Je to kultovní značka naší nezávislé hudební scény. Vydavatelství Indies Records vzniklo v Brně v roce 1990. I když se před třemi lety rozdělilo na tři samostatné labely, tak se minulou neděli na pozvání Milana Páleše sjeli na brněnskou Flédu bývalí i současní spolupracovníci, fanoušci a zejména muzikanti, kteří nezařaditelně plují kdesi mimo hlavní proud. A takové měli v Indies vždycky rádi. UVNITŘ FOTOGALERIE.

Indies Records jakoby symbolicky vzniklo hned v prvním roce po revoluci, což se dá považovat za rychlou reakci na uvolnění poměrů a možnost svobodné tvorby. Vydavatelství umožnilo mnohým českým umělcům, kteří u velkých značek neuspěli (nebo k nim nechtěli), etablovat se na tuzemské hudební scéně. Mezi jejich nejlepší stájové koně patřili a patří: Radůza, Iva Bittová, Jiří Pavlica a Hradišťan, Gipsy.cz, - 123 min. nebo Zuzana Navarová. V poslední době objevili takové projekty jako například Květy, Dva či Lesní zvěř.

U počátků stál právě Milan Páleš a jeho kolega Miloš Gruber, jejichž motto znělo: Vydáváme jen hudbu, která se nám líbí. V roce 2007 se Indies Records rozdělilo na Indies Scope Records, Indies MG Records a Indies Happy Trails, z nichž je v současnosti nejvíc vidět label Indies Scope Records pod vedením Milana Páleše, pod jehož taktovkou se narozeninový večírek konal.

Po úvodním přípitku a rozkrojení dortu u klubového baru se už v pozdním odpoledni rozjely koncerty, které pokračovaly až do noci. Na malé scéně se několikrát předvedlo duo Beňa a Ptaszek se svým jižanským dřevním blues à la čtyřicátá léta. První vystoupení v hlavním sále pak patřilo kytaristovi Zdeňku Bínovi, basistovi Janu Urbancovi a jejich novému „acoustic projectu“. Bína oznámil jeho vznik po nečekaném rozpadu kapely -123 min. loni v prosinci. Set zahájil skladbou Tyra (kterou si zahrál i ve filmu Horem pádem).

Vynikající hráč na baskytaru Jan Urbanec bez problémů držel krok s jedním z nejvýraznějších českých kytaristů posledních let. Bína vrstvil svoje typické kytarové fórky, chvíli to znělo po indicku, chvíli po arabsku, chvíli jako latina. A kdesi v základech jsou ještě pořád slyšet i Minuty, z jejichž repertoáru ocitoval skladbu Sol, která se objevila na posledním albu Dream (vyšlo, jak jinak, pod hlavičkou Indies Scope). Bínovy akustické improvizace zřejmě neosloví širší základnu posluchačů, jako se to podařilo Minutám, jelikož klade hlavní důraz na etnické prvky. Minuty vycházely z rocku, funku a jazzu a podařilo se jim několik velmi dobrých písní. Bylo by dobře, kdyby si Bína tuto inspiraci udržel. Předpovídat ale jeho další směřování je nyní brzy, počkejme si na desku.

Následovaly Květy. Ačkoliv název kapely vybízí k hrůzné asociaci s českým periodikem pochybné kvality, není se čeho obávat. Květy jsou každým coulem jiné – používají roztodivné bicí nástroje, rekvizity i hračky. A jsou zábavné. Poetika textů navazuje na jednoduchost, místy až prostoduchost (v pozitivním slova smyslu) a upřímnost Buty, zvuk pak díky elektrické kytaře a houslím směřuje k hospodsky syrovému folku. Bezprostřední lídr Martin E. Kyšperský se publiku svěřil, proč si tuto zimu po mnoha letech koupil manšestrové kalhoty, a zakončil písní Když Láďa Kerndl zpíval na lodi.

Duo Dva, ve kterém hraje On a Ona, předvedlo snad nejzajímavější vystoupení. Stačila jim k tomu kytara, saxofon, loopstation a zpětný projektor. Elektronický podklad doplňuje On hrou na kytaru a Ona improvizací na saxofon, zpěvem a tancem. Stylem je nezařadíte, ale Oni tvrdí, že hrají non-exist nations folklor. Ona je velmi křehká a hudbě se natolik oddá, že mezi písněmi překvapeně kouká do publika, až se stydí, jaké nadšení to vlastně vyvolala. Dvě výtvarnice Magdalena Hrubá a Markéta Lisá (ex Midi Lidi) pak tvoří projekce na fóliích v reálném čase, jedná se o takový „manuální vídžejing“. Některé kresby jsou již připravené a jen se vhodně skládají dohromady, jiné vznikají a zanikají, utvoří komiks, příběh, heslo nebo prostě grafický motiv. Originální pojetí vizuálního doprovodu krásně zapadá do celého konceptu Dvou a jejich koncertní intimity.

Poslední živé vystoupení obstarala kapela Al-Yaman. Čeští muzikanti pod vedením kytaristy a producenta Aleše Hyvnara (alias Al-Esh) angažovali v kapele jemenskou zpěvačku Ashwaq Abdullah Kulaib. Al-Yaman hrají fúzi taneční elektroniky s tradičními arabskými melodiemi. Bohužel za doprovodu projekcí ve stylu postava-zeměkoule-strom-voda-poušť-postava-zeměkoule-strom-voda-poušť-postava… se snaží navodit mystiku neznámého typu. A jejich koncertní podání je poněkud těžkopádné.

Večírek oficiálně nazvaný Lp MAM 20 byl dobrou sondou do české alternativní scény a možností, jak to nejdůležitější z ní sfouknout za jedno odpoledne a jeden večer. Našla by se i další jména v katalogu Indies Scope, Indies MG a Indies Happy Trails, která by si zasloužila ten večer dostat prostor na pódiu brněnské Flédy. Přejme si, ať Indies vytrvá, a přehlídka může pokračovat.

Více informací o projektech Indies Scope najdete na indies.eu. O Indies Happy Trails na indiesrec.eu. A konečně o Indies MG na indiesmg.cz.

20. NAROZENINY INDIES
14. 2. 2010, Brno, Fléda

Foto: Helena Tomalová

Portrét redaktora Petr Obrovský

V podstatě pan Nic. Již dvě desetiletí objevuje svět, absolvent Klasického gymnasia v Brně, Jiří Černý internetového věku. Mezi jeho největší dosavadní sportovní úspěchy patří natržená slezina a zlomená pravá klíční kost. I proto se dal na tvorbu. Cestuje napříč hudebním spektrem. Funk, soul, (acid) jazz, blues, groove, pop, alternativa, fúze, syntéza. Jeho snem je umět psát verše, rozumět notám a hrát na piano. Ani jedna věc se ale na ekonomické fakultě neučí. A tak o hudbě píše.

Související odkazy:

• Mikulášský jazz v Parníku

Komentáře (2)

al-yaman
napsal(a) petr.obr , 22.02. 2010 14:24

ad projekce: chápu, že mohlo jít o improvizaci vašeho kamaráda, ale to na věci nic nemění. Jestliže s tím jdete na pódium, je to součást vašeho vystoupení (a to netvoří pouze hudba) a jako taková se může stát předmětem kritiky (i pochvaly). Předpokládám, že pokud bych ty projekce ocenil, tak by v tom nebyl problém...co se týče mystiky, opravdu na mě ta projekce působila mysticky ve smyslu záhadná, tajemná...a bohužel nesrozumitelná - proto "neznámého typu"

v každém případě díky za názor

A-Y
napsal(a) aaa , 21.02. 2010 22:15

pán redaktór - tady jedna potrefená husa... posuzujete HUDBU al-yaman pouze dle projekce na koncertě? (šlo o kamarádovu improvizaci) Držte se prosím raději poslední věty vašeho portrétu...
A navíc - o žádnou mystiku nám nikdy nešlo, to by nás ani nenapadlo. Jak to napadlo vás? Že by proto, že to působilo mysticky? Navíc mystika neznámého typu... Hmmm

al-esh

Napište komentář

Jméno

Email

Název

Komentář

menší | větší

Opište zobrazená písmena

Přidejte komentář