| Rozhovor s Marií Brožovou |
|
|
|
Výtvarné umění
Autor: Lenka Nádějová Čtvrtek, 12. srpen 2010  Rodačka z Prahy a velký snílek, to vše je Marie Brožová. Výtvarnice, která kreslí své obrazy pomocí pastelek. Proč právě pomocí pastelek? Kde čerpá své nápady a proč založila projekt Obhajoba pastelky, ve kterém se snaží o prosazení pastelek mezi ostatní mistrovské techniky. To vše a mnohem více se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Vaše první výstava proběhla v roce 1998. Bylo to z vlastní iniciativy?
Od malička jsem kreslila pastelkami a vytvořila jsem si takový unikátní styl. Ta úplně první výstava byla na Václavském náměstí v Dobré čajovně, protože čajovny jsou místa, která jsou přístupná těmto věcem. Už na první výstavě jsem zjistila, že lidé odmítají věřit tomu, že mé obrazy vznikly pouze pastelkami. Poté jsem měla ještě další výstavy, ale stále jsem narážela na to, že mi lidé nevěří, že stačí pouze pastelky, a právě proto jsem v roce 2004 začala kreslit na veřejnosti.
Pro mě je kreslení přirozená věc, protože jsem kreslila od malička. Je to pro mě stejně přirozené jako jíst, nebo dýchat, takže já nemám takový ten ostych. Spíš naopak mě motivuje, když vidím zpětnou vazbu, protože moje obrazy jsou plné fantazie, je to takové... jako kdyby svět byl viděn očima dítěte. Od počátku těchto veřejných kreslení mám podporu a to mě velice těší, protože většinou je malířská profese osamělá. Je také velice hezké vidět, že mé obrazy oslovují lidi, do kterých bych to nikdy neřekla. Tím, že na velkých obrazech je až sto hodin práce, tak mne to podporuje i ve fyzické dřině.
Samozřejmě záleží na barevnosti a velikosti obrazu. Když jsou obrazy tmavé, tak je to třeba okolo 150 pastelek.
Na výtvarné škole jsem měla velké problémy, protože po gymnáziu jsem šla na výtvarnou školu Václava Hollara, kde jsem studovala obor ilustrace. Právě na této výtvarné škole mi řekli, že pastelky jsou hračky pro děti a bylo to médium, které jsme vůbec nesměli používat. Mě to velice mrzelo, a právě proto jsem z té školy brzy odešla. Právě proto se můj projekt jmenuje Obhajoba pastelky. Všechno to vychází z mých drsných zkušeností, kdy pastelky jsou například ve výtvarných soutěžích odmítány. Když například děti kreslí pastelkami, tak jejich výkresy bývají vyřazené.
Zkoušela jste i jiné výtvarné techniky?
Na výtvarné škole jsem měla možnost vyzkoušet všechny tzv. mistrovské techniky, ale žádná z nich mi tolik nesloužila jako právě pastelky. Pastelky mají totiž tu výhodu, že se můžete věnovat i drobnému detailu. Například obličej, který má v průměru jeden centimetr, může mít díky pastelkám výraz. Také je to technika, která se nerozmazává a dá se kamkoli přenést.
Fantazie je základ talentu (smích) jinak je to dřina, ale člověk musí mít motivaci a dát fantazii nějaký tvar. Já čerpám ze snů, protože mám barvené sny plné fantazie a samozřejmě také čerpám z přírody. Příroda je nejlepší inspirací.
Přírodou se zabývá i vaše kniha Duše stromů?
Duše stromů je kniha plná příběhů. Je to kniha pro dospělé, která je ilustrovaná. Chystám teď volné pokračování, a to se bude jmenovat Duše kamenů. Bylo mi líto, že barevné ilustrace často končily u dětských knížek, a právě proto jsem vytvořila tuto knihu.
Mimo jiných knížek, které jste ilustrovala, jste také ilustrovala knihu Tarot v básních. Součástí této knihy jsou i tarotové karty. Zajímáte se o Taroty?
Mě tarot do života vstoupil úplně zvláštním způsobem, protože americký básník Willie Watson, který napsal ke všem 78 tarotovým kartám básně, hledal výtvarníka, který by podle těch básní ty tarotové karty nakreslil a ta moje tvorba ho zaujala na tolik, že mě oslovil. Já jsem do té doby o tarotu moc nevěděla, spíš jsem si to představovala jako téma kartářek, které vykládají. Díky Williemu jsem zjistila, že je to velice stará a hluboká filosofie, kde každá karta působí spíše jako zrcadlo, které nám prostřednictvím té karty tarot nastavuje a jde o to, jak se k tomu postavíme. Pro mě to byl i v osobním životě velký přínos.
Já mám spíš pocit, že je to podvod. Kvality jako je krása, harmonie ale třeba i pracnost jsou nevítané. Výtvarné umění jak je prezentováno dnes, tři čáry a akademický podpis a závratná cena, to je něco co obyčejného člověka provokuje. Většina lidí vám proto řekne, že současnému umění nerozumí a já si myslím, že umění by se nemělo rozumět. Umění by mělo působit na duši, na lidi vzdělané i nevzdělané a to, co se z toho dělá teď, je určitá věda. Já nejsem příznivcem moderního umění.
Máte nějakého oblíbeného malíře?
Já když jsem byla malá, tak jsem milovala knihy ilustrované od Jiřího Trnky a po celý život mi to zůstalo. Pro mě umění končí impresionisty, tam to ke mně ještě promlouvá, ale od Picassa dál už tomu „nerozumím“.
Ano právě těmi ilustracemi se snažím čtenáře donutit, aby si příběhy dokázali představit sami, ale ten jeden vždycky napíšu já.
Ano, vzniká to přesně opačně. Teprve když kreslím obraz, tak se v něm začíná rodit nějaký ten příběh.
Více o projektu Obhajoba pastelky najdete na www.pastelky.cz Portrét redaktora Lenka Nádějová Související odkazy:
Komentáře
(1)
Krásné počtení.
napsal(a) Barbora P. , 13.08. 2010 11:28
Naprosto báječný rozhovor paní redaktorko. Paní Marie Brožová je opravdu velice talentovaná, v jejich obrazech je vidět pravý smysl umění.
|
| < Předch. | Další > |
|---|
|
