Divadelní přehlídka Setkání 2012 Stretnutie není jen o věhlasných divadelních souborech a profláklých tvářích prken, která znamenají svět. Není ani o výhradně dospělém divákovi. Děti jsou ve zlínském divadle vítány, a tak hned první odpoledne divadelního festivalu patřilo jim. V šapitó v parčíku za zlínským divadlem je přivítali pejsek a kočička v podání herců Pidivadla, jinak studentů pražské Vyšší odborné školy herecké.

Inspirováni pohádkami Josefa Čapka vdechli začínající herci život plyšovým maňáskům. Pejsek s kočičkou se nejprve vrhli na úklid, důkladně umyli ve svém domečku podlahu a potom si upekli dort. Ač se může zdát na první pohled mytí podlahy a pečení dortu jako záležitost jednoduchá, pro pejska s kočičkou to znamenalo mnoho větších či menších zádrhelů a nedorozumění. Pejsek s kočičkou také nechali na jeviště vstoupit dvě košilky, jednu chudou, ale skromnou, druhou bohatě vyšívanou, ale pyšnou. Jak to v pohádkách chodí, hlavní protagonisté oplývají zázračnou schopností vše špatné vyřešit ku spokojenosti své i ku spokojenosti (nejen dětského) diváka.

Dětský divák je divák náročný, především co se udržení jeho pozornosti týká. Dětské publikum dokáže být živější než příslovečný pytel blech. Razantní vtrhnutí herců na scénu obvykle znamená, že se jim podaří přitáhnout pozornost v okamžiku. To se pejskovi a kočičce povedlo, přetahovaná o peřinu bylo sympaticky nevinné a veselé škádlení, které pobaví. Posléze se hra dostala do jakoby zajetých kolejí, ubíhala jako dobře sjízdná cesta. Cesta, během níž může postupem času dojít k otupení pozornosti. V případě přípravy představení pro dětské publikum bývá záhodno velmi důkladně zvážit délku trvání představení. V případě hry o pejskovi a kočičce by neškodilo místy děj trošičku “nahustit”, použít “dějovou zkratku” a omezit délku představení. Příběh dvou košilek jsem cítila jako trochu zbytečný. Před zraky dětského diváka, prožívajícího radosti i strasti s pejskem a kočičkou, se najednou na jevišti vynořily dvě košilky, které postrádaly zvířátkovskou roztomilost. Trochu pochybuji o schopnosti dětí vnímat košilky jako bytosti, které prožívají své radosti a svá trápení.

Ztvárnění scény nepostrádalo dětmi oblíbenou barevnost, rozvernost a přitom jednoduchost. Vystačit si s málem rekvizit a kulis a dokázat z tohoto mála vystavět poutavou podívanou, považuji, pokud se to umí, za jeden z uměleckých aspektů divadla.  Možná bude pár rodičů nuceno hledat odpověď na všetečné otázky, proč byli pejsek s kočičkou chvilku nahoře a chvilku dole, ale to vlastně bude znamenat příležitost vracet se společně k veselým chvilkám během představení.

Pohádka se zvířátky je klasika, která dětského i dospělého diváka nezklame. Pokud ji herci okoření přiměřenou dávkou humoru, je na co vzpomínat, je neustále příležitost si připomínat “víš, jak ta kočička…”. A pokud padlo na úrodnou půdu ponaučení, že v jídle je třeba střídmosti, jsem potěšena dvojnásob, nebudu muset doma řešit následky snězených kvant laskomin.
 
Hra o pejskovi a kočičce
Žánr: pohádka pro děti
Uvádí: Pidivadlo – stálá scéna Vyšší odborné školy herecké v Praze    (www.pidivadlo.cz)    
Režie: Karel Vostárek
Autor: Josef Čapek
Úprava: Karel Makonj, Karel Vostárek
Hrají:
Zuzana Fricová – kočička, košilka, andílek
David Gracy – pejsek
Jana Macíčková – zlý pes, chudá noční košilka, pyšná noční košilka, anděl, hudební doprovod, zvuky
Premiéra: 10. 3. 2012
Hodnocení: 77 %

Zdroj foto: Městské divadlo Zlín

X

X