Banner

Velice účelná procházka Alexandra Hackenschmieda

Email Tisk

Hackenschmied 200Alexander Hackenschmied nepatří k našim nejznámějším dokumentaristům - a není se čemu divit. Vždyť tu působil jen v době před druhou světovou válkou a poté se (s mírně pozměněným příjmením - jako Hammid) prosazoval ve Spojených státech. Jeho samostatná režijní a kameramanská tvorba měla velký význam rozvíjením avantgardních vypravěčských koncepcí, které rovněž uplatňoval jako střihač filmů svých kolegů (u nás např. Otakar Vávra, Karel Plicka, v zahraničí Maya Derenová, Francis Thompson).

S jeho jménem je spojena řada přelomových děl - upozorním aspoň na pocitový experiment Bezúčelná procházka (1930), na politický dokument Krize (1939), natočený v americké produkci a věnovaný jeho vlasti ohrožené nacismem, nebo na snovou hříčku Odpolední osidla (1943). Vysokou realizační úroveň si udržují i díla natáčená na zakázku, ať již to byly reklamní či cestopisné snímky produkované Baťovým zlínským studiem, za války americkým Úřadem válečných informací nebo později různými vzdělávacími institucemi a dokonce OSN.

Nyní se mu věnuje monografie Alexander Hackenschmied: (bez)účelná procházka, poskládána jak ze studií přeložených (a jednoho původního českého příspěvku), tak z jeho vlastní textů. Připomíná záslužně jednu neprávem pozapomenutou osobnost naší kinematografie, která byla u nás doposud spíše přehlížena: jedinou brožuru o ní napsal Jaroslav Brož před více než čtyřmi desetiletími.

Hackenschmied

Česká televize uvedla (naposledy před šesti roky, bohužel pokaždé v půlnočním čase) jedině Krizi - škoda, že tento snímek ani žádný jiný nebyl ke knize přiložen na DVD. Vždyť možnost se na vlastní oči seznámit s popisovanými díly je poskytuje názornější představu než jakékoli slovní rozbory. Takto se musíme aspoň s obrazovým doprovodem, rozesetým po celé knize.

Český článek do knihy sepsal Michal Bregant a soustředil se v něm na Hackenschmiedovu českou tvorbu, ať již vlastní (Bezúčelná procházka) nebo ve formě spolupráce s jinými tvůrci (jako výtvarný poradce, kameraman nebo střihač). Hackenschmied se tehdy podílel nejen na dokumentech (Plickova Zem spieva), ale také na hraných filmech (Machatého melodrama Ze soboty na neděli) a baťovských reklamách, které natáčel Elmar Klos. Naproti tomu obrazový materiál pořízený zejména v Indii a na tehdejším Ceylonu, který vznikal při Baťově cestě kolem světa, byl až začátku německé okupace sestříhán bez jeho účasti.

Hackenschmied2

Z němčiny a angličtiny přeložené stati (které původně vyšly v publikaci Tribute to Sasha) víceméně chronologicky čtenáře seznamují s dalšími obdobími Hackenschmiedovy tvorby. Vyzdvižen je zejména jeho - také režijní - podíl na politicky i sociálně laděných dokumentech Herberta Klina (Krize, Světla v Evropě zhasla, Zapomenutá vesnice), natáčených počátkem 40. let.

Mimořádně inspirativní je pro Hackenschmieda období, kdy se podílel na svébytných vizuálních průzkumech Mayi Derenové. Ale současně se zaskvěl i jako autor téměř osvětových výpovědí, jaké natáčel pro Úřad válečných informací. Jakési spojení vzdělávacího rozměru s lyricky ozvláštněným náhledem pak nalezneme v jeho pozdějších filmech, kdy jej fascinuje zejména pohyb a jeho všeliké podoby. A nechybí ani rozsáhlý rozhovor, pořízený na sklonku Hackenschmiedova života.

Kniha ovšem obsahuje i výbor z Hackenschiedových textů, které zveřejnil ve 30. letech i v těsně poválečném období - je jen škoda, že nebyla přetištěna celá studie o zásadách střihu, kterou napsal pro sborník Abeceda filmového scenáristy a herce (1935). Byly převzaty jen několikavěté úryvky, ačkoli tu autor shrnuje své tvůrčí principy, které se i později snažil uplatňovat. Zajisté oceníme podrobnou filmografii, obsahující snad veškeré tituly, u nichž se mihlo Hackenschiedovo jméno, seznam pořadů, v nichž osobně vystupoval nebo o něm pojednávaly, a poté rovněž soupisku české i zahraniční literatury, která se Hackenschmieda týká.

Hackenschmied odpoledni osidla

Ale i tady nalezneme drobné vady: chybí třeba připomínka Jachninova zamyšlení, díky němuž bychom se dověděli téměř neznámou skutečnost, že už za války vznikaly v Americe české verze dokumentů (mimo jiné je namluvili pánové Voskovec a Werich), počítaje v to několik krátkých Hackenschmiedových filmů. Také se nedovíme, že obsáhlá, anglicky psaná Valasekova studie (zmíněná jen mezi sotva dostupnými zahraničními prameny), vyšla - a je tudíž přístupná - také v českém překladu.

Zbývá doplnit, že knihu čtvercového formátu vydalo nakladatelství Casablanca u příležitosti přehlídky Hackenschmiedových filmů na Letní filmové škole (a s její podporou). Zdárně tak navázala na předchozí svazky, věnované dalším "menšinovým" tvůrcům, jednak maďarskému režiséru Tarrovi, jednak Finovi Kaurismäkimu. Letní filmová škola se tak může pochlubit chvályhodnou a rozhodně žádoucí aktivitou, na jakou se konkurenční akce (karlovarský filmový festival, pražský Febiofest) dosud nezmohly.


Alexander Hackenschmied: (Bez)účelná procházka.
Autoři textů: Michael Omasta, Michal Bregant, Eva Hohenbergerová, Stefan Grissemann, Brigitte Mayrová, Michael Loebenstein, Loren Cocking, Alexander Hackenschmied.
Redakční zpracování: Iva Hejlíčková, Václav Žák.
Přeložily: Světlana Kotyková, Veronika Pragerová, Tereza Bartošková.
Vydalo nakladatelství Casablanca ve spolupráci s Asociací českých filmových klubů.
Praha 2014, 316 stran.

Hodnocení: 100%

Foto: Casablanca, www.radio.cz, www.saint-lucy.com

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Proč nikdy nestíhám

Nestiham 200Nakladatelství NOXI nedávno vydalo populárně naučnou knihu s názvem Proč nikdy nestíhám:  Jak najít rovnováhu mezi prací a soukromím. Není pochyb o tom, že jde o téma, které se v dnešní době dotýká téměř každého z nás. Přesto si nemyslím, že by ...

Divadlo

Sváteční představení v Národním divadle

nd pan z praseckova 200Na období Vánočních svátků připravil soubor činohry Národního divadla pestrou nabídku inscenací, které vám mohou zpříjemnit atmosféru tohoto jedinečného ročního období.

...

Film

Vojenské filmy majora Vláčila

200filmAsociace českých filmových klubů přichystala na podzim 2013 kolekci krátkých filmů, které František Vláčil vytvořil v rozmezí let 1953-1958 během svého nasazení v Československém armádním filmu. Ať Vláčil zpracovával jakékoli téma, snažil se je ozvláštni...