Loutkové divadlo je divadlem, jehož základním vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejčastěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku; je typickým projevem mnoha národů, zejména Asie a Evropy, i když s určitou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa.

Kromě lidových a tradičních forem loutkového divadla existuje loutkové divadlo kabaretní nebo experimentující. V minulosti nesmělo loutkové divadlo chybět v rodinách významných výtvarníků, literátů, herců, ale také v rodinách obyčejných lidí. V obchodech, ale i na tržištích si mohli lidé zakoupit dokonce celá divadélka, loutky, dekorace, nábyteček, rekvizity, ale také mnoho divadelních her i návodů, jak si sestavit vlastní loutkové divadlo. Ve 20. století vznikají loutková divadla „kamenná“ se stálým divadelním provozem.

V evropském regionu je asi nejtypičtější formou loutkového divadla malá kočující skupina hrající v kulturních a školských zařízeních, na přehlídkách a festivalech a na nejrůznějších poutích, jarmarcích, slavnostech apod. V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy již řadu století.

Mezi nejznámější české loutkáře patří Matěj Kopecký se svou postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka. Loutkářství v českých zemích je spojeno i s tvorbou mnohých významných českých umělců, například Mikoláše Alše, Karla Svolinského nebo Ladislava Šalouna. V divadelním oddělení Národního muzea je uloženo na tři tisíce loutek, převážně marionet. Mnohé exponáty léta odpočívají v depozitářích muzeí, kde visí na tyčích nebo leží v krabicích.

V sobotu 10. ledna 2009 se v prostorách Českého muzea výtvarných umění v pražské Husově ulici uskutečnila dětská dílna pod názvem Loutky z pohádky. Děti tak měly příležitost prohlédnout si výstavu historických loutek s odborným výkladem lektora. V románském sklepení muzea je pak čekalo setkání s draky, čerty a jinými bytostmi z rozmanitého světa české pohádky. V přízemí a prvním patře muzea si malí i velcí návštěvníci mohli prohlédnout výstavu rodinných divadélek. V rámci setkání s pohádkovými bytostmi byl pro děti připraven také prostor na hraní, kde si mohly vyzkoušet své divadelní nápady, nakreslit dojem z výstavy nebo představit vlastní návrhy loutek. Setkání proběhlo v rámci výstavy Loutka - nejkrásnější dárek.

Draci, vodníci, ježibaby, čerti a spol.

Odpradávna se člověk snažil porozumět světu, který jej obklopuje; na pomoc si často povolával tajemné nadpřirozené bytosti. A tak vznikly příběhy o neuvěřitelných skutcích draků, čertů, vodníků a ježibab, ale i o statečnosti lidí, kteří se s nimi setkali a zvítězili nad nimi. Tyto příběhy jsou často plné smutku a strachu, ale především radosti člověka a jeho víry ve vítězství dobra nad zlem.

Drak je v pohádkách často prezentován jako hloupé a zlé zvíře, vyznačující se nezkrotným apetitem na krásné princezny. Většinou však přijde krásný princ a všechno dobře dopadne. Vodník je jednou z nejoblíbenějších českých pohádkových bytostí. Kromě topení a sběru dušiček sice tropí nejrůznější drobné neplechy, nicméně dobrým lidem často dokonce pomáhá. Ježibaby jsou také velice častými postavami slovanských pohádek a mýtů. Své výlety většinou pořádají letem na koštěti, přitom neopomenou plašit lesní zvěř a lámat stromy. Ve svých příbytcích se zabývají výrobou lektvarů k nejrůznějším účelům.

Ani čert nesměl chybět v žádném loutkovém divadle 19. století. Český čert má ovšem řadu specifik: nekompromisně trestá nepravost, pýchu a nenasytnost. Nicméně k poctivým lidem se český čert chová často shovívavě.
Historie domů v Husově ulici 19–21 na Starém Městě pražském

Na nároží Husovy a Karlovy ulice, které byly odpradávna důležitými komunikacemi Starého Města, najdou návštěvníci správní a výstavní centrum Českého muzea výtvarných umění v Praze. Muzeum je umístěno ve třech rekonstruovaných měšťanských domech, které patří ke stavebně nejpozoruhodnějším památkám na bývalé Královské cestě. Jejich původ sahá až do raného středověku. Prostřední dům čp. 156/I zvaný U Klíčů, později U Černého hada, upoutá pozornost dvěma vysokými štíty. Zde jsou hlavní výstavní prostory Galerie. Dům je z celé skupiny objektů nejstarší.

Jeho jádrem byl kamenný románský dvorec, postavený na sklonku 12. století. Dodnes se zachovala přízemní obytná část - rozlehlá čtvercová místnost se čtyřmi poli křížové klenby. Prostor síně je zajímavou ukázkou interiéru románského domu. V polovině 13. století románský dvorec zanikl a na jeho ploše vyrostlo několik domů. Byl postaven dům U Klíčů a nárožní dům U Zlaté slámy.

Pozdější četné přestavby a úpravy zničily nebo zastřely gotická průčelí domů. Na domech najdeme dvojici impozantních obloučkových štítů, odvozených z benátské renesance. Tyto štíty jsou nejstarší svého druhu v Praze. Úpravy z druhé čtvrtiny 18. století zanechaly zejména lunetové a křížové klenby v přízemí. Barokní a klasicistní úpravy poznamenaly také dům U Zlaté slámy, výraznou barokní stavbu s mansardovou střechou a bohatým průčelím. Jde o významnou stavbu tehdejší pražské palácové architektury.

Třetí dům byl zbudován před rokem 1361 na místě uličky, kterou se vjíždělo do dvorce. O gotickém původu domu vypovídá zejména zadní trakt, v němž byl objeven portálek z gotických tvarovek. Poslední přestavby domu z 18. století vtiskly ráz hlavnímu průčelí a spojily zadní trakt klasicistní pavlačí. V 19. století domy chátraly a  hrozilo jejich sesutí. Záchranu cenných památek přinesla až rekonstrukce v letech 1965–1973.

Skupina domů Českého muzea výtvarných umění (dříve Středočeské galerie) názorně dokládá složitý urbanistický vývoj organismu nejstaršího z pražských měst. Využití těchto objektů pro galerijní účely, jejich zpřístupnění a obohacování výstavami výtvarných děl umocnily historický význam a místo, které právem zaujímají v dějinách pražské architektury.

Pořadatel výstavy Loutka – nejkrásnější dárek: České muzeum výtvarných umění, spolupořadatel: Národní muzeum
Výstava je otevřena od 11. prosince 2008 do 15. února 2009, otevřeno je od 10.00 do 18.00 s výjimkou pondělí.

Čej

Ilustrační foto: Muzeum českého výtvarného umění

Portrét redaktora Mgr. Ctibor Čejpa

Mgr. Ctibor Čejpa narodil se v roce 1951 ve znamení skopce. Trvale žije a působí v Praze. Po vyučení knihkupcem absolvoval Střední knihovnickou školu a poté dálkově studoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, obor agenturní žurnalistika. Pravidelně publikuje články, reportáže, rozhovory a své fotografie, spolupracuje s periodiky, zabývajícími se stavebnictvím, architekturou, designem a příbuznými obory. Mezi jeho hlavní záliby patří fotografování (klasická i digitální fotografie), architektura a stavebnictví a vážná hudba. Rád poslouchá skupiny ABBA a Roxette. K jeho nejoblibenějším literárním hrdinům patří Jára Cimrman a Dobrý voják Švejk.

Související odkazy:

• Kalendář vzdává hold českému sklářství
• Východočeské muzeum v Pardubicích láká na Štěstěnu!
• Ivana Lomová: Pták Ohnivák
• Zdeněk Lhotský a Studio Pelechov
• 16. letní keramická plastika
• Malý Tibet, velké plány

Komentáře (0)

Napište komentář

Jméno

Email

Název

Komentář

menší | větší

Opište zobrazená písmena

Přidejte komentář