Výtvarné umění
Autor: Kateřina Barabášová
Sobota, 30. leden 2010
 Rozstříhané vlasy, spoutané ruce, mléčná extáze. Fanatické vytržení či sexuální obsese? Anything else! Mladá, dravá, drásavá a stále hledající. Koho? Svou vlastní identitu a to prostřednictvím svého těla. Taková je Miroslava Vitásková. Témata těla a tělesnosti, vztahů mezi mužem a ženou a vymezování vlastní identity jsou autorce primárními vyjadřovacími modely v symbolické rovině. V jejím podání však přinášejí skutečně "něco jiného“. Pro příznivce současného umění je Vitásková dalším neotřelým přírůstkem s ostrými zoubky. Zastánci konzervativní scény budou naopak lapat po dechu.
Miroslava Vitásková je čerstvá absolventka ateliéru malby Františka Kowolowského na Ostravské univerzitě. Ve své tvorbě se věnuje jak malbě, tak i práci s počítačově manipulovanou fotografií a multiplikovanou projekcí obrazů.
Vztahy, emoce a fyzická přítomnost Miroslavy Vitáskové. Tedy jen ta fotografická. Tak by se dal charakterizovat ucelený soubor fotografií představující zrcadlo rozmanitých akcí a performancí perspektivní umělkyně. Tělo je nástroj, tělo je hra. Vitásková si ráda pohrává se svým tělem. Svobodně, nespoutaně, divoce a o to víc upřímný je její projev. Tělo je pro ni multifunkčním prostředkem pomocí kterého vytváří záznamy - mapy - struktury navazující na modely body artu. Fotografie se pak převlékají za obrazy ukotvené v čase a prostoru. Symbióza formy s obsahem - čistá myšlenka v harmonickém závěsu multimediální technologie jako prostředku ke zpracování. Intermediální obrazy boří bariéru fikce a skutečného. Transformace reality do snu a zpět. Tohle je na autorce možná nejsympatičtější.
Vitásková to bere od shora. A to doslova. Začíná u své kadeře. Výsledek vypadá tak, že z ustřižených vlasů sestaví kontroverzní "PIČU“ a připevní si ji na záda. Subtilní, ostré a ženské. Intimní materiál. Intimní záznamy s veřejnou prezentací.
Podruhé směřuje k modernitě, konkrétně Mondrianovým kresbám. Nechává se unášet vertikálními a horizontálními principy zmiňovaného umělce. Pomocí ustřižených vlasů vznikají na hrudi autorky téměř identické, Vitáskovou zašifrované mapy. Vysoce nápadité, vskutku.
Volající do nebe? Snad ne. Ve svých obrazech totiž pracuje i s křesťanskou ikonografií. Velmi zajímavým přírůstkem do sbírky jsou právě autoakty. Není na nich však sama. Garde ji dělá samotný Kristus. Na své tělo promítá reprodukce podoby Krista. Dochází k vnitřnímu i vnějšímu ztotožnění. Na pomezí vážného a ironického, plné emocí, přináší poznání naší omezené existenci. Pracuje s motivy přijímání a odevzdání.
A co teprve změna ženské identity v mužskou a naopak? Ženská tvář vyrůstá z mužského trupu. Vizuální zaměnitelnost. Zrůdné, přesto krásné a čisté. Od této chvíle se bizarní vize neúprosně vštípí do paměti a budou vyvstávat častěji a častěji. Bohužel / bohudík.
Autorka se s diváky loučí v akci s mlékem, která symbolizuje fyzickou i mentální očistu. Performance odkazující k transcedenci, matérii, jako je mateřské mléko, ale i to kosmické na Mléčné dráze. Chybí jen skutečná vůně, chuť, dotek mléčné kapaliny pro návštěvníky.
Na Miroslavě Vitáskové je velmi sympatické to, že se s uměním takzvaně "neštve“. Z její tvorby jde cítit svobodné a hravé přemýšlení o obsahu i materiálu. Jde si za svým. Akce jsou přirozené, upřímné a citlivé. Žádné okolky kolem, žádné manýry, žádné recese. Na druhé stránce skýtají vlnu rozruchu a provokace. Tím je autorka činí přitažlivými a je si toho vědoma. Výstavu doporučuji labužníkům mladého umění.
Miroslava Vitásková: Anything else?
18. 1. - 19. 2. 2010
Galerie Dole, Ostrava
Portrét redaktora Kateřina BarabášováNarodila se v roce 1986 ve Frýdku Místku. Svůj život zasvětila výtvarnému umění- zejména oboru užitá malba.
Performerka, členka skupiny KRMENÍ, studentka výtvarného umění na UPOL v Olomouci. Miluje Skrepla, zamilovaná do kontroverzní Tracey Emin a feministických autorek, s láskou píše, s respektem vzhlíží ke Kafkovi, Bukowskimu, Maupassantovi, nechává se unášet Lynchem a Jarmuschem a flirtuje s alternativní hudební scénou (Cocorosie, Portishead).
|