Máte-li náladu na pohodový, nenáročný film, u kterého si můžete víc vychutnávat vizuální efekty než přemýšlet, pak stačí jen zajít do kina, uvelebit se v sedačce a nasadit si 3D brýle – v pořadí již třetí snímek s názvem Step Up (nebo, chcete-li český „překlad“, Let’s Dance) totiž konečně přitančil i do českých kin. Kromě názvu má ale se svými předchůdci, zejména s tím prvním, pramálo společného.

Vzpomínáte si ještě na rok 2006, kdy se Step Up objevil úplně poprvé, s okouzlující Jennou Dewan a sexy Channingem Tatumem? Spojení primabaleríny a frajírka z ulice mě tenkrát uchvátilo natolik, že jejich společné vystoupení se v mém pomyslném žebříčku tanečních scén zařadilo hned za klasiky Jennifer Grey a Patricka Swayzeho. Je pravda, že ke klasickému tanci už to mělo daleko, ovšem kombinace baletu a hip-hopu se zdála být příjemným oživením. A těch několik breakdancových prvků, které Channing Tatum předváděl, byly pouze slabým odvarem toho, co mělo teprve přijít.

Slabší „Step Up 2 The Streets“ nám ukázal tanec v poněkud modernějším kabátu. Tvůrci se sice ještě naoko pokoušeli sloučit Marylandskou školu umění s pouličním stylem, ve výsledku to však bylo stejně samé točení na hlavě, na ruce, přemet sem, přemet tam, kšiltovky a volné kalhoty. A to už je koneckonců znak, jejž mají všechny nové snímky společné. Už to dávno není otočka, zvedačka a vlnící se sukně.

Stačí se podívat na taneční filmy z poslední doby a zjistíte, že jsou natáčeny jako přes kopírák. Základem je vždy crew, tedy skupina tanečníků, kteří trénují streetdance, aby vyhráli battle, neboli souboj, a porazili svého největšího nepřítele. Během nacvičování na den D se do sebe dva tanečníci samozřejmě zamilují a vše vypadá poměrně růžově až do chvíle, kdy jim něco překazí plány a crew se začne rozpadat. Na poslední chvíli se ale všechno dá zase do pořádku, naši hrdinové vyhrají battle a končí v náručí drahé polovičky… Jak nečekané.

Vůbec netvrdím, že je to špatné, osobně si tento druh filmů dokážu užít, ať je děj jakkoli předvídatelný – ale vždy se sama sebe musím ptát: Copak filmoví tvůrci nemůžou být jednou trochu originálnější? Opravdu už bylo úplně všechno natočeno? Jenom se bojím, že smutná pravda je taková, že tohle je přesně příběh, který cílová skupina vyžaduje. Stále a pořád dokola, jen s různými inovacemi.

V tomto případě producenti vsadili na 3D formát. (Když tak všude kolem sebe vidím fenomén zvaný 3D, mám pocit, že za pár let budou obyčejné 2D filmy minulostí a my budeme k televizi usedat už pouze s 3D brýlemi…) Uznávám, že třetí rozměr posouvá Step Up zase někam jinam a tvůrci se na efektech skutečně vyřádili. Od poletujících bublin a cákající vody až po komické grimasy tanečníků přímo před vaším obličejem – rozhodně se je na co dívat. A nejen to; hudba, jež je v tomto případě extrémně důležitá, vás dostane do té správné nálady a místo sezení v sále se vám možná bude chtít taky tancovat… Kromě jiných v tom opět jede Flo Rida, T-Pain nebo Trey Songz, a zazní také chytlavý hit Empire State of Mind, který se letos objevil už v nejednom filmu.

Herecké výkony téměř nestojí za zmínku, Rick Malambri a Sharni Vinson tvoří průměrný pár, jaký lze vidět v každém filmu tohoto typu. Dokonce se musím přiznat, že při sledování upoutávky jsem se zděsila: Cože, ta samá herečka z „dvojky“ je tu zase, aby nám předvedla něco nového, a s jiným tanečním partnerem?? Možná je to pouze můj pocit, ale hlavní představitelky druhého a třetího dílu jsou si tak podobné, že byste je mohli v klidu zaměnit a nikdo by nepoznal rozdíl. Kdo se ale zcela určitě objevil v novém Step Up, stejně jako v tom předchozím, je Adam G. Sevani coby Moose, vtipálek, který se umí vážně dobře hýbat, když na to přijde.

Příznivci tanečních filmů budou z kina určitě odcházet spokojeni. Fajnšmekři ať radši investují peníze do dalšího lístku na Počátek.