Jak se naši filmaři ocitávali před soudem
Banner

Jak se naši filmaři ocitávali před soudem

Herci 200Radek Žitný se navzdory svému mladičkému věku (narodil se roku 1988) i profesi (studuje hru na hudební nástroje) prosadil jako spolehlivý průvodce po klikatých a strastiplných osudech mnohých známých umělců. S bohatým využitím archivních materiálů popsal třeba kolaborantské pořady tuzemského rozhlasu vysílané za německé okupace, které byly vyčítány například Vlastu Burianovi - v knize Protektorátní rozhlasový skeč. Nyní přidává další knížku nazvanou Herci a herečky před soudem.

 

Tentokrát nerozebírá jediný případ či jediného umělce, naopak shromáždil bezmála čtyři desítky (mini)článků, v nichž mapuje soudní trable nejen titulových herců a hereček, ale i dalších profesí, zejména režisérů. Cenné jsou přitom citace z dochovaných soudních protokolů, i když samotné téma je zmapováno až příliš povšechně. Autor přibližuje, jak se mnozí velikáni českého filmu i divadla potýkali se spravedlností, někdy ovšem notně nespravedlivou.

Herci 1

Mohlo se jednat o vyslovené prkotiny, třeba dopravní přestupy nebo potíže s kousavým psem, někdy se ovšem ocitli v sevření politicky motivovaného útisku. Zejména v těsně poválečné době stačilo málo, třeba i obyčejná řevnivost, aby se vynořilo obvinění, že dotyčný se za okupace nechoval tak, jak mu velela čest. Následovala uvěznění, často i doživotní zákazy další umělecké tvorby.

Žitný se podrobněji nezabývá zejména těmi osobnostmi, jejichž osudy již byly podrobně prozkoumány (Vlasta Burian, Lída Baarová, Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková...) - v takových případech vyhledává dřívější, většinou prvorepublikové prohřešky a spíše ty úsměvné. Tak se především dovíme, jak často a jak špatně naše předválečné hvězdy řídily automobil, zjevně přesvědčeny, že celá silnice patří jim a ostatní se jim mají vyhýbat. Také se přesvědčíme, že za všech režimů se nevyplácelo nadávat uniformovaným strážcům zákona.

Ovšem existovaly i jiné důvody soudních postihů - zejména když se herci na jevišti odchylovali od textu schváleného cenzurou a vkládali si vlastní aktualizace. Ani svobodomyslné meziválečné období nebylo v tomto ohledu nijak tolerantní: doplatil na to i prostořecí Karel Hašler, Ferenc Futurista, o Burianovi nemluvě, protože zesměšňovat pilíře státnosti (církev, policii, politiky) se nikdy nevyplácelo.

Herci 2

Také zjistíme, že vedle nevinných či málo vinných obětí, odsouzených spíše jako exemplární výstraha, se nepochybně vyskytli i tací, kteří se skutečně provinili. A zjišťujme, jak složité je soudit. Třeba taková Nataša Gollová se neprozřetelně zamilovala do nacistického pohlavára, Čeněk Šlégl se zase svou zdánlivou kolaborací s nacisty pokoušel zachraňovat židovské příbuzné.

K nařčení stačila spolupráce s německými filmaři - oplétačky si zažil známý režisér Martin Frič, vyšetřovaný pro natočení několika německých filmů v době války. Další režisér František Čáp zase musel vysvětlovat, proč do Jana Cimbury vložil antisemitskou sekvenci (tu ostatně můžeme vidět ve filmu dodnes). Herci Vladimíru Majerovi zlomilo vaz to, že hrál démonického bolševického komisaře v nacistickém protiruském filmu GPU (lidumilné gestapo tam zachraňovalo uprchlíky ze Sovětského svazu). Zdeňku Štěpánkovi se vyčítalo, že v tragické době po atentátu na Heydricha přečetl v Národním divadle kolaborantský projev, slibující věrnost Říši. Bylo možné z takových úkolů vycouvat?

Herci 3

Naproti tomu někteří hranici kolaborace nejspíš překročili: doložené je to u režiséra Václava Binovce, rozporuplné osobnosti, v meziválečném období vlastnící distribuční firmu, která uváděla sovětské filmy, zatímco za války se lísal k nacistům a psal udavačské dopisy. Přidat lze manžele Innemannovy (režiséra a herečku), kteří se přihlásili k německé národnosti a psali vášnivé články do antisemitských tiskovin. Rovněž režisér Jan Sviták, lynčovaný v květnových dnech roku 1945 rozhořčeným davem, také asi neměl svědomí úplně čisté.

Ale v podtextu knihy lze odečítat i další závažný problém: kde bychom měli hledat hranice poddajnosti? Kumštýři se snaží vystupovat za jakéhokoli režimu, touha vystupovat je většinou silnější nežli vědomí prorežimních úliteb. Titíž lidé - až na výjimky - stejně snaživě účinkovali před kamerou i na jevišti v předválečných časech, hráli za německé okupace, zapojili se do poválečného komunistického období, aniž si příliš připouštěli, nakolik ohýbají své hřbety. Mějme však na paměti biblické rčení: Kdož sám jsi bez hříchu, první hoď kamenem.


Radek Žitný: Herci a herečky před soudem
Vydalo nakladatelství Petrklíč, Praha 2014. 174 stran.

Hodnocení: 80%

Foto: kniha, www.nassmer.blogspot.cz


 

Rozhovor

Herec Jan Kanyza uspěl i jako malíř a fotograf, který se našel ve Francii
jan kanyza perexVe filmech hrál detektivy i delikventy, což ale jeho obdivovatelkám pranic nevadilo.  Herec Jan Kanyza byl prostě  typ muže, který se ženám hodně líbil. A platí to i dodnes, i když už nehraje tolik, jak by si jeho ženské publiku...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

13.ročník festivalu krátkého filmu: snímky (ne)jen pro náročné diváky

sff perexLetos proběhl v pražských kinech Světozor a Pilotů ve dnech 17.-21.1. 2018 v pořadí již  13. ročník festivalu krátkých filmů, který nabídl to nej pro filmové fajnšmekry z řad české i mezinárodní tvorby.

...

Literatura

Vážně by nikomu neublížil?

Nikomu by neublížil, perexNikomu by neublížil. Už jen tato tři slova ve mně vzbuzují pochybnosti. Kdyby to tak bylo a nikomu by neubližoval, nemuselo by se o tom mluvit. Má zvědavost kdo, co, kdy, kde a jak mě k nové knize Catherine Bur...

Divadlo

Arnošt Goldflam připravuje pro Divadlo Rokoko vlastní adaptaci příběhů Karla Čapka

Vestkyne vrazdy a jasnovidci Arnost Goldflam200V Divadle Rokoko se blíží premiéra svérázné adaptace Čapkových povídek s názvem Věštkyně, vraždy a jasnovidci. Tu pro divadlo připravil a re...

Film

10. festival LA PELÍCULA spouští předprodej; představí ceněné novinky, filmy z Latinské Ameriky i perličky s Banderasem

pelic 200Provokativní a aktuální témata, naturalistické pohledy na současnou společnost i odhalování historie, bláznivé komedie, dramata, autorské snímky, ale i hudební film či dokumentární road movie. Festival La Película již podesáté ukáže rozmanitost španěls...