„Vítejte ve filmovém ráji!“ Tak zní slogan 36. Letní filmové školy, která mimo jiné promítá cyklus latinskoamerických filmů. Horké, exotické země však mohou nabídnout pouze kinematografii na bodu mrazu.  Snímky promítané v Uherském Hradišti jsou unikátní, vzácné, a pravděpodobně nebudete mít možnost zhlédnout je někde jinde.

Vybrána byla díla z éry nového latinskoamerického filmu, tedy tvorby současné generace značně odlišné od „staré společnosti." Nová vlna dychtí po pokrokových tvůrčích přístupech, odtržení od ideologií a hlavně po vlastní interpretaci vnímání národní identity. Celá iberoamerika je spojená nejen jazykem, ale také společným hledáním kulturních kořenů. Stěžejní osou Letní filmové školy je především kinematografie mexická a argentinská. Alejandro González Iňárritu, Guillermo del Toro, Alfonso Cuarón – nejvýraznější mexická trojice režisérů, která pronikla daleko za své hranice, na festivalu samozřejmě nechybí. V Argentině na sebe zase řada snímků upozornila získáním řady festivalových cen. Mimo málo známá díla Argentinu zastupuje retrospektiva Lisandra Alonsa.

Z již už odpromítaných snímků byly divácky nejlépe přijaty kolumbijské Neviditelné děti (Los niños invisibles; nezaměňujte s povídkovým snímkem All the Invisible Children). O scénář se spolu s režisérem Lisandrem Duque Naranjem postaral v Evropě tolik oblíbený Gabriel García Márquez. Příběh je úsměvný, zábavný, dobrodružný a nasáklý magickým realismem. Trojice kamarádů se zkrátka pustí do rituálu černé magie, jen aby se mohli stát neviditelnými. Získání jednotlivých ingrediencí ale není tak snadné.

Výše zmíněnému celovečernímu filmu předcházel jeden krátkometrážní, Juanito pod pomerančovníkem (Juanito Bajo el naranjo). Neméně kouzelný příběh založený na kolumbijské pověře, kterou se straší malé děti. Pokud sníte pecky z pomeranče, do rána vám z uší vyraší pomerančovník.

Mimo jiné se v rámci cyklu latinskoamerického filmu můžou účastníci Letní filmové školy ještě těšit na kolumbijský tropický thriller Pes jí psa, uruguayský nezávislý film 25 Wattů, ironický minimalistický snímek Jezero Tahoe, fantaskní debut Guillerma del Tora Cronos nebo na přednášku Co je to Nový latinskoamerický film?

Zajímavost z LFŠ 2010: Honduraský snímek Není země bez pána (No hay tierra sin dueño) má beze sporu nejdramatičtější osud. Tvůrce filmu Sami Kafati začal natáčení v roce 1984. Neměl však žádné peníze a vše si financoval sám. V rámci šetření vystupují ve filmu místní obyvatelé, režisérovi přátelé a hlavní roli ztvárnil Sami Kafati sám. Mnohaletá práce je ukončena až v roce 1996, kdy režisér oznámil, že film dokončil. Týden na to umírá. Ze strachu před zničením tajnou policií ale materiál ukryl neznámo kam. Objeven byl až po pěti letech. Letní filmová škola tak filmovým nadšencům nabídla unikátní možnost vidět tzv. bojový film zachycující zkorumpovanou honduraskou vyšší třídu.