Film
Autor: Milan Kvasnička
Úterý, 3. únor 2009
 Boleslav Polívka je první člověk, který mi padne do oka, když vstoupím do hospody Lucerna. Sedí u baru se svojí dcerou Annou a dalšími lidmi. Je krátce po sedmé večer. Za necelou hodinu začne nominační večer filmových cen Český lev. Vzhledem k tomu, že zde kromě fotografa Martina nikoho neznám, diskrétně stojím stranou veškerého dění opřený o zeď a pozoruji, jak v hospodě přibývají hosté. U jednoho stolu si povídají Tonya Graves, Matěj Ruppert a Anna Geislerová.
Kolem mě procházejí další a další veřejně známí i neznámí lidé. Zdeněk Tyc ve slušivém šátku omotaném kolem hlavy jde na toaletu. Pavel Landovský nejprve pózuje spolu s Annou Geislerovou fotografům a pak se pomalu belhá ke stolu. Vedle mě se jakýsi kameraman chlubí mladé ženě, že „točil pohřeb Kaplického“. Jakási žena s obrovským výstřihem a mohutnými ňadry nervózně mává rukama. Všichni se tváří důležitě. Docela se tím bavím.
Po několika minutách pozorování se přesouvám přímo do kina Lucerna, které bude dějištěm hlavního programu. Kromě organizátorů a několika fotografů tu nikdo není. Vidím, že každé sedadlo je opatřenou dlouhou dřevěnou špejlí, na jejímž konci je připevněna oválná cedulka s obličeji obou moderátorek večera, tedy Ester Kočičkové a Ivy Pazderkové. Ještě netuším, že nejde jen o komickou plácačku, ale že se vlastně jedná o „hlasovací zařízení“.
Je tu klid, jen Petr Vachler se hlasitě rozčiluje nad kameramanem z televize Z1, který i přes jasný pokyn přišel v tričku a džínech. Nakonec jej se slovy „je to naposledy“ pouští. Na pozvánce totiž bylo „krásnou češtinou“ napsáno: Dovolujeme si vás požádat, abyste dorazili ve společenském oděvu, jinak se vystavuje riziku nevpuštění do sálu. Ještě za deset minut osm není obsazena ani polovina sedadel. Většina hostů zřejmě stále popíjí v hospodě Lucerna a nedbá na to, že přímý přenos musí začít přesně v 20:00.
Teprve kolem tři čtvrtě na osm do sálu vcházejí první hosté. Filmová kritička Mirka Spáčilová, režisér Karel Janák, prezident ČFTA Miroslav Ondříček, herci Luboš Veselý a Jaromír Nosek a další. Jan Saudek s partnerkou ještě poskytuje rozhovor jakési novinářce. Lidé se usazují, ale jak později zjišťuji, vpředu zůstává mnoho míst neobsazených.
Na velké obrazovce na pódiu běží hudební upoutávka. Nominační večer začíná. Se slovy „Dobrý večer, dámy a pánové, chlapci a děvčátka“ nás Ester vítá a napomíná upovídaného Jana Saudka. Na pravé straně slyším nepříjemné cvakání fotoaparátu, vedle mě totiž stojí nějaký muž s obřím foťákem. Pár lidí stojí. Holt měli přijít dříve. Petr Vachler to řekl jasně: Pokud neobsadíte svá místa do 19:50, budou obsazena dalšími hosty. Nakonec se i já stávám „dalším hostem“ a sedám si na neobsazené místo v zadní řadě, pod balkón.
Hlavní moderátorky v červených šatech a s červenými boa kolem krku doplňuje dvojice mužů s obličeji Bennyho a Björna ze švédské skupiny ABBA. Celý večer se totiž nese ve znamení písní této popové kapely, Ester se stylizuje do postavy hnědovlasé zpěvačky Anni-Frid a Iva do blond zpěvačky Agnethy. Písně ABBY slouží jako hudební předěly a jsou provedeny velmi netradičně v podání dívčího voicebandu Brécy. Vedle toho na jevišti probíhá soupeření blondýn zastoupených Ivou a „těch tzv. ostatních“ zastoupených Ester. Plácačky (či chcete-li mávátka) slouží jako hlasovací zařízení a vypovídají i o vašem vkusu.
Ester při moderování uplatňuje svůj typický dryáčnický cynický humor, což je možná konečně to pravé ořechové pro akci tohoto typu. Iva Pazderková má určitě velký komický talent, ale řekl bych, že se spíše hodí do komornějšího prostředí typu pořadu Na stojáka, kde vlastně začala její moderátorská kariéra a kde se právě proslavila svojí „tupou blondýnou 90-60-90“. Na druhou stranu je třeba říct, že obě dámy se navzájem výborně doplňují. Zdá se, že režisér Petr Vachler v tomto ročníku definitivně skoncoval s pokusy o parodie na trapný humor, které se pak téměř vždy zvrhly spíše v trapnost.
V minulém roce bylo uvedeno do kin celkem 26 hraných a 12 dokumentárních filmů, na nominace dosáhlo jen devět hraných a tři dokumenty. Letošní nominační večer se od předchozích liší tím, že jsou poprvé vyhlášeny také nominace za nejlepší dokumentární film roku 2008. Nejprve jsou ovšem předány zvláštní ceny za dokumenty z let 1993 až 2007 (podle Ester tzv. vyrovnání s minulostí). Čestnou plaketu tak získávají filmy Český sen, Marcela a Síla lidskosti – Sir Nicholas Winton. Jsou tedy oceněny dokumenty, jejichž kvality prověřil nejen čas, ale především zahraniční festivaly.
Vyhlašování nominací vcelku odsýpá, snad až na jednu technickou závadu, kdy je omylem puštěna dvakrát po sobě prezentace Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Jednotlivé nominace diváci přijímají chladně, pouze při zmínkách o nominaci Lenky Termerové a její dcery Marthy Issové sál bouří. Největší úspěch sklízejí hrané smyčky na téma „blondýny a ty ostatní“, které namluvili Ivan Trojan a Pavel Liška. Během večera se několikrát hlasuje pomocí „hlasovacích tyčinek“. Poprvé volím Ester (z úcty) a pak se hlasování už nezúčastňuji, stejně by moje volba nebyla vidět.
Moderátorky stihnou i kuřáckou přestávku, po níž je vyhlášena Cena filmových kritiků za hraný (Karamazovi) a poprvé i za dokumentární film (Občan Havel). Nejlepším zahraničním filmem se stává americký snímek Tahle země není pro starý. Na nejlepší film, režii, scénář a hudbu jsou shodně nominováni Karamazovi, Tobruk a Venkovský učitel.
Absolutním vítězem nominací se tak stávají Karamazovi (i s cenou kritiků) a Tobruk s osmi nominacemi. Venkovský učitel je v těsném závěsu, neboť má sedm želízek v ohni. Renčův Hlídač č. 47 má pět nominací, Děti noci Michaely Pavlátové dvě a Bathory (podle Jakubiska) získává tři nominace. Po jedné nominaci mají filmy O rodičích a dětech Vladimíra Michálka, Hřebejkův Nestyda a animovaný Kozí příběh – Pověsti staré Prahy.
Galavečer se chýlí ke konci, ale pořadatel si připravil ještě jedno malé překvapení. Závěrečný výstup Luďka Soboty na téma „blondýny a ty ostatní“ ovšem působí dost křečovitě a mám pocit, jako bych se vrátil do časů televizních estrád v sedmdesátých letech. Technická závada a Sobotův výstup jsou tak jediné dvě skvrny na jinak docela vydařeném večeru. Pak na jeviště vstupují Matěj Ruppert a Tonya Graves a spolu s Ester a Ivou zpívají v mracích konfet, které se snášejí z balkónů.
Hlavní část galavečera končí, schovávám si mávátko s obličeji moderátorek za klopu saka a spěchám do mramorového salonku, kde začíná tzv. bezmasý raut. Tedy nefalšované vegetariánské „menu s celerovým želé, pastiňákovým prejtem a pro opravdové labužníky i mrkvovými proužky v nivě“. Když vejdu dovnitř, docela se zděsím. Nominační večer sotva skončil, ale u stolů se již tísní davy lidí s talířky, na něž si vrší smažené pochoutky. Abych zapadnul do davu, nechám si od dívky v sárí nandat na talíř na první pohled zajímavé pokrmy. Jedno sousto mi však bohatě stačí na to, abych došel k závěr, že z toho druhu jídla nebudu živ celý večer. Raději talíř vracím nejbližšímu lokaji. Obyčejný tvrdý sýr a čerstvá nesmažená zelenina mi spraví chuť.
Znovu volím osvědčenou taktiku – tj. postavit se na dobré místo a pozorovat okolní ruch. Kolem se motá Ivan Vojnár a podivně se usmívá. Pavel Landovský jako jeden z mála sedí na židli a „přijímá hosty“, mezi nimi i Alexandra Hemalu. Také Petr Zelenka je v obležení, tedy v obležení producentů, herců i diváků. Aby také ne, dnes je hvězdou večera. Ostatní soupeři – Václav Marhoul a Bohdan Sláma totiž nedorazili. Podmračený Čestmír Kopecký se chvíli baví s Petrem Zelenkou a pak rychle mizí. Na chvíli se tu mihne i Jiří Mádl a Maria Procházková. Raut v mramorovém salonku se postupně mění na taneční párty. Přesouvám se opět do hospody Lucerna. Při odchodu ze salonku se ve dveřích srazím s Nelou Boudovou, kterou zřejmě zaujala plácačka schovaná za sako. Nela Boudová se na mě usmívá a ptá se: „Vy nosíte Esterku na srdci?“ Přikyvuji.
V hospodě se u stolu se sladkostmi střetávám s Luďkem Sobotou. Počne na mě mluvit a nakonec z jeho řeči pochopím, že neví jak nabrat ovoce na lžíci. Řádně ho poučím, herec mi poděkuje pozvednutím číše vína a odchází pryč. Nejsem si jistý, zda je Luděk Sobota opilý nebo je to jen jeden z jeho komických výstupů.
Několik známých tváří, například Tatiana Wilhelmová, Jiří Strach, Deana Horváthová se seskupuje kolem jednoho stolu. Jiří Strach kouří jednu cigaretu za druhou. Kolem jedenácté přichází další hvězda – Ivan Trojan. A podobně jako předtím Anna Geislerová a Pavel Landovský se i on stává předmětem zájmu všech fotografů. Pouze na Juraji Jakubiskovi vidím, že je velmi rozezlen. Zřejmě jej naštvaly pouhé tři nominace jeho filmu Bathory. V jedné chvíli i na mě hodí zlý pohled, kterým jakoby říkal: I ty seš určitě členem ČFTA a určitě jsi nehlasoval pro můj film!
Kolem půlnoci v mramorovém salonku tančí už jen asi čtyři páry a veškerá zábava se pomalu přesunuje dolů, do hospody. Lidé postupně ubývají, ale teprve až kolem třetí ráno se vytrácejí poslední hosté. Nominační večer, resp. jeho závěrečný raut definitivně končí. Nezbývá než čekat do soboty 7. března, kdy budou vyhlášeny hlavní ceny Českého lva. Jsem zvědavý, jak si Bolek Polívka a Anna Polívková poradí s moderováním hlavního večera. No, nechme se překvapit.
PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH NOMINACÍ
FILM: Karamazovi – Tobruk – Venkovský učitel
REŽIE: Václav Marhoul (Tobruk) – Bohdan Sláma (Venkovský učitel) – Petr Zelenka (Karamazovi)
SCÉNÁŘ: Václav Marhoul (Tobruk) – Bohdan Sláma (Venkovský učitel) – Petr Zelenka (Karamazovi)
KAMERA: F.A. Brabec + Ján Ďuriš (Bathory) – Karel Fairaisl (Hlídač č. 47) – Vladimír Smutný (Tobruk)
HUDBA: Vladimír Godár (Venkovský učitel) – Richard Horowitz + Sussan Deyhim (Tobruk) – Jan A. P. Kaczmarek (Karamazovi)
STŘIH: Vladimír Barák (Karamazovi) – Luděk Hudec (Tobruk) – Jan Mattlach (Hlídač č. 47)
ZVUK: Michal Holubec (Karamazovi) – Pavel Rejholec + Jakub Čech (Tobruk) – Zdeněk Taubler (Hlídač č. 47)
DOKUMENT: Ghetto jménem Baluty – Občan Havel – René
VÝTVARNÝ POČIN: Juraj Jakubisko + Jaroslava Pecharová (Bathory) – Jan Tománek (Kozí příběh – Pověsti staré Prahy) – Jan Vlasák (Tobruk)
HLAVNÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON: Anna Friel (Bathory) – Martha Issová (Děti noci) – Zuzana Bydžovská (Venkovský učitel)
VEDLEJŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON: Lenka Termerová (Děti noci) – Emília Vašáryová (Nestyda) – Zuzana Krónerová (Venkovský učitel)
HLAVNÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON: Karel Roden (Hlídač č. 47) – Ivan Trojan (Karamazovi) – Pavel Liška (Venkovský učitel)
VEDLEJŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON: Vladimír Dlouhý (Hlídač č. 47) – David Novotný (Karamazovi) – David Novotný (O rodičích a dětech)
CENY PŘEDÁVANÉ NA NOMINAČNÍM VEČERU
CENA ČTENÁŘŮ iDNES.cz – Venkovský učitel
FILMOVÝ PLAKÁT: Karamazovi (Aleš Najbrt, Bohumil Vašák)
CENA MAGNESIE ZA NEJLEPŠÍ ZAHRANIČNÍ FILM: Tahle země není pro starý
CENA FILMOVÝCH KRITIKŮ – HRANÝ FILM: Karamazovi
CENA FILMOVÝCH KRITIKŮ – DOKUMENT: Občan Havel
CENA ZA NEJLEPŠÍ DOKUMENT Z LET 1993 – 2007: Český sen – Marcela – Síla lidskosti – Sir Nicholas Winton
CENA SPOLEČNOSTI TELEFÓNICA O2 - nejúspěšnější legálně stahovaný český film ve videotéce O2TV - Gympl
Auto fotografií : Martin Procházka
Portrét redaktora Milan Kvasnička
Související odkazy:
 |
Reportáž ve Vašem podání je taková, jaká by měla být vždycky - vtáhne do situace i prostředí a podá fakta, která zůstanou v hlavě (nejdou jedním okem tam a druhým ven 
) Přečetla jsem ji jedním dechem 
