválečném období ještě další důležitý úkol: měly také sloužit jako sjednocující prvek, který by novým režimům pomáhaly hájit nové společenské a politické poměry, získávat pro ně sympatie. Měly se podílet na přebudování hodnotového systému a obyvatele vést k jeho přijetí. Lze tvrdit, že čeští a slovenští filmaři tento úkol plnili velmi úspěšně, a to hlavně zásluhou agitačních komedií, do nichž se zapojily největší herecké hvězdy té doby (najmě Jaroslav Marvan) a které dodnes patří mezi stálice televizních programů - např. Dovolená s Andělem nebo Plavecký mariáš.

kultur 2

 

V Československu byly roku 1950 staženy téměř všechny dosud uváděné filmy (včetně některých sovětských!), protože přestaly vyhovovat novým ideologickým požadavkům. Z kapitalistické ciziny pak byly vybírány hlavně takové filmy, které kritizovaly tamní poměry. Jen pozvolna začaly být západní snímky uplatňovány jako komerční hity, které svými výdělky měly vyvážit produkci socialistických zemí.

Ale potíže s vývozem měly i některé české filmy, například historická (dvoj)komedie Císařův pekař a Pekařův císař pobouřila Rakušany, neboť z císaře Rudolfa učinila pitomce. Dobrý voják Švejk vzbuzoval rozpaky ve východním Německu, protože prý útočil na náboženství a navíc mohl rozvratně působit na armádu.

Cenné je zařazení tří sond, které se soustředí na uvádění filmů ve třech konkrétních městech (Lipsko, Brno, Poznaň) a připomínají i leckdy sotva uvěřitelné případy. Například ve východním Německu, pokud bylo zapotřebí zvýšit tržby, se nerozpakovali uvést i některý z divácky úspěšných snímků nacistické Třetí říše, samozřejmě zábavných, ideově nezávadných.

Ostatně podobné postupy nalezneme i v Československu, kde byla znovu nasazována protektorátní tvorba. Ostatně v Sovětském svazu byly v poválečném období uváděny tzv. trofejní filmy ukořistěné v poraženém Německu, aniž by vadilo, že v některých případech šíří nacistické ideje - např. protianglický pamflet Ohm Krüger, obviňující Angličany z toho, že jako první už v době búrské války zakládali koncentrační tábory pro civilní obyvatelstvo, nakonec dobře zapadl do bolševického tažení proti imperialismu.

kultur 3

 

Jaké domácí filmy dosáhly největší návštěvnosti? Byly to především pohádky: u nás již legendární Pyšná princezna, ve východním Německu Malý Muck; jedině v Polsku pohádková tradice nevznikla, zato tam získávaly mimořádný ohlas historické "vlastenecké" velkofilmy počínaje Křižáky. Ze zahraničních byly všude oblíbené dobrodružné komedie (Fanfán Tulipán), ale i náhražky westernů. Zatímco v Československu dosáhl olbřímí návštěvnosti (západo)německý cyklus o Vinnetouovi, ve východním Německu vévodily indiánky domácího původu s Gojkem Mitićem. A oba typy podnes hojně opakují i české televize...


Pavel Skopal: Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945-1970.
Vydalo nakladatelství Host, Brno 2014. 308 stran.

Hodnocení: 80%


Tuto knihu najdete ZDE od nakladatelství HOST

Foto: kniha, www.cinema.de


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JANA LANGEROVÁ


redaktorka, tvůrce soutěží, 26 let (Štír a občas Střelec)

  • pochází z malé vesničky Zádveřice a nyní žije s manželem v ještě menší Lhotě, která leží 13 km od Zlína
  • Jana je čerstvou absolventkou fakulty multimediálních komunikací v oboru vztahy s veřejností a pracuje jako tisková mluvčí festivalu Chillibraní
  • s K21 je spojená už sedm let, začínala jako editorka a vypracovala se až k zástupkyni šéfredaktorky, nyní domlouvá soutěže a píše pro radost hlavně do literatury a mluveného slova. Udržuje se tak v tempu, má přehled a plní si knihovničku skvělými tituly
  • ve volném čase kromě kulturních věcí také moc ráda zahradničí (zajímají ji bylinky i pokojovky) a vaří různé dobroty. S manželem se věnují geocachingu - hledají poklady po okolí, často navštěvují různé metalové koncerty a jsou s partou přátel. Aktuálně propadli speedmintonu!
  • a Janino motto:To od Johna Lennona: „Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“
Banner

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 23

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Piš pravdu, nic než pravdu!

altNení lepší pocit pro čtenáře, než když si po dočtení poslední věty nějaké knihy může vnitřně oddechnout se slovy „Ty vogo, to je síla!“  Přesně tohle se mi stalo po zaklapnutí Paranoidní pijavice od Jany Jiráskové

Divadlo

Vojtěch Dyk za měsíc opět vstoupí na jeviště coby kněz v Bernsteinově Mši

dyk 200Půlroční pauza končí, zvolna se rozjíždějí přípravy na závěrečné, podzimní uvedení proslulé MŠE (Mass) Leonarda Bernsteina v novém nastudování v režii bratří Cabanů, s Vojtěchem Dykem v hlavní roli. Při jarní premiéře MŠE zaujala kritiky a nadchla diváky ...

Film

Neuvěřitelný život Miroslava Zikmunda

HZ perexMožná máte knihy známé dvojice „Zikmund a Hanzelka“ do poslední přečtené. Možná je odmala vídáváte v knihovně, ale ještě jste se do nich nezačetli a jen tak vzdáleně tušíte, o co v nich kráčí. Třeba vás k objevování díla H+Z nakopne fil...