Narodil se 14.července 1862 nedaleko Vídně. Secesní malíř s českými kořeny (jeho otec pocházel z Travčic u Litoměřic) započal svá studia ve škole umění a řemesel Rakouského muzea. Později se svým bratrem založil skupinu Künstlerkompagnie, která zhotovila řadu maleb pro nejrůznější rakouské veřejné budovy (pro příklad Burgtheather nebo Kunsthistoriches museum – obě nalezneme ve Vídni).

V roce 1897 spolu s dalšími výtvarníky založil avantgardní skupinu Vídeňská secese, která se stala protikladem k uskupení Art Nouveau. Rovněž pracoval jako ilustrátor pro časopis „Ver Sacrum“. Svou prací provokoval především širší veřejnost. Například jeho obrazy pro vídeňskou fakultu Filozofie a Lékařství byl nucen odstranit. Nahá těhotná žena tenkrát vyvolala ostrou vlnu kritiky a její autor byl posléze podezříván z vytváření pornografie. To, co je důležitější a pro Klimtovu tvorbu významnější, je inovativní styl malby, který přinesl do umění. Zlaté a stříbrné tóny jsou součástí takřka každého jeho obrazu. Stejně tak nemohou chybět ani pestrobarevné mozaiky či květinové motivy, které dávaly jeho pracím dekorativní charakter.


Jeho obdiv k mozaikám vznikl v návaznosti na návštěvu Ravenny, kde obdivoval výzdobu budov s křesťanskými náměty. Ty také rozvinuly jeho tzv. „zlatý styl“. V pozdním období ale upřednostňoval portrét, povětšinou žen z vyšší vídeňské společnosti. Ještě před smrtí byl jmenován členem akademie a v rakouské metropoli také 6.února 1918 zemřel. Jeho práce bohaté na detaily, syté barvy a často i ostré kontrasty, budí zájem v řadách návštěvníků galerií i dnes. Mezi jeho nejznámější díla, která jsou hodna obdivu, patří Danaé, Polibek, Vodní hadi,  Judith I. či Trojí věk ženy, na kterém dokázal zachytit tři fáze lidského života – nevinné dětství, sladké mládí i neúprosné stáří. V případě Judit I. sáhl po osvědčeném a nespočetněkrát ztvárněném tématu. Narozdíl od svých předchůdců ale nevolil klasický způsob vyobrazení. Jeho postava nevypovídá nic o samotném činu. Naopak tím, jak zdůraznil svůdnost, která je zřejmá ve výrazu tváře, upozornil na to, že jakákoliv žena je schopna využít svého kouzla k tomu, aby zmanipulovala muže. Konečně na obraze není vidět zbraň, kterou čin spáchala, a i hlava samotného Holoferna ustupuje do pozadí.


Výsledky jeho tvorby jsou dnes k vidění v řadě nejen evropských galerií. Jmenovitě je najdete ve Vídni (Österreichische Galerie, Albertina Graphische Sammlung), Mnichově (Neue Pinakothek), ale i u nás v Národní galerii.