Když jsem šel na představení Rychlé šípy, nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Pětici kamarádů zná snad každý. Všichni vědí, kdo to byl Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Předpokládal jsem, že mě nemůže nic překvapit, ale brněnské divadlo Radost si to udělalo zase tak trochu po svém a ukázalo, že i všeobecně známé příběhy se dají pojmout tak, aby byly vtipné a zajímavé.

Zpočátku je divák uveden do světa, kterému vládne čest, pravda a vzornost, do období kdy ušlechtilost byla ctěnou vlastností. Tyto povahové rysy jsou však brány s trefnou nadsázkou, rozhodně ale nejde o zesměšnění kladných vlastností hlavních hrdinů. Pasáže, kdy herci záměrně přehrávají, aby zvýraznili charaktery jednotlivých postav, se nesou v humorném duchu. Líbí se mi uchopení příběhu, kdy nejde o pouhou interpretaci Foglarova kresleného seriálu. Je v tom, jako vždy, něco navíc. Jsou to scénky, kterým nechybí jak vtip, tak napětí a trocha nostalgie, kterou divák pociťuje, když je přímo vtáhnut do děje. Tím myslím aktivní zapojení hned na začátku nebo bitvu papírovými koulemi v závěru představení. Divák se může těšit i na hudební výstupy, kdy sami herci hrají na hudební nástroje a publikum není ochuzeno ani o osvěžující vsuvku hranou loutkami, čímž tato nevšední inscenace dostane další rozměr.

Celkové zpracování je povedené a jako vždy mě těší energické výkony převážně mladých herců. Malou kaňkou na dobrém představení je jeho předpokládaný děj, hra je ale obohacena o překvapivé prvky, kterými je divadlo Radost proslulé. I když víte, jak celá věc dopadne, o zábavu a humor není nouze. Povedené jsou i kostýmy herců, zejména Dlouhé Bidlo je jako vystřižené z Foglarova seriálu a dodává celému ději ten správný komiksový nádech.

Rychlé šípy aneb Kam se poděli gentlemani?
Režie a hudba: Vlastimil Peška
Výprava: Alena Křížová a Vlastimil Peška
Délka představení: 80 min.

Zdroj foto: Divadlo Radost