Relativně mladý divadelní počin režisérů Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, byl na prknech Klicperova divadla v Hradci Králové představen již po několikáté od jeho premiéry 12. března 2016. Toto velice nekonvenční a netradiční představení pravidelně vyprodává sál hradeckého divadla i přes jeho již několikáté uvedení.

 

Divadelní adaptace nejslavnějšího snímku Borise Viana. Nevšední milostný příběh nejen pro notorické snílky napsal autor již v roce 1947, větší proslulost však Pěna dní získala až v šedesátých letech a od té doby už její čtenářská přitažlivost nepolevila. Umístila se dokonce na desátém místě žebříčku sta nejdůležitějších knih dvacátého století. Hra nabízí okouzlující surreálné výlety za fantazií, touhou, jazzem, láskou, světem obráceným naruby i přítomností v prchavém okamžiku. Hledání a nacházení humoru, ironie, nadpřirozena, přátelství, snů, krásna, hořkosti, absurdity, bezstarostnosti a smyslu života. Odhaluje fantaskní Paříž a v ní svět plný charakterních myšek i měnících se pokojů.

Bohatý mladík Colin vlastní krásný byt a dokonalého šéfkuchaře. Jeho o něco chudší přítel Chick zase neúnavně sbírá a šíří dílo filosofa Jeana Sol-Partra a miluje svou Alice. Colin zase miluje Chloe. Ta však po svatbě onemocní zvláštní nemocí. V plicích jí vykvete leknín. Léčí se velmi obtížně – musí mít kolem sebe stále spoustu květin. Dopad lásky k člověku i idolu je v tomto případě naprosto devastující.

Boris Vian
Boris Vian se narodil 10. března 1920 ve Ville d´Avray nedaleko Paříže. Vyrůstal jako potomek zámožného obchodníka, dětství strávené v přepychu a blahobytu však ukončila hospodářská krize, během níž jeho rodina zkrachovala. Již od raného dětství ho trápily zdravotní potíže, které ho provázely celým životem. Studoval literaturu a jazyky, svá studia však nakonec zakončil a technické univerzitě.

Od mládí byl velkým fanouškem jazzu a osobně hrál také na trubku, díky čemuž byl angažován do jazzovém orchestru (1922) a začal tak působit jako hudebník. Z nedostatku finančních prostředků byl nucen konec války strávit jako zaměstnanec Francouzského normalizačního úřadu a poté také Živnostenské komory papírenského průmyslu. Již v té době vydal svá první díla, avšak všechna byla vydána až později.

Prvním publikovaným Vianovým dílem byla literární mystifikace Naplivu na vaše hroby (1946). Šlo o parodii na americké detektivky tzv. drsné školy, kterou Vian vydal pod pseudonymem Vernon Sullivan. Příběh vyvolal mezi francouzskými literárními kritiky obrovskou vlnu nevole. Kvůli pornografickým a sadistickým pasážím, které román obsahoval, byl nakladatel díla obžalován pro nemravnost a Vian byl odsouzen k 15 dnům vězení. Dílo se přesto, nebo možná právě proto, stalo bestsellerem a zajistilo Vianovi finanční nezávislost. I přesto, že mystifikace vyšla poměrně brzy najevo, Vian pod stejným pseudonymem vydal ještě další tři romány: Všichni mrtví mají stejnou kůži, Zabte ošklivé a Holky nemaj ponětí.

Trochu paradoxem je, že velká část uznání a slávy, kterou mohl Vian zažít ještě za svého života, je spjata právě s těmito romány. Ostatní díla, která už vydával pod vlastním jménem, bohužel zůstávala dlouhou dobu téměř bez ohlasu a proslavila se až v 60. letech, tedy až po jeho smrti. Šlo zejména o romány Pěna dní (1947), Podzim v Pekingu (1947), či Srdcerváč (1953). Vian je také autorem několika dramat: Rozčtvrcení pro všechny (1947) a Svačinka generálů (1951), ale také povídkových sbírek Motolice a Plankton (1947) nebo Mravenci (1949). V jeho díle lze najít prvky existencialismu vyjadřované především pocitem strachu z nepřátelské společnosti. Dalšími znaky jeho děl jsou zcela neochvějně úzkostné stavy vyvolané nemocí, kritika militarismu, církve a sociální péče, idealizace lásky, bohatá, místy až surreálná symbolika, fantazijní prostředí a velmi neotřelý a originální spisovatelský jazyk.

Období vzniku Pěny dní je bez pochyb také obdobím Jean-Paul Sartra. Někdy kolem roku 1945 se stal Sartre z módního filozofa vůdčí osobností existencialismu. I Boris Vian se chtěl k Sartrovi přiblížit. Využil tedy Sartrovy proslulosti i všechny fanatické obdivovatele, kteří se kolem něho točili, aby Sartra nějakým originálním způsobem zaujal. Zrodil se tak Jean-Sol Partre, jedna z postav Pěny dní, názorový vůdce, zabývající se hlavně svými tučnými honoráři, novodobý guru ruinující nezřízenou grafomanií své fanatické obdivovatele.

V Pěně dní můžeme také naleznout několik odkazů Vianova života. I když nemůžeme tvrdit, že je Pěna dní prvoplánově autobiografické dílo, v řadě motivů a dějových linií lze nalézt střípky z jeho osobního života. První paralelu můžeme nalézt už v hlavní dějové linii – od bezstarostného proplouvání životem plným lásky a radosti ze života se hlavní hrdinové postupně propadají do existenciální krize způsobené nemocí, nedostatkem peněz, nebo prostě jen drsnou realitou okolního světa. Dalším odkazem Vianova života je nepochybně nemoc, která se objeví u Chloe. Vian už od mládí trpěl různými zdravotními problémy, zejména problémy se srdcem. V Chloině nemoci tak můžeme nalézt tak trochu absurdní paradox k jeho vlastnímu životu. Viana totiž v posledních letech života trápily plicní otoky. Při hledání podobností s Vianovým životem nemůžeme opomenout ani hudbu, konkrétně jazz. Odkazy na jazzovou hudbu prostupují celým románem a jméno hlavní hrdinky – Chloe – není pouze jménem, ale také názvem jazzového standartu Duka Ellingtona. (Proto Colin při prvním setkání s Chloe zmíní otázku: „Vás aranžoval Duke Ellington?“)

I přes svou zdánlivou nezinscenovanou se román dočkal řady divadelních adaptací. V Československu ji poprvé uvedl režisér Jan Roubal v Olomouci již v roce 1989. V roce 1994 byl uveden v Praze stejnojmenný muzikál. Zatímco poslední adaptací je pak verze Jiřího Havelky, která měla premiéru v roce 2012 v pražské La Fabrice. Pěna dní se dočkala také filmového zpracování, roku 2013 román převedl na filmové plátno francouzský režisér Michel Gondry.

Nejnovější divadelní zpracování v podání mladých režisérů a herců královéhradeckého divadla rozhodně stojí za zhlédnutí. Zpracování plné metafor a přirovnání, lásky, absurdity a zvláštnosti naprosto pohltí i skeptické diváky. Existencialistické prvky a jistá autobiografičnost s autorovým životem dodávají hře nádech povědomého zdání a třeba i pro mnohé souznění s autorovými myšlenkami a osudem.

Pěna dní
Žánr: Existencialismus
Režie, adaptace: Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: David Smečka a Mastix
Hrají: Miroslav Zavičár, Jan Sklenář, Jiří Zapletal, Ondřej Malý, Marie Poulová, Marta Zaoralová, Natálie Holíková, Matěj Anděl, David Smečka, Jakub Tvrdík a Jan Vápeník
Ředitelka: Eva Mikulková
Umělecký šéf: David Drábek
Předloha: Zpracováno podle stejnojmenného románu Borise Viana.
Premiéra: 12. března 2016
Hodnocení: Naprosto uchvacující zpracování, které rozhodně stojí za zhlédnutí. (90%)

< Předchozí		Další >