Výtvarné umění
Autor: Michaela Bártlová
Pondělí, 29. září 2008
 Galerie Rudolfinum se rozhodla letošní rok zakončit výstavou, která vyzdvihuje nejvýznamnější osobnosti čínského výtvarného umění posledních let. Každý z malířů začínal tvořit v jiném časovém období a pro své práce používá odlišných výtvarných prostředků.
Jak ale řekl sám kurátor Petr Nedoma, tak on i se svým čínským kolegou Chang Tsong-zungem se shodli, že společně vybrali tři nejvýznamnější osobnosti současné výtvarné scény. Jsou jimi Zhang Xiaogang, Fang Lijun a Feng Mengbo.
Zhang Xiaogang se ve svém díle zabývá především tématem rodiny. Zajímavá je při tom výrazná vzájemná podoba jednotlivých postav na jeho obrazech. Fang Lijun je představitelem tzv. cynického realismu, tvoří ostatně jako všichni přítomní obrovská, velmi výrazná plátna, jejichž častým motivem jsou příběhy, scény či střety, které se odehrávají ve vzduchu, v oblacích mimo pevnou zem. On je rovněž autorem největší malby, která má vyhraněnou jednu celou místnost. Působí až snově. Nejmladší z nich Feng Mengbo se naopak odvrací od tradičních metod a technik a těží z možností moderní technologie. Na plátna nanáší počítačem zkonstruované struktury, povětšinou přírodních scenérií, a dotváří je pak pomocí klasické malby.
Všechny tři spojuje lehkost a specifická jednoduchost, se kterou malují. Jejich práce nejsou zatíženy patosem a někomu se jejich styl může zdát až dětinský. Je to právě ale jednoduchost, pomocí které se snaží divákovi, kterému je obraz adresován, něco sdělit. Problém, který je trápí, myšlenky, které jim nedají spát, volnost, po které touží, anebo jen příběhy každodenního života. Umění vždy reflektovalo a vždy bude odrážet osobité názory, společenskou situaci či politické rozbroje a nejednotnost. A zvláště u Číny je to citlivé téma.
Napadá mě, jak by měla vypadat dobrá výstava. Podle jakých měřítek se dá posoudit, co je kvalitní a co naopak ne. Vkus se liší názor od názoru. Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. To, co někdo označí za kýč, může druhý brát jako plnohodnotné umění. Často se stává, že přicházíte na „kulturní akci“ plni očekávání a odcházíte zklamáni. To, zda se vám výstava bude líbit, nikdo nemůže zaručit.
Rudolfinum je předurčeno pro vystavování obrazů či objektů větších rozměrů. Pravidelného návštěvníka tak zdaleka nepřekvapí rozmístění jednotlivých obrazů v sále. Je tedy logické, že velikost předčí množství. Na druhou stranu by zde miniaturní plátna neměla možnost vyniknout. Větší plochy mají výhodu i v tom, že pozorovateli nabízejí odstup a zanikají tak nepříjemné tlačenice. Prostornost je tedy věc určitě ocenitelná, ostatně jako variabilita. Není tedy divu, že samotná prohlídka výstavy vám nezabere tolik času. Ostatně důležitý je pocit, který ve vás zanechá, nikoliv čas, který vám zabere. Podstatné je, zda si na to, co zažijete, dokážete vzpomenout i po několika měsících. Rudolfinum tento dar má.
Během posledních let stihla galerie vystavit řadu výtvarných děl a představit řadu umělců pocházejících z Číny. Není to tedy zdaleka první ani poslední výstava, která mapuje současnou tvorbu asijských umělců. Návštěvníci si ji budou moci prohlédnout od 25. září až do 28. prosince, a to každý den s výjimkou pondělí od 10.00 do 18.00.
Více informací je k dispozici na www.galerierudolfinum.cz. Zde také naleznete podrobné informace ohledně doprovodného programu, komentovaných prohlídkách i katalogu, který putuje do prodeje společně s výstavou.
Portrét redaktora Michaela BártlováNarodila se před bezmála dvaceti lety v Praze, kde od té doby také žije. Čtyři roky strávila na Střední škole uměleckoprůmyslové. Mezi následky, které v ní studim zanechalo, patří zájem o výtvarné umění a divadlo ve všech jeho formách a podobách. Mimo to se zajímá i o vše co se týká odlišných kultur - hudbu, historii, literaturu a zvyky nevyjímaje. Pro náš magazín píše hlavně články, které se věnují výstavám a umění.
Související odkazy:
 |
jen ještě dodatek,většina z prací není namalována v Číně a tuším ani jeden z vystavených autorů v Číně netroří,ale v USA...atp