Film
Autor: Petra Hlavičková
Středa, 29. říjen 2008
 Na podzim tohoto roku představují kina Aero, Světozor v Praze, kino Centrál v Hradci Králové a kino Art v Brně více než 40 filmů švédského velikána Ingmara Bergmana. Celý festival je unikátní především tím, že v České republice ještě žádný festival nepředstavil komplexní přehlídku jeho filmů. Bergman Festival trvá dva měsíce – zahájen byl 14. 10. a promítat se bude až do 13. 12. 2008.
„Film jako sen, film jako hudba. Žádné umění neovlivňuje naše vědomí tak, jako to dělá film, který jde přímo k našim pocitům, hluboko do temných prostor naší duše.“
Ingmar Bergman
Ingmar Bergman (1918–2007) je jistě jednou z nejvýraznějších švédských osobností. Působil nejen ve filmové oblasti, ale také v oblasti divadelní. Vystudoval divadelní vědu, které se s přestávkami věnoval celý život. S divadlem se rozloučil poslední inscenací v roce 2002. „Z divadla mě budou muset vynést nohama napřed,“ prohlásil Bergman.
Svou filmovou tvorbu započal námětem pro švédského režiséra Sjoberga Štvanice. O dva roky později vzniká Bergmanův první film Krize podle divadelní hry dánského autora Lecka Fischera Matka-zvíře. U cizích námětů chvíli zůstal a natočil filmy Prší nám na lásku, Loď do Indie, Hudba v temnotách a Přístavní město. Poté se Bergman věnoval výhradně svým námětům, filmy natáčel podle vlastních scénářů.
Bergmanova tvorba je intimně autobiografická. Pro raná díla je charakteristický střet křehkého mládí s tvrdým dospělým světem. Vyzrálejší díla 50. let jsou o problémech sexuality a manželského života. V letech šedesátých se Bergman věnuje otázkám náboženským a uměleckým. V 70. a 80. letech přichází filmy psychoanalytické.
10 nejlepších Bergmanových filmů podle IMDB:
Sedmá pečeť
„Sedmá pečeť uhnula jiným směrem, stala se z ní jakási road-movie, která se nenuceně pohybuje v čase i prostoru. Pořádně to v ní rozjíždím a stojím si za tím. (...) Fakt, že jsem si najednou dodal odvahy a ztělesnil Smrt jako bílého klauna, jako postavu, která konverzuje, hraje šachy a vlastně v sobě nenosí žádná tajemství, byl první krok v boji proti strachu ze smrti.“
Ingmar Bergman
Středověký rytíř Antonius Block se vrací z křížové výpravy do Švédska, kde zrovna řádí mor. Smrt má na něj políčeno, ale Antonius se jí snaží zdržet šachovou partií. Konverzuje se Smrtí a snaží se nalézt odpovědi na otázky o smyslu života a hledání Boha. Během této partie, kdy mu nevědomá Smrt neodpovídá, sám poznává důležitost lásky v rodině prostého kejklíře Jofa.
Lesní jahody
„Na křivolakých cestách se pokoušíme dosáhnout emocionálních impulzů, které obecenstvo má chápat jako city, ba přímo pravdy. Začíná to být těžké. Už sám zázrak ztvárnění ve mně vzbuzuje rostoucí nechuť.“
Ingmar Bergman
Příběh starého profesora Borga, který na konci svého života bilancuje, ohlíží se a zjistí, že životu ještě něco dluží. Na cestě do Lundu, kde má převzít čestné uznání, ho doprovází jeho snacha a několik stopařů. Veškeré dění i úzkostné sny mu připomínají jeho životní selhání. Borg přehodnocuje svůj život a hledá psychickou úlevu.
Scény z manželského života
„Scény z manželského života jsme dělali pro televizi, takže jsme necítili ochromující tlak, který provází cestu každého filmu do kin. Byla to radost.“
Ingmar Bergman
Vědec Johan a právnička Marianne žili deset let v zdánlivě vyrovnaném manželsví. Po čase se ale začnou vynořovat rozpory. Vyjde najevo, že se navzájem neznají a že nerozumí ani sami sobě. Nemůžou žít spolu, ale nemůžou žít ani od sebe. Jejich roztržka vede až k rozvodu.
Pramen panny
„Nezacházet se smrtí sentimentálně. Nechat ji předstoupit, odhalit ji v celé její ošklivosti a poskytnout jí pravý hlas a mohutnost.“
Ingmar Bergman
Mladá nevinná Karin je znásilněna a zabita zdivočelými pasáky vepřů poté, co na ni její nevlastní sestra přivolá pohanskou kletbu. Karinin otec se dostává do rozporu s náboženským předsevzetím a touhou po pomstě. Hluboká bolest ho ale nakonec dovede k činu. Film je inspirován starou severskou legendou.
Jako v zrcadle
„Dialogy procházejí přísnými kontrolami, redukuji je, zhušťuji, rozšiřuji, vyřazuji, jednotlivá slova přezkoumávám a měním.“
Ingmar Bergman
David je spisovatel, který kvůli svému povolání zanedbává svou rodinu. Jeho schizofrenní dcera Karin je nevyléčitelně nemocná. David ji chladně pozoruje a vše si zapisuje do svého deníku. Ten ale Karin najde a spád událostí urychlí její nemoc.
Podzimní sonáta
„Jeden francouzský kritik důvtipně napsal, že – Bergman v Podzimní sonátě natočil bergmanovský film. To je dobrá, ale nudná formulace. Aspoň pro mě. (...) Co už se nikdy nedozvím, je toto: Proč vznikla zrovna Podzimní sonáta?“
Ingmar Bergman
Komorní drama o vztahu mezi matkou a dcerou zachycuje jejich nenaplněné životní osudy, výčitky, minulá utrpení a zlost. Napětí vrcholí, když se ukáže, jak hluboká je mezi nimi propast. Ani jedna není schopna porozumění.
Fanny a Alexandr
„Představuji si, že existuje zlo, které se nedá vysvětlit, virulentní, děsivé zlo, které se ze všech živočichů vyskytuje jenom u člověka.“
Ingmar Bergman
Rozsáhlá rodinná freska vyprávěná očima desetiletého Alexandra líčí osudy rozvětvené rodiny. Snímek je silně autobiografický. Bergman čerpá především ze svého dětství. Toto dílo mělo být Bergmanovým závěrem, jakýmsi povznesením se nad všemi chmury a prosvětlením lidských osudů.
Hanba
„Chci samozřejmě u kritiků a diváků mít neustále úspěch. Ale už velmi dlouho jsem ho neměl. Mám pocit, jako bych byl odsunut na vedlejší kolej. Jako by mě obklopovalo ticho a zdvořilost. Těžko se mi dýchá. Jak budu moct pokračovat?“
Ingmar Bergman
Hudebníci Jan a Eva utíkají před občanskou válkou na ostrov. Ten je ale náhle napaden a stane se centrem partyzánského odboje. Eva je Janovi nevěrná s jeho dlouholetým přítelem Jacobim. Jan vše odhalí a je Jacobimu katem. Poté s Evou prchá a koupí si místo na lodi. Posádce ale dojdou zásoby a jejich osudy končí uprostřed moře.
Persona
„Persona znamenala úspěšný průlom, který mi dodal odvahu, abych se dál pouštěl po neznámých cestách. (...) Odvážil jsem se udělat několik kroků, ale celou cestu jsem neurazil.“
Ingmar Bergman
Elisabet je slavná herečka. Uprostřed divadelního představení ale zmlkne a přestane mluvit. Ani její psychiatr jí nedokáže pomoci. Poslední možností zůstane její sestra Alma, která s ní odjede do odlehlého domu na pobřeží a snaží se jí pomoci. Ve snaze probudit důvěru se jí začne svěřovat, ale posléze poznává, že herečka ji jen pobaveně pozoruje.
Šepoty a výkřiky
„Abych řekl pravdu, vzpomínám na dětství s potěšením a zvědavostí. Byla to životodárná půda pro mou fantazii a smysly a nepamatuji si, že bych se kdy nudil. Spíš byly mé dny a hodiny nabité pozoruhodnostmi, nečekanými výjevy a kouzelnými okamžiky.“
Ingmar Bergman
Děj se odehrává koncem 19. století na panském sídle, kam přijíždějí dvě zámožné sestry, aby strávily poslední dny se svou nemocnou sestrou. Avšak ani jedna z žen není schopná se nemocné přiblížit a navázat s ní vztah. Pouze služebná, která se o ni stará, je ta jediná, která umí vyjádřit trochu lásky.
Portrét redaktora Petra Hlavičková
Související odkazy:
 |
