Reklama
Banner

Jak se naši filmaři ocitávali před soudem

Email Tisk

Herci 200Radek Žitný se navzdory svému mladičkému věku (narodil se roku 1988) i profesi (studuje hru na hudební nástroje) prosadil jako spolehlivý průvodce po klikatých a strastiplných osudech mnohých známých umělců. S bohatým využitím archivních materiálů popsal třeba kolaborantské pořady tuzemského rozhlasu vysílané za německé okupace, které byly vyčítány například Vlastu Burianovi - v knize Protektorátní rozhlasový skeč. Nyní přidává další knížku nazvanou Herci a herečky před soudem.

 

Tentokrát nerozebírá jediný případ či jediného umělce, naopak shromáždil bezmála čtyři desítky (mini)článků, v nichž mapuje soudní trable nejen titulových herců a hereček, ale i dalších profesí, zejména režisérů. Cenné jsou přitom citace z dochovaných soudních protokolů, i když samotné téma je zmapováno až příliš povšechně. Autor přibližuje, jak se mnozí velikáni českého filmu i divadla potýkali se spravedlností, někdy ovšem notně nespravedlivou.

Herci 1

Mohlo se jednat o vyslovené prkotiny, třeba dopravní přestupy nebo potíže s kousavým psem, někdy se ovšem ocitli v sevření politicky motivovaného útisku. Zejména v těsně poválečné době stačilo málo, třeba i obyčejná řevnivost, aby se vynořilo obvinění, že dotyčný se za okupace nechoval tak, jak mu velela čest. Následovala uvěznění, často i doživotní zákazy další umělecké tvorby.

Žitný se podrobněji nezabývá zejména těmi osobnostmi, jejichž osudy již byly podrobně prozkoumány (Vlasta Burian, Lída Baarová, Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková...) - v takových případech vyhledává dřívější, většinou prvorepublikové prohřešky a spíše ty úsměvné. Tak se především dovíme, jak často a jak špatně naše předválečné hvězdy řídily automobil, zjevně přesvědčeny, že celá silnice patří jim a ostatní se jim mají vyhýbat. Také se přesvědčíme, že za všech režimů se nevyplácelo nadávat uniformovaným strážcům zákona.

Ovšem existovaly i jiné důvody soudních postihů - zejména když se herci na jevišti odchylovali od textu schváleného cenzurou a vkládali si vlastní aktualizace. Ani svobodomyslné meziválečné období nebylo v tomto ohledu nijak tolerantní: doplatil na to i prostořecí Karel Hašler, Ferenc Futurista, o Burianovi nemluvě, protože zesměšňovat pilíře státnosti (církev, policii, politiky) se nikdy nevyplácelo.

Herci 2

Také zjistíme, že vedle nevinných či málo vinných obětí, odsouzených spíše jako exemplární výstraha, se nepochybně vyskytli i tací, kteří se skutečně provinili. A zjišťujme, jak složité je soudit. Třeba taková Nataša Gollová se neprozřetelně zamilovala do nacistického pohlavára, Čeněk Šlégl se zase svou zdánlivou kolaborací s nacisty pokoušel zachraňovat židovské příbuzné.

K nařčení stačila spolupráce s německými filmaři - oplétačky si zažil známý režisér Martin Frič, vyšetřovaný pro natočení několika německých filmů v době války. Další režisér František Čáp zase musel vysvětlovat, proč do Jana Cimbury vložil antisemitskou sekvenci (tu ostatně můžeme vidět ve filmu dodnes). Herci Vladimíru Majerovi zlomilo vaz to, že hrál démonického bolševického komisaře v nacistickém protiruském filmu GPU (lidumilné gestapo tam zachraňovalo uprchlíky ze Sovětského svazu). Zdeňku Štěpánkovi se vyčítalo, že v tragické době po atentátu na Heydricha přečetl v Národním divadle kolaborantský projev, slibující věrnost Říši. Bylo možné z takových úkolů vycouvat?

Herci 3

Naproti tomu někteří hranici kolaborace nejspíš překročili: doložené je to u režiséra Václava Binovce, rozporuplné osobnosti, v meziválečném období vlastnící distribuční firmu, která uváděla sovětské filmy, zatímco za války se lísal k nacistům a psal udavačské dopisy. Přidat lze manžele Innemannovy (režiséra a herečku), kteří se přihlásili k německé národnosti a psali vášnivé články do antisemitských tiskovin. Rovněž režisér Jan Sviták, lynčovaný v květnových dnech roku 1945 rozhořčeným davem, také asi neměl svědomí úplně čisté.

Ale v podtextu knihy lze odečítat i další závažný problém: kde bychom měli hledat hranice poddajnosti? Kumštýři se snaží vystupovat za jakéhokoli režimu, touha vystupovat je většinou silnější nežli vědomí prorežimních úliteb. Titíž lidé - až na výjimky - stejně snaživě účinkovali před kamerou i na jevišti v předválečných časech, hráli za německé okupace, zapojili se do poválečného komunistického období, aniž si příliš připouštěli, nakolik ohýbají své hřbety. Mějme však na paměti biblické rčení: Kdož sám jsi bez hříchu, první hoď kamenem.


Radek Žitný: Herci a herečky před soudem
Vydalo nakladatelství Petrklíč, Praha 2014. 174 stran.

Hodnocení: 80%

Foto: kniha, www.nassmer.blogspot.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Hledat

Mimísek 15

Partneři

Nové komentáře

  • 09.06.2017 02:40
    Držte se ...
    Pane Juraji, Jsem ...
     
  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...

Facebook

Twitter


Literatura

Mrtví prezidenti = Deadpool na hrad!

deadpool200Ztřeštěný Deadpool vtrhl v únoru nejen do kin, ale hlavně do našich komiksových končin díky nakladatelství Crew s Drákulovou výzvou. A ukázalo se, že poptávka po hláškujícím ne-tak-docela-hrdinovi je velká a proto nám vykutálený Deadpool přináší sv...

Divadlo

Hrabě Monte Carlo byl fascinující

HrabeMC perexMěstské divadlo Zlín přeneslo své návštěvníky do město hazardu – Monte Carla, kde se na malém zapadlém náměstíčku rozjela napínavá komedie plná lásky.

...

Film

„Když se pořád snažíš udržet na správné cestě, je příjemné si dát pauzu.“

ten koho se bojis200Ani první listopadový čtvrtek se neobešel bez severského filmu, který promítal Skandinávský dům. Zájemci o notnou dávku dramatu nesměli chybět v Komorním kině Evald, aby se podívali na ubíhající dny běžné dánské rodiny. Tedy a...