Film
Autor: Jana Krátká
Úterý, 28. říjen 2008
 Ani v 80. letech nezanevřel na psaní scénářů a jeho Vesnička má středisková (1985) opět v režii Menzela dokonce získala nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a vítězila na pařížském i montrealském filmovém festivalu. Další oscarovou nominaci získal první porevoluční film podle jeho scénáře a poprvé v synově režii Obecná škola (1991).
Na jedné straně nadšeného, na druhé váhavého přijetí se dočkala reakce na rychle se vyvíjející svět médií Akumulátor 1 (1994), na jehož scénáři Zdeněk Svěrák spolupracoval se synem a hercem Janem Slovákem. Dva roky nato natočil Jan Svěrák oscarového Kolju podle předlohy Pavla Taussiga a scénáře svého otce. Drama se „svěrákovsky“ laskavým humorem se stalo natolik známým snímkem, že v pohledu masového diváka téměř přemazalo dosavadní komediální role a scénáře Zdeňka Svěráka (a Američané si jej začali plést se Seanem Connerym).
Místem, kde se pojí Svěrákův zájem o hudbu s českým jazykem, je jeho vedlejší spolupráce s Jaroslavem Uhlířem, z níž vzešlo několik set písniček, přičemž Svěrák je autorem textů a Uhlíř hudby. První text dětské písničky Strašidýlko Emílek napsal už v roce 1967. Řada z nich (Není nutno, Dej cihlu k cihle) zlidověla natolik, že jsou předmětem školní výuky jako samotný Zdeněk Svěrák. Přesto si za nimi textař stojí a nedávno například vedl spor za neoprávněné užití jeho sloganu „upeč třeba zeď“ v reklamě na míchačku. Spolupráce skladatele a textaře, kteří jsou kromě svých výrazně autorských kousků podepsaní (ovšem Zdeněk Svěrák pod pseudonymem Emil Synek) i pod písněmi pro populární zpěváky své doby, jako byl Holubí dům Jiřího Schelingera, se neobešla vždy bez problémů. Zdeněk Svěrák rád přidává historky vycházející z Uhlířovy nezodpovědnosti: „Listopadem 1989 začal být odpovědným člověkem. Teď chodí pozdě jen o minuty nebo hodiny, ale už to nejsou dny.“ Sám Zdeněk Svěrák není typickým bohémem. Sice říká, že mu nechutná předražená káva, ale rád zaplatí za podařený večírek, nicméně jeho seriózní image zakladatele nadace Paraple jej na obrazovce staví do srovnání snad jen s Markem Ebenem.
Nikdy nehrál ve filmech s pokračováními a ani takové nepsal, sám přitom dokáže rozvíjet humorné scény prakticky ze všeho, takže bývá oblíbeným objektem rozhovorů. Ačkoli je psaní práce v podstatě osamělá, Svěrákovi nikdy nečinilo potíže pracovat v týmu, což nebývá v našich krajích zrovna běžné. V poslední době však pracoval opravdu sám a díky tomu po dlouhých letech dopsal svoji knihu deseti povídek, kterou zamýšlel téměř celé půlstoletí. 8. října 2008 konečně vyšla u nakladatelství Fragment pod názvem Povídky. Pravděpodobně si nakonec proces tvůrčího psaní užíval, protože dnes už prý škrtá velice rád.
Nejslavnější filmy, s nimiž má Zdeněk Svěrák něco společného
Marečku, podejte mi pero! (1976)
Komedie Oldřicha Lipského o studentech večerní průmyslovky, kteří se na cestě k maturitě potýkají se stejnými problémy jako jejich děti během dne. Jiří Kroupa (Jiří Sovák), mistr v továrně na zemědělské stroje, tak večer dokonce sedí ve stejné lavici jako jeho syn (Jiří Schmitzer), takže se jejich školní životy nejednou propletou. Synovy školní výsledky jsou však podstatně lepší a panu Kroupovi nezbude, než vyhledat služeb jeho doučování v matematice. V českém slovníku zdomácněly nejen scény s Hujerovými.
Kulový blesk (1978)
Ladislav Smoljak a Zdeněk Podskalský režírovali komedii o legendární dvanáctisměně bytů. Vše musí proběhnout synchronizovaně a hladce, takže je nutné Akci kulový blesk dobře nacvičit, aby všichni věděli, kde jsou jejich místa. Dr. Radosta (Rudolf Hrušínský) celou organizaci zvládá s klidem a přirozeností, přesto mu život trochu znepříjemní váhající účastnice směny, opilý psycholog Knotek (Josef Abrhám) i svatba dalších účastníků objednaná na nevhodný termín. Naštěstí je tu vždy nabídka výborné brazilské kávy.
Vrchní, prchni! (1980)
Knihkupec Dalibor Vrána (Josef Abrhám) vychází tak dobře se svými zákaznicemi, že jeho plat na všechny alimenty postupně přestává stačit. Jednoho dne si všimne, že si jej v jeho obleku lidé pletou s vrchním číšníkem, tak proč by nebyl trochu rychlejší než liknaví vrchní a nevyinkasoval útratu zákazníků sám. Zanedlouho se stane nepolapitelným fantomem pražských restaurací, zatímco manželce tvrdí, že si přivydělává po nočních podnicích hrou na housle. Komedie s hořkým podtextem vznikla v režii Ladislava Smoljaka.
Trhák (1980)
Scenárista Jíša (Zdeněk Svěrák) právě udal svůj první scénář na Barrandově, ale ještě zdaleka nevyhrál. Je zděšen, když se ukáže, že filmaři jeho sondu do české vesnice upravili do podoby velkolepé hudební show, která má být prostě trhák. Do malé obce tak přijíždí elegán, jenž má svými progresivními metodami zvýšit hektarové výnosy a všichni místní funkcionáři i prostí občané jej vítají zpěvem a tancem. Natáčení pokračuje v tomto duchu a Jíša se nestačí divit. Režie hudební komedie se ujal Zdeněk Podskalský.
Tři veteráni (1983)
Oldřich Lipský natočil pohádku Zdeňka Svěráka o třech vysloužilých vojácích, kteří od dobrých skřítků dostanou kouzelné dary. Veteráni přemýšlejí, jak s nimi naložit, až dorazí do království Monte Albo, kde se jeden z nich zamiluje do princezny Bosany. Bosana je ale proradná a postupně vojáky o všechny dary připraví a vyžene je. Zatím co se král s princeznou radují a vojáci pomalu začínají chápat, co je na světě opravdu důležité, znovu se objevují skřítci a tentokrát jim ukážou stromy s kouzelným ovocem, které pomůžou vše napravit.
Vesničko má středisková (1985)
Humorný příběh v režii Jiřího Menzela se odehrává ve střediskové obci Křečovice, kde řidič družstevního náklaďáku Pávek (Marián Labuda) zažívá horké chvilky se svým závozníkem, mentálně zaostalým Otíkem (János Bán), přesto se k němu Pávek chová jako k vlastnímu. Po řadě nehod Pávek odmítne s Otíkem dál jezdit, ale když se ukáže, jaký je plán náměstka ředitele Rumleny, který chce získat chatu po Otíkových rodičích a Otíka poslat do pražského paneláku, Pávek zasáhne a plán překazí.
Obecná škola (1991)
Poetický film Jana Svěráka, v němž se setkáváme s desetiletým Edou Součkem, kterého poválečná škola vůbec nezajímá, dokud nedostane nového učitele Igora Hnízda (Jan Tříska). Ten chodí v uniformě, s pistolí a s tělesnými tresty a válečnými historkami se brzy stane hrdinou dětí. Když má být Hnízdo potrestán za mravní delikt, protože se jeho poměry s matkami studentů i studentkami dostanou na světlo, Eda si uvědomuje, že tím pravým hrdinou není okázale hrdinský učitel, ale jeho puntičkářský otec (Zdeněk Svěrák).
Kolja (1996)
Poetický film z prostředí sovětské okupace Československa vypráví o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. František Louka (Zdeněk Svěrák) je už prošedivělý pán, i když stále s velkou slabostí pro ženy, když se jeho osud tragikomicky protne s malým ruským chlapcem Koljou. Starý mládenec a předškolák si navzájem nerozumějí a to nejen jazykově, zůstanou však spolu a prožívají drobné radosti. Film oceněný Oscarem režíroval Jan Svěrák.
Tmavomodrý svět (2001)
Filmová pocta československým pilotům, kteří za druhé světové války ve službách Britského královského letectva nasazovali život v boji proti nepříteli. František Sláma (Ondřej Vetchý) se svým žákem Karlem Vojtíškem (Kryštof Hádek) zažívají válečná dobrodružství i prožívají milostný trojúhelník po osudovém setkání s Angličankou Susan. Příběh v režii Jana Svěráka je zarámován do Slámových vzpomínek z roku 1950, kdy bojuje se zápalem plic v komunistické věznici jako nový nepřítel svého lidu.
Portrét redaktora Jana Krátká
Související odkazy:
 |
